Eozoon, nejstarší organismus

1899: V letech šedesátých vzbudil objev Eozoonu, nejstaršího to organismu, velký rozruch mezi palaeontology a geology. Původně nalezen byl Sirem W. Loganem ve starším oddílu prahor, v t. zv. laurentinském útvaru v Kanadě, a dle výzkumů Dawsona v Montrealu a Carpentra v Londýně byl označen jakožto obrovská foraminifera z čeledi Nummulitidů a nazván Eozoon canandense. Vzrušení, jež mezi interessovanými kruhy po těchto zprávách nastalo, bylo lehce pochopitelné, anto tehdy za nejstarší vrstvy se zkamenělinami byly považovány vrstvy kambrické. Brzy potom objeven Eozoon v podobných poměrech geologických i jinde. R. 1866 nalezl Hochstetter Eozoon v prahorním vápenci u Krumlova, a skoro současně jej objevil prof. Dr. A. Frič nejprve v ophicalcitu u Raspenavy blíže Fridlandu a následujícího roku pak ve vápenci u Rychnova blíže Rychmburku (Eoz. bohemicum); dále Gümbel objevil jej téhož roku v Bavořích a nazval je Eozoon bavaricum, Pusyrewski ve Finsku. […]

Proti tomuto výkladu, jenž Eozoon pokládá za foraminiferu, vystoupili někteří badatelé jednak mineralogové, jednak zoologové (King, Rowney a Moebius), kteří popírají, že by to vůbec byl nějaký organismus, a strukturu tu vykládají jako mineralogicko-petrografické zjevy. Dodnes není tato otázka rozřešena, a také se jí už po delší dobu nikdo v tom směru nezabýval. Konstatovati však nutno, že dnes, kdy známa jest z prekambrických vrstev celá řada nepopiratelných zkamenělin, a to zbytky dosti vysoko organisovaných zvířat, pozbyl platnosti důvod, který se též uváděl proti možnosti objevení se zkamenělin ve vrstvách starších nežli kambrium. […]

Dr. J. P. (Vesmír 28, 187, 1899/16)

2019: William Logan s Johnem W. Dawsonem oznámili nález v roce 1864 a kritika jejich interpretace ze strany Williama Kinga a dalších následovala prakticky okamžitě. V té době ještě neexistovaly kvalitní mikrofotografie, debata se vedla nad kresbami, na nichž autoři z obou stran zdůrazňovali ty struktury, které odpovídaly jejich názoru.¹⁾ Spor se táhl desítky let, Vesmír o něm informoval průběžně. Domnělou fosilii zpočátku přivítal i Charles Darwin, kterému se hodila jako důkaz života před kambrickou explozí. Zmínku o ní zařadil do čtvrtého vydání Původu druhů z roku 1866. Dnes je zřejmé, že Eozoon je pseudofosilie vytvořená geologickými procesy, ale ještě ve dvacátých letech byl jeho možný biologický původ ve hře, byť už bylo jasné, že se nejedná o obřího dírkonošce. „Nové názory však se vracejí často k představám o původu ústrojném; rozhodně nejde o foraminiferu, nýbrž o nějakou primitivní řasu nebo pod. Rozhodnutí je ovšem těžké,“ psal v roce 1923 Otakar Matoušek (Vesmír 1, 120, 1923/6–7).

Eozoon má svou slávu za sebou, jiných důkazů o existenci života v prekambrickém období však dnes už máme dostatek. Ediakarská biota, reprezentovaná makroskopickými mnohobuněčnými organismy (nejspíše živočichy) je stará asi 600 milionů let (Vesmír 76, 16, 1997/1; 97, 687, 2018/12), hodnověrné důkazy o existenci mnohobuněčných (byť ne nutně eukaryotních) organismů nebo přinejmenším syncytií (vzniklých splynutím více buněk) pocházejí z doby před 2,1 miliardy let.²⁾ Stopy po bakteriích a dalších jednobuněčných organismech jsou ještě mnohem starší (až 3,5 miliardy let), byť nejstarší z nich jsou zatíženy řadou nejistot a o jejich biologickém původu se podobně jako v případě eozoona vedou spory.