Revolta a cenzura v raném díle S. K. Neumanna

Tendence k tematizaci revolty se projevovala zvláště v poezii, kde směrem ke konci století sílila svým počtem i různorodostí přístupů. Dokladem této skutečnosti je i básnické dílo Stanislava Kostky Neumanna. Narazíme zde nejen na příklady uskutečněných konfiskací (u sbírek Nemesis, bonorum custos… a České zpěvy), ale i na případ, kdy konfiskace nebyla po prošetření soudem potvrzena (sbírka Jsem apoštol nového žití…). Neumannovo rané dílo pobuřovalo hlavně svým anarchistickým gestem a ideou radikální revolty, jíž neschází nihilistická ironie ani ambice bořit zavedené společenské pořádky.

Nemesis

Konfiskovaná první sbírka básní Stanislava Kostky Neumanna Nemesis, bonorum custos… časově souvisela, jak naznačuje už její podtitul Verše (1893–1895), s básníkovou zkušeností ze žaláře, k němuž byl odsouzen za zločin rušení veřejného pokoje spáchaný účastí ve spiknutí Omladiny, a ve vězení byla též z velké části napsána. S. K. Neumann byl zatčen mezi prvními omladináři už 6. září 1893 a odsouzen pak jako jeden z vůdců domnělého spiknutí ke čtrnácti měsícům žaláