mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024
i

Aktuální číslo:

2024/3

Téma měsíce:

Elektromobilita

Obálka čísla

Pravěké čáry

 |  7. 10. 2019
 |  Vesmír 98, 588, 2019/10

Epigrafický výzkum v Moravském krasu odhalil nejstarší jeskynní kresby na území České republiky.

Stáří abstraktní kresby v jeskyni Býčí skála vědci určili v roce 2005 pomocí analýzy radiouhlíkovou metodou přibližně na 5200 let. Bylo to poprvé, kdy se na území České republiky podařilo prokázat pravěký původ uhlíkových čar na stěnách jeskyně. Dalo se však předpokládat, že podobných epigrafů bude v dávno přístupných jeskyních více. Epigrafické výzkumy vytipovaných lokalit v letech 2017 až 2019 tuto domněnku potvrdily.1) Tři uhlíkové kresby v Kateřinské jeskyni jsou podle nich staré cca 6200 let. To je dosud nejstarší podobný záznam činnosti pravěkých lidí.

Nejstarší nápisy ze 13. století

První terénní výzkumy začaly v červnu 2016, a to ve staré Kateřinské jeskyni, v dostupných částech Hlavního dómu a chodbách, které z něho vybíhají. Přítomní odborníci z Filosofické fakulty Univerzity Palackého na stěnách na několika místech objevili epigrafy v podobě různě uspořádaných uhlíkových čar. Některé z nich připomínaly i jednoduché geometrické obrazce.

„Nálezy nakonec vedly k odhalení středověkých a překvapivě i pravěkých kreseb datovaných kolem let 6200 v Kateřinské jeskyni.“

Další práce probíhaly v listopadu téhož roku za účasti týmu pracovníků Ústavu jaderné fyziky AV ČR. Protože se v jeskyni nacházejí kromě abstraktních uhlíkových kreseb i stovky novověkých nápisů, podpisů a letopočtů, odebrali členové výzkumného týmu vzorek datovaného uhlíkového nápisu z první poloviny 19. století. Tak mohli ověřit metodiku odběru vzorků a přesnost vlastní radiouhlíkové analýzy. Na začátku roku 2017 pak odebrali pět vzorků vytipovaných kreseb z různých částí jeskyně. Během zpracování této série vzorků se ukázalo, že dva z nich neobsahují dostatečné množství uhlíku, proto k další analýze putovaly pouze tři. Nejstarší kresba byla datována do období 13. století, další dvě byly novověké. Během první fáze výzkumu se tedy nepodařilo potvrdit pravěké stáří některé z kreseb, ale cenné bylo i potvrzení, že jeskyni navštěvovali lidé ve 13. století, což dobře koresponduje s historickými událostmi v blízkém okolí.

Práce se vzorky

Postup odběru vzorků skalních kreseb pro radiouhlíkové datování jsme zvolili tak, aby zůstaly alespoň částečně zachovány kontury kresby ve vzorkovaném místě.3) Uhlíkový materiál, který je pro datování nezbytný, výzkumníci odebírali otěrem pomocí tamponů z čisté křemičité (SiO2) vaty, vlhčené ředěnou kyselinou chlorovodíkovou. Dalším tamponem poté vzorkovaný povrch vytřeli do sucha, aby potlačili zbytkový obsah chloridů na vzorkované ploše. V laboratoři se tampony se vzorky otěrového materiálu loužily v roztocích čtyřprocentní kyseliny chlorovodíkové, čtyřprocentním hydroxidu sodném a opět ve čtyřprocentní HCl. Po této úpravě oxidu byly vzorky zataveny pod dynamickým vakuem do ampulí z křemenného skla s přídavkem oxidu měďnatého (coby oxidačního činidla) a poté spalovány při teplotě 900 °C. Spalováním připravený oxid uhličitý se poté katalyticky redukoval na elementární uhlík, který je vhodný pro měření na urychlovači typu AMS.4) V Česku má být podobný urychlovač zprovozněn až v roce 2021, proto zpracované vzorky putovaly do zahraničního pracoviště (HEK AL ATOMKI HAS) v Debrecínu.5)

Tři vzorky z pravěku

Nákladné radiouhlíkové analýzy první fáze výzkumu zaplatila Správa jeskyní České republiky. Pro další fázi výzkumu se podařilo najít finanční prostředky v rámci grantového projektu na Univerzitě Palackého. Částka stačila na deset analýz, dalších pět zaplatil Ústav jaderné fyziky v rámci zakládání AMS laboratoře v Praze.4) V roce 2018 tak mohl výzkumný tým odebrat vzorky uhlíkových čar ze tří jeskyní Moravského krasu. Opět to byla stará Kateřinská jeskyně, dále pak Sloupské jeskyně, jejichž součástí je i portálová jeskyně Kůlna proslulá svými archeologickými nálezy starými až 130 tisíc let a také jeskyně Býčí skála, kde se již pravěké stáří jedné z kreseb prokázalo.

Během dvou terénních akcí v lednu a únoru roku 2019 výzkumníci odebrali vzorky k analýzám. Vyhodnocení trvalo sice opět několik měsíců, avšak výsledky předčily očekávání. Tři vzorky z Kateřinské jeskyně dokládají stáří kreseb přibližně 6200 let, což časově zapadá do již dříve zjištěného pravěkého osídlení portálu Kateřinské jeskyně a některých jeskyní v blízkém okolí. Abstraktní uhlíkové kresby této lokality jsou v současnosti nejstaršími stopami činnosti tohoto druhu na území České republiky.

Stará část Kateřinské jeskyně byla známa od nepaměti. První archeologické výzkumy v mohutném jeskynním portálu a navazující chodbě probíhaly již od roku 1870 pod vedením blanenského lékaře a krasového badatele Jindřicha Wankela. V sedimentech našli pozůstatky pravěkých ohnišť, kamenné a kostěné nástroje, zvířecí kosti. Kulturní vrstvy byly zařazeny do mladšího neolitu. Pozdější výzkumy zjistily i osídlení z období staršího eneolitu. V roce 1909 členové sekce pro výzkum jeskyň při Klubu přírodovědném v Brně pod vedením Karla Absolona objevili nové části Kateřinské jeskyně. O rok později byla Kateřinská jeskyně včetně nových objevů elektricky osvětlena a zpřístupněna veřejnosti. V roce 1983 se při rekonstrukci vchodu uskutečnil záchranný archeologický výzkum; výsledkem byly nálezy převážně střepů lineární keramiky.

Od té doby se žádné další rozsáhlejší archeologické výzkumy neuskutečnily. O to cennější jsou nynější objevné poznatky.

Časosběrné konzervy

Moravský kras je z archeologického pohledu jedinečným kusem krajiny. Právě toto území sehrálo již v 19. století významnou úlohu při zrodu tohoto vědního oboru. Badatelský zájem se zde vždy upíral zejména na paleolitické osídlení jeskyní, které evidujeme již od doby neandertálců ve středním paleolitu. Mnohem později se sem stahovali po posledním zalednění zejména lovci a sběrači magdalénienu v mladším paleolitu. Postpaleolitické nálezy z jeskyní stály nespravedlivě tak trochu ve stínu hlavního proudu, často byly odkládány a nevyhodnoceny. Výjimku tvořil mimořádně bohatý a záhadný halštatský nález v jeskyni Býčí skála.2)

Oblast Moravského krasu se v období od neolitu po vrcholný středověk nacházela vždy mimo zemědělsky osídlené části Moravy. Zdejší krajina tak nabízela jiné druhy využití. Ústředním motivem byly jeskyně – v širokém okolí se nacházejí pouze zde.

Jedním z největších omylů o využívání jeskyní v těchto periodách s klimatem podobným dnešku je názor, že je naši předkové dlouhodobě osídlovali. O primární sídla však nejde a jejich užívání spojujeme se sekundárním, dočasným obýváním, spíše jen krátkodobým navštěvováním. Důvodem je jejich nepřívětivé vlhké a chladné klima. Výjimkou mohlo být jen několik otevřených portálových jeskyní s denním světlem a velmi rozdílnými tepelnými podmínkami. Snad jen v zimě mohly zdejší jeskyně dočasně poskytnout teplejší útočiště nebo také úkryt v nouzi, což prověřila ještě poměrně nedávno druhá světová válka.

Jeskyně jsou časosběrné konzervy, které umožňují kupit v malém prostoru pozůstatky po četných lidských aktivitách, které se ukládají v jedné promíchané vrstvě hlíny. V období po posledním zalednění se totiž přestaly ukládat mocné vrstvy sedimentů, které ukrývaly starší paleolitický záznam. Zcela jedinečná je u jeskyní ‒ z hlediska archeologie velmi trvanlivých „kamenných domů“ ‒ možnost zanechávat projevy na jejich stěnách.

Moravský kras plnil pro svá přírodní specifika a také polohu ‒ ne příliš blízko, přitom ani příliš daleko od větších měst – úlohu oblíbené poutní destinace, konkrétně to platí pro Křtiny a Sloup. Na přelomu 18. a 19. století se stala krajina Moravského krasu vyhledávaným turistickým cílem, kterým zůstala dodnes.

Nápisy všech dob Všichni tito návštěvníci pokryli stěny velkých, od nepaměti volných jeskyní, jako jsou Býčí skála, Výpustek, Kateřinská jeskyně nebo Sloupské jeskyně, svými podpisy. Známe jich desetitisíce. Tyto epigrafické památky (graffiti) však donedávna stály zcela mimo jakýkoliv vědecký zájem, přitom ukrývají řadu zajímavých faktů o třistaletém fenoménu poznávání jeskyní. Jejich množství a umístění v jeskyních však značně přispělo k přehlédnutí řady jiných čárových a bodových struktur, které však s těmito recentními podpisy turistů nemají nic do činění. Až cílené zaměření na tento přehlížený fenomén přináší zcela nový pohled. Prvními, kdo poukázali na „podivnou kresbu“, byli amatérští speleologové v Jižní odbočce v Býčí skále, následně pak specialista na paleolit Martin Oliva z brněnského ústavu Anthropos v roce 1994, který ji uvedl do literatury.2)

Na tomto místě také tým vedený dalším významným archeologem zaměřeným na období paleolitu Jiřím Svobodou z Archeologického ústavu AV ČR získal v roce 2005 tři data, jejichž průmětem je datum 5200 let. To odpovídá období středního eneolitu (kultuře badenské či kultuře s kanelovanou keramikou). Obnovené cílené hledání prehistorických kreseb v Moravském krasu však vzniklo jako produkt jiného zájmu. V letech 2013–2015 studoval spoluautor článku archeolog Martin Golec s Evou Čermákovou turistickou epigrafiku v Býčí skále a přitom našli rozdílné struktury navozující dojem mnohem starších kreseb. Nejnovější radiouhlíková datování prokázala, že i ony jsou pozůstatkem pionýrských turistů, nicméně nálezy nakonec vedly k odhalení středověkých a překvapivě i pravěkých kreseb datovaných kolem let 6200 v Kateřinské jeskyni, což odpovídá přibližně mladšímu neolitu (lengyelské kultuře), popřípadě časnému eneolitu (jordanovské kultuře).

Smysl kreseb?

Nejzajímavější a zároveň nejtěžší otázkou je samotný smysl nalezených kreseb. Svojí četností jsou ojedinělé a nepoukazují na masivní činnost, spíše jen na občasné návštěvy neolitiků a eneolitiků. Nacházíme je v obou jeskyních poměrně daleko od vchodu, asi 100 metrů, a tvůrci je vždy vkreslili do vedlejších chodeb nebo kaveren. Tyto polohy jednoznačně hovoří o záměrném průzkumu podzemí. Totéž zjistili vědci v Ardovské jeskyni a Domici na Slovensku.

