i

Aktuální číslo:

2020/6

Téma měsíce:

Léky pro budoucnost

Comeback středoevropské lesostepi

 |  8. 7. 2019
 |  Vesmír 98, 424, 2019/7

Když v únoru letošního roku publikoval časopis České botanické společnosti Preslia výsledky studie diverzity suchých trávníků střední a východní Evropy, vedené rakouským botanikem Wolfgangem Willnerem, asi jen málokdo mimo úzký obor fytocenologie a další pravidelné čtenáře časopisu si toho všiml. Studie přitom svým způsobem završuje posun v chápání historického vývoje přírody středoevropských nížin, kterého jsme byli v posledních desetiletích svědky.

Do online verze jsme doplnili rámeček o širokolistých suchých trávnících a čtyři fotografie, které se do tištěného Vesmíru nevešly (pozn. red.).

Dosud byl převážně přijímán názor, že suché trávníky střední Evropy se od stepí východní Evropy výrazně odlišují. Někteří autoři dokonce úplně odmítli používání výrazu step pro odpovídající travino-bylinnou vegetaci ve středoevropských podmínkách (i když v posledních desetiletích byl takový postoj spíše okrajový). Svou roli v tom zřejmě hrály představy o primárnosti, přirozenosti východních porostů a sekundárnosti, kulturním původu středoevropských porostů. Přetrvávala však i domněnka, že středoevropské suché trávníky mají druhové složení prostě příliš odlišné na to, abychom je mohli považovat za ekvivalent ukrajinských a ruských stepí. I v novém, obsáhlém a v mnoha ohledech progresivním přehledu vegetace Evropy1) byly středoevropské širokolisté suché trávníky odděleny od východoevropských na vysokém stupni hierarchie, přičemž ty východoevropské byly dokonce z velké části řazeny do třídy mezofilních luk (Molinio-Arrhenatheretea).

Willnerova studie je v tomto ohledu radikální: širokolisté suché trávníky střední a východní Evropy řadí nejen do společné třídy a v rámci ní do společného řádu, ale dokonce do společného svazu Cirsio-Brachypodion pinnati. Činí tak na základě důkladné analýzy nejrozsáhlejšího datového souboru, jaký kdy měli fytocenologové bádající nad evropskými suchými trávníky k dispozici. Co tento výsledek znamená? I kdyby budoucí studie, doplněné o další data ze stepní a lesostepní zóny východní Evropy, ukázaly, že navrhovaný klasifikační systém je příliš zjednodušující, velká podobnost suchých trávníků v širokém pásu kolem 50. rovnoběžky zhruba mezi středním Německem a Uralem je nyní nezpochybnitelná.

Širokolisté suché trávníky

Jako širokolisté suché trávníky označujeme travinobylinné porosty obsahující množství suchomilných druhů a rostoucí na relativně příznivých, nepříliš vysychavých stanovištích. Uplatňují se v nich i k suchu méně tolerantní druhy bylin a širokolistých trav (například sveřepy nebo válečky). Jejich protipólem jsou úzkolisté suché trávníky, rostoucí obvykle na mělkých půdách nebo na stanovištích z jiného důvodu silně vysychavých, v nichž převažují k suchu adaptované druhy, zejména úzkolisté trávy (například kostřavy nebo kavyly).

Nástup nerovnovážné ekologie

Kde se tak velká podobnost vzala, když jižněji rozšířené suché trávníky si tolik podobné nejsou? Přesnou odpověď neznáme a důvodů je určitě víc, ale jako zásadní se nyní jeví dvě vzájemně propojené příčiny: podobné přírodní podmínky v celé oblasti výskytu středo- a východoevropských širokolistých suchých trávníků a jejich podobné biogeografické vazby, zejména návaznost na podobné ekosystémy doby ledové a počátku holocénu. A tady se dostáváme k onomu výše avizovanému posunu v chápání historického vývoje přírody středoevropských nížin. Tento posun probíhal na více frontách a přispěly k němu různé myšlenkové směry přírodovědných i humanitních oborů, zejména ekologie, paleoekologie, archeologie a historie.

Zjednodušeně bychom ho mohli charakterizovat jako posun od ekologie přírodní rovnováhy k nerovnovážné (non-equilibrium) ekologii. Ekologii přírodní rovnováhy dominuje představa, že středoevropské ekosystémy spějí sukcesním vývojem, podmíněným zejména konkurenčními vztahy mezi hlavními dřevinami, k určitému rovnovážnému stavu, který má tendenci plošně převážit a dlouhodobě se udržovat. Tento rovnovážný stav má obvykle podobu vysokého stinného lesa (nejčastěji bučiny nebo dubohabřiny). Narušení této rovnováhy (disturbance) je chápáno jako mimořádná událost, která nemá pro strukturu a fungování ekosystému zásadní důsledky – sukcese rány zacelí v řádu desítek, maximálně stovek let a zase tu máme vysoký stinný les.

Nyní vidíte 26 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Botanika

O autorech

Jan Roleček

Michal Hájek

Doporučujeme

Paradoxy infekce způsobené SARS-CoV-2

Paradoxy infekce způsobené SARS-CoV-2

Jiří Beneš, Ladislav Machala  |  1. 6. 2020
Přestože řada otázek čeká na vysvětlení, vědci rychle skládají obraz infekce novým virem.
O líných algoritmech, logice a hledání cest pro roboty

O líných algoritmech, logice a hledání cest pro roboty uzamčeno

Pavel Surynek  |  1. 6. 2020
Jak přimět desetiletí propracovávané všemožné triky pracovat na hledání optimální cesty pro mobilní roboty k dosažení cíle a chytře odřezávat...
Potíže s hrochy

Potíže s hrochy uzamčeno

Pavel Hošek  |  1. 6. 2020
Hroši, ač tvorové obojživelní, údajně neumějí plavat. Opravdu neumějí? A pokud ne, jak mohli v minulosti proniknout na rozmanité ostrovy, na nichž...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné