Ztracený článek uměleckých dějin?

Pod povrchem veřejného kulturního života, z nějž byly vyloučeny některé projevy avantgardního umění, zvláště surrealismus, pozorujeme v letech protektorátu hektickou aktivitu mladých umělců, pro něž se nacistickou kulturní politikou ostrakizované „zvrhlé umění“, entartete Kunst, stalo vášnivě prožívaným ideálem svobodné tvorby a někdy i způsobem protestu proti okupační moci.

V Čechách a na Moravě tehdy vznikala četná neoavantgardní či postavantgardní uskupení, jejichž médiem nejčastěji byly strojopisné či cyklostylované sborníky a časopisy, případně soukromé tisky, při jejichž výrobě byla obcházena úřední cenzura. Represivní aparát nevěnoval tomuto neoficiálnímu literárnímu oběhu pozornost, a to jistě i v důsledku jeho miniaturních sociálních dimenzí a exkluzivního obsahu.

Do dějin české literatury i výtvarného umění se nejvíce zapsala dvě z těchto uskupení: Skupina 42 a Skupina Ra. V Praze, Brně i v mnoha menších městech pracovala ovšem četná další. Zda o nich dnes víme, anebo nevíme, nezáviselo jen na síle jejich programu a uměleckém talentu členů, ale i na tom, nakolik se těmto kroužkům podařilo prosadit se na poválečném knižním trhu, zpřístupnit své polosoukromé publikace tiskem a získat pokud možno i vlastní časopiseckou tribunu, která by příběh skupiny umožnila vepsat do kulturní paměti. K těm, které tento historický práh nezdolaly a dnes se o nich neví, patřila skupinka kolem brněnského časopisu Gong. Jejími protagonisty byli malíř Pavel Brázda, po listopadu 1989 doceněný jako průkopník českého pop-artu, a kritik Jaroslav Dresler, který v roce 1949 odešel do exilu a po desítky let pracoval jako kulturní redaktor rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Svým literárním debutem souvisel s Gongem také mladičký Milan Kundera.