Další indicií jsou samotná místa kreseb, při detailním pohledu zjišťujeme, že dávní autoři využívali již existující výstupky, praskliny, rozhraní na stěnách a jejich okraje. Situace budí dojem, že využívali cíleně různé „přednastavené“ struktury jako kaverny tvaru vaginy v Býčí skále nebo Domici. Ale jaký je smysl kreseb? Na lidi mladší a pozdní doby kamenné můžeme dnes etnograficky nazírat podobně jako na přírodní národy, které jsou silně spjaty s náboženstvím. Je přirozené, že do míst jako nebe a podzemí umisťovali sídla bytostí lidi přesahující, tedy duchy a bohy. V době kamenné by mohlo jít o Bohyni Matku spjatou se Zemí, jeskyně pak mohli tehdejší lidé považovat za její lůno či dělohu. Naznačujeme tedy, že lidé vstupovali do jeskyní a vytvářeli epigrafy pravděpodobně z náboženských důvodů. Nelze vyloučit ani ryze praktický důvod vytvoření těchto čar, které mohly pouze něco důležitého označovat.

Epigrafický výzkum v Kateřinské jeskyni přinesl výsledky, které významným způsobem potvrdily dosud známá fakta o osídlení této lokality v pravěku. V době psaní tohoto článku jsme při fotodokumentaci stávajících datovaných kreseb nalezli v blízkosti další kresby a kresebné stopy. Jedna z nich je z velké části překryta silnější vrstvou sintru, což ukazuje na značné stáří kresby. Otevírají se tak možnosti dalšího výzkumu, který by nové nálezy podpořil a doplnil.

laboratorní
číslo vzorku
popis vzorku kalibrované
stáří
pravděpodobnost
původu
CRL19_063 Kateřinská j., Ledová chodba P, 1 4449–4260 pred Kr. 95*
CRL19_064 Kateřinská j., Ledová chodba L, 2 4453–4265 pred Kr. 96*
CRL19_066 Kateřinská j., „bezejmenná chodba“, 4 4460–4232 pred Kr. 95**
CRL19_067 Sloup, „u kolmé propasti“, 5 1690–1926 po Kr. 97*
CRL19_068 Sloup, „nad kolmou propastí, prasvastika“, 6 1437–1636 po Kr. 95
CRL19_069 Sloup, „speleoterapie“, 7 1651–1950 po Kr. 97*
CRL19_070 Sloup, „Gotická chodba, u vykopávek, sluníčko“, 8 1647–1950 po Kr. 97*
CRL19_071 Sloup, „Gotická chodba, před vykopávkami, vlevo“, 9 1664–1950 po Kr. 97*
CRL19_072 Sloup, kaverna „Tři oka“, 10 1637–1799 po Kr. 97*
CRL19_117 1 Pilíř č.1, levá strana, Býčí skála 1706–1915 po Kr. 96*
CRL19_118 2 Pilíř č.2, levá strana Býčí skála 1694–1919 po Kr. 96*
CRL19_119 3 Dračí hřbety c. 1, levá strana, Býčí skála 1683–1929 po Kr. 97*
CRL19_120 4 Dračí hřbety c. 2, levá strana, Býčí skála 1682–1930 po Kr. 97*
CRL19_121 5 Dračí hřbety c. 3, pravá strana, Býčí skála 1688–1927 po Kr. 97*
CRL19_122 6 Dračí hřbety c. 4, strop, Býčí skála 1690–1926 po Kr. 97*
CRL19_123 7 U esesáka, levá strana, Býčí skála 1678–1940 po Kr. 97*

* spojený interval ** hlavní interval

Tab I. Výsledky radiouhlíkového datování v letech kalibrovaného stáří spolu s vypočtenými pravděpodobnostmi původu vzorku v uvedeném období. Čísla vzorků jsou uvedena včetně mezinárodního kódu radiouhlíkové datovací laboratoře.

Autor Ivo Světlík

Tato publikace vznikla na základě podpory z OP VVV MŠMT, v rámci projektu „Výzkum ultrastopových izotopů a jejich využití v sociálních a environmentálních vědách urychlovačovou hmotnostní spektrometrií“, reg. č. CZ.02.1.01/0.0/ Tab I. Výsledk y radiouhlíkového datování v letech kalibrovaného stáří 0.0/16_019/0000728.

