Pravěké čáry

Epigrafický výzkum v Moravském krasu odhalil nejstarší jeskynní kresby na území České republiky.

Stáří abstraktní kresby v jeskyni Býčí skála vědci určili v roce 2005 pomocí analýzy radiouhlíkovou metodou přibližně na 5200 let. Bylo to poprvé, kdy se na území České republiky podařilo prokázat pravěký původ uhlíkových čar na stěnách jeskyně. Dalo se však předpokládat, že podobných epigrafů bude v dávno přístupných jeskyních více. Epigrafické výzkumy vytipovaných lokalit v letech 2017 až 2019 tuto domněnku potvrdily.¹⁾ Tři uhlíkové kresby v Kateřinské jeskyni jsou podle nich staré cca 6200 let. To je dosud nejstarší podobný záznam činnosti pravěkých lidí.

Nejstarší nápisy ze 13. století

První terénní výzkumy začaly v červnu 2016, a to ve staré Kateřinské jeskyni, v dostupných částech Hlavního dómu a chodbách, které z něho vybíhají. Přítomní odborníci z Filosofické fakulty Univerzity Palackého na stěnách na několika místech objevili epigrafy v podobě různě uspořádaných uhlíkových čar. Některé z nich připomínaly i jednoduché geometrické obrazce.

Další práce probíhaly v listopadu téhož roku za účasti týmu pracovníků Ústavu jaderné fyziky AV ČR. Protože se v jeskyni nacházejí kromě abstraktních uhlíkových kreseb i stovky novověkých nápisů, podpisů a letopočtů, odebrali členové výzkumného týmu vzorek datovaného uhlíkového nápisu z první poloviny 19. století. Tak mohli ověřit metodiku odběru vzorků a přesnost vlastní radiouhlíkové analýzy. Na začátku roku 2017 pak odebrali pět vzorků vytipovaných kreseb z různých částí jeskyně. Během zpracování této série vzorků se ukázalo, že dva z nich neobsahují dostatečné množství uhlíku, proto k další analýze putovaly pouze tři. Nejstarší kresba byla datována do období 13. století, další dvě byly novověké. Během první fáze výzkumu se tedy nepodařilo potvrdit pravěké stáří některé z kreseb, ale cenné bylo i potvrzení, že jeskyni navštěvovali lidé ve 13. století, což dobře koresponduje s historickými událostmi v blízkém okolí.

Tři vzorky z pravěku

Nákladné radiouhlíkové analýzy první fáze výzkumu zaplatila Správa jeskyní České republiky. Pro další fázi výzkumu se podařilo najít finanční prostředky v rámci grantového projektu na Univerzitě Palackého. Částka stačila na deset analýz, dalších pět zaplatil Ústav jaderné fyziky v rámci zakládání AMS laboratoře v Praze.⁴⁾ V roce 2018 tak mohl výzkumný tým odebrat vzorky uhlíkových čar ze tří jeskyní Moravského krasu. Opět to byla stará Kateřinská jeskyně, dále pak Sloupské jeskyně, jejichž součástí je i portálová jeskyně Kůlna proslulá svými archeologickými nálezy starými až 130 tisíc let a také jeskyně Býčí skála, kde se již pravěké stáří jedné z kreseb prokázalo.

Během dvou terénních akcí v lednu a únoru roku 2019 výzkumníci odebrali vzorky k analýzám. Vyhodnocení trvalo sice opět několik měsíců, avšak výsledky předčily očekávání. Tři vzorky z Kateřinské jeskyně dokládají stáří kreseb přibližně 6200 let, což časově zapadá do již dříve zjištěného pravěkého osídlení portálu Kateřinské jeskyně a některých jeskyní v blízkém okolí. Abstraktní uhlíkové kresby této lokality jsou v současnosti nejstaršími stopami činnosti tohoto druhu na území České republiky.

Stará část Kateřinské jeskyně byla známa od nepaměti. První archeologické výzkumy v mohutném jeskynním portálu a navazující chodbě probíhaly již od roku 1870 pod vedením blanenského lékaře a krasového badatele Jindřicha Wankela. V sedimentech našli pozůstatky pravěkých ohnišť, kamenné a kostěné nástroje, zvířecí kosti. Kulturní vrstvy byly zařazeny do mladšího neolitu. Pozdější výzkumy zjistily i osídlení z období staršího eneolitu. V roce 1909 členové sekce pro výzkum jeskyň při Klubu přírodovědném v Brně pod vedením Karla Absolona objevili nové části Kateřinské jeskyně. O rok později byla Kateřinská jeskyně včetně nových objevů elektricky osvětlena a zpřístupněna veřejnosti. V roce 1983 se při rekonstrukci vchodu uskutečnil záchranný archeologický výzkum; výsledkem byly nálezy převážně střepů lineární keramiky.

Od té doby se žádné další rozsáhlejší archeologické výzkumy neuskutečnily. O to cennější jsou nynější objevné poznatky.

Ústí Ledové chodby s pravěkou kresbou (v tabulce „Ledová chodba P, 1“).Snímek Petr Zajíček

Časosběrné konzervy

Moravský kras je z archeologického pohledu jedinečným kusem krajiny. Právě toto území sehrálo již v 19. století významnou úlohu při zrodu tohoto vědního oboru. Badatelský zájem se zde vždy upíral zejména na paleolitické osídlení jeskyní, které evidujeme již od doby neandertálců ve středním paleolitu. Mnohem později se sem stahovali po posledním zalednění zejména lovci a sběrači magdalénienu v mladším paleolitu. Postpaleolitické nálezy z jeskyní stály nespravedlivě tak trochu ve stínu hlavního proudu, často byly odkládány a nevyhodnoceny. Výjimku tvořil mimořádně bohatý a záhadný halštatský nález v jeskyni Býčí skála.²⁾

Oblast Moravského krasu se v období od neolitu po vrcholný středověk nacházela vždy mimo zemědělsky osídlené části Moravy. Zdejší krajina tak nabízela jiné druhy využití. Ústředním motivem byly jeskyně – v širokém okolí se nacházejí pouze zde.

Jedním z největších omylů o využívání jeskyní v těchto periodách s klimatem podobným dnešku je názor, že je naši předkové dlouhodobě osídlovali. O primární sídla však nejde a jejich užívání spojujeme se sekundárním, dočasným obýváním, spíše jen krátkodobým navštěvováním. Důvodem je jejich nepřívětivé vlhké a chladné klima. Výjimkou mohlo být jen několik otevřených portálových jeskyní s denním světlem a velmi rozdílnými tepelnými podmínkami. Snad jen v zimě mohly zdejší jeskyně dočasně poskytnout teplejší útočiště nebo také úkryt v nouzi, což prověřila ještě poměrně nedávno druhá světová válka.

Jeskyně jsou časosběrné konzervy, které umožňují kupit v malém prostoru pozůstatky po četných lidských aktivitách, které se ukládají v jedné promíchané vrstvě hlíny. V období po posledním zalednění se totiž přestaly ukládat mocné vrstvy sedimentů, které ukrývaly starší paleolitický záznam. Zcela jedinečná je u jeskyní ‒ z hlediska archeologie velmi trvanlivých „kamenných domů“ ‒ možnost zanechávat projevy na jejich stěnách.

Moravský kras plnil pro svá přírodní specifika a také polohu ‒ ne příliš blízko, přitom ani příliš daleko od větších měst – úlohu oblíbené poutní destinace, konkrétně to platí pro Křtiny a Sloup. Na přelomu 18. a 19. století se stala krajina Moravského krasu vyhledávaným turistickým cílem, kterým zůstala dodnes.

Nápisy všech dob Všichni tito návštěvníci pokryli stěny velkých, od nepaměti volných jeskyní, jako jsou Býčí skála, Výpustek, Kateřinská jeskyně nebo Sloupské jeskyně, svými podpisy. Známe jich desetitisíce. Tyto epigrafické památky (graffiti) však donedávna stály zcela mimo jakýkoliv vědecký zájem, přitom ukrývají řadu zajímavých faktů o třistaletém fenoménu poznávání jeskyní. Jejich množství a umístění v jeskyních však značně přispělo k přehlédnutí řady jiných čárových a bodových struktur, které však s těmito recentními podpisy turistů nemají nic do činění. Až cílené zaměření na tento přehlížený fenomén přináší zcela nový pohled. Prvními, kdo poukázali na „podivnou kresbu“, byli amatérští speleologové v Jižní odbočce v Býčí skále, následně pak specialista na paleolit Martin Oliva z brněnského ústavu Anthropos v roce 1994, který ji uvedl do literatury.²⁾