Poznámky

1) Epigrafický výzkum abstraktních uhlíkových kreseb v jeskyních Moravského krasu probíhal v několika etapách a podílely se na něm tři odborné instituce. Správa jeskyní ČR koordinovala činnosti výzkumného týmu a zajišťovala podrobnou fotografickou dokumentaci vybraných kreseb a prací při odběru vzorků. Pracovníci katedry historie Filozofické fakulty UP vytipovávali jednotlivé epigrafické záznamy, které by mohly odpovídat pravěkému stáří, a v současné době také vědecky vyhodnocují zjištěné výsledky v souvislosti s pravěkým a historickým využíváním jeskyní a jejich okolí. Specialisté z Ústavu jaderné fyziky AV ČR měli na starost citlivý odběr vzorků kreseb a jejich přípravu pro analýzy. Vlastní rozbory radiouhlíkovou metodou pak realizovalo specializované pracoviště v Debrecínu.

2) Martin Oliva, Martin Golec, Radim Kratochvíl, Petr Kostrhun: Býčí skála ve svých dějích a pradějích, Moravské zemské muzeum, Brno 2015.

3) V zahraničí používaný postup v podobných případech je zpravidla založen na mechanickém postupu, kdy je obvykle zcela odstraněna vzorkovaná část kresby.

4) AMS – Accelerator Mass Spectrometry (urychlovačová hmotnostní spektrometrie) – je zvláštní typ hmotnostní spektrometrie, kde se měří přímo počet atomů 14C ve vzorku, aniž by bylo zapotřebí čekat na radioaktivní přeměnu těchto atomů. Z toho důvodu postačuje u AMS pro analýzu 14C o tři až čtyři řády menší množství vzorkovaného materiálu, než je třeba při měření aktivity (tj. počtu radioaktivních přeměn za časovou jednotku). Pokud bychom měřili aktivitu 14C, pozorovali bychom za přibližně tři dny měření radioaktivní přeměnu pouhé jedné miliontiny atomů 14C, které by byly přítomny v měřeném vzorku. Tato nevýhoda u měření aktivity je způsobena značně dlouhým poločasem přeměny 14C, který činí 5730 let. Radiouhlíkové kalibrační křivky umožnují při datování vzorků korigovat výkyvy aktivity 14C v minulosti, ke kterým docházelo především následkem kolísající výměny CO2 mezi ovzduším a oceány a rovněž kolísáním kosmogenní produkce tohoto radionuklidu. Kalibrační křivka IntCal13 je v současnosti všeobecně používána pro radiouhlíkové datování suchozemských vzorků organického původu ze severní polokoule.

5) Měření se uskutečnilo na kompaktním tandemovém urychlovači se spektrometrickou trasou MICADAS. Pro kalibraci měření byly použity grafitizované vzorky připravené z kyseliny šťavelové NIST (NBS) HOX II SRM 4990-C. Pro opravu měření na příspěvky od pozadí byly použity grafitizované vzorky připravené z antracitu žíhaného pod dynamickým vakuem po dobu 15 minut. Pro datovací interpretaci výsledků analýzy 14C a jejich nejistot byla použita radiouhlíková kalibrační křivka IntCal133 spolu s programem OxCal v. 4.2.4. Výsledkem datování byly intervaly kalibrovaného (reálného) stáří vzorků spolu s přiřazenými pravděpodobnostmi původu vzorku v daném časovém intervalu (viz tabulku).

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Archeologie

O autorech

Petr Zajíček

Martin Golec

Ivo Světlík

Doporučujeme

Jak to bylo, jak to je?

Jak to bylo, jak to je? uzamčeno

Ondřej Vrtiška  |  4. 3. 2024
Jak se z chaotické směsi organických molekul na mladé Zemi zrodil první život? A jak by mohla vypadat jeho obdoba jinde ve vesmíru? Proč vše živé...
Otazníky kolem elektromobilů

Otazníky kolem elektromobilů uzamčeno

Jan Macek, Josef Morkus  |  4. 3. 2024
Elektromobil má některé podstatné výhody. Ale samotné vozidlo je jen jednou ze součástí komplexního systému mobility s environmentálními dopady a...
Návrat lidí na Měsíc se odkládá

Návrat lidí na Měsíc se odkládá uzamčeno

Dušan Majer  |  4. 3. 2024
Tragédie lodi Apollo 1 nebo raketoplánů Challenger a Columbia se již nesmí opakovat. Právě v zájmu vyšší bezpečnosti se odkládají plánované cesty...