Na tomto místě také tým vedený dalším významným archeologem zaměřeným na období paleolitu Jiřím Svobodou z Archeologického ústavu AV ČR získal v roce 2005 tři data, jejichž průmětem je datum 5200 let. To odpovídá období středního eneolitu (kultuře badenské či kultuře s kanelovanou keramikou). Obnovené cílené hledání prehistorických kreseb v Moravském krasu však vzniklo jako produkt jiného zájmu. V letech 2013–2015 studoval spoluautor článku archeolog Martin Golec s Evou Čermákovou turistickou epigrafiku v Býčí skále a přitom našli rozdílné struktury navozující dojem mnohem starších kreseb. Nejnovější radiouhlíková datování prokázala, že i ony jsou pozůstatkem pionýrských turistů, nicméně nálezy nakonec vedly k odhalení středověkých a překvapivě i pravěkých kreseb datovaných kolem let 6200 v Kateřinské jeskyni, což odpovídá přibližně mladšímu neolitu (lengyelské kultuře), popřípadě časnému eneolitu (jordanovské kultuře).

Uhlíková kresba v bezejmenné chodbě (v tabulce „bezejmenná chodba, 4“).Snímek Petr Zajíček

Kresba v Ledové chodbě (v tabulce „Ledová chodba L, 2“).Snímek Petr Zajíček

Smysl kreseb?

Nejzajímavější a zároveň nejtěžší otázkou je samotný smysl nalezených kreseb. Svojí četností jsou ojedinělé a nepoukazují na masivní činnost, spíše jen na občasné návštěvy neolitiků a eneolitiků. Nacházíme je v obou jeskyních poměrně daleko od vchodu, asi 100 metrů, a tvůrci je vždy vkreslili do vedlejších chodeb nebo kaveren. Tyto polohy jednoznačně hovoří o záměrném průzkumu podzemí. Totéž zjistili vědci v Ardovské jeskyni a Domici na Slovensku.

Další indicií jsou samotná místa kreseb, při detailním pohledu zjišťujeme, že dávní autoři využívali již existující výstupky, praskliny, rozhraní na stěnách a jejich okraje. Situace budí dojem, že využívali cíleně různé „přednastavené“ struktury jako kaverny tvaru vaginy v Býčí skále nebo Domici. Ale jaký je smysl kreseb? Na lidi mladší a pozdní doby kamenné můžeme dnes etnograficky nazírat podobně jako na přírodní národy, které jsou silně spjaty s náboženstvím. Je přirozené, že do míst jako nebe a podzemí umisťovali sídla bytostí lidi přesahující, tedy duchy a bohy. V době kamenné by mohlo jít o Bohyni Matku spjatou se Zemí, jeskyně pak mohli tehdejší lidé považovat za její lůno či dělohu. Naznačujeme tedy, že lidé vstupovali do jeskyní a vytvářeli epigrafy pravděpodobně z náboženských důvodů. Nelze vyloučit ani ryze praktický důvod vytvoření těchto čar, které mohly pouze něco důležitého označovat.

Epigrafický výzkum v Kateřinské jeskyni přinesl výsledky, které významným způsobem potvrdily dosud známá fakta o osídlení této lokality v pravěku. V době psaní tohoto článku jsme při fotodokumentaci stávajících datovaných kreseb nalezli v blízkosti další kresby a kresebné stopy. Jedna z nich je z velké části překryta silnější vrstvou sintru, což ukazuje na značné stáří kresby. Otevírají se tak možnosti dalšího výzkumu, který by nové nálezy podpořil a doplnil.

Odběr vzorku uhlíkové kresby P, 1 v Ledové chodbě.Snímek Petr Zajíček

* spojený interval ** hlavní interval

Tab I. Výsledky radiouhlíkového datování v letech kalibrovaného stáří spolu s vypočtenými pravděpodobnostmi původu vzorku v uvedeném období. Čísla vzorků jsou uvedena včetně mezinárodního kódu radiouhlíkové datovací laboratoře.

Autor Ivo Světlík

Tato publikace vznikla na základě podpory z OP VVV MŠMT, v rámci projektu „Výzkum ultrastopových izotopů a jejich využití v sociálních a environmentálních vědách urychlovačovou hmotnostní spektrometrií“, reg. č. CZ.02.1.01/0.0/ Tab I. Výsledk y radiouhlíkového datování v letech kalibrovaného stáří 0.0/16_019/0000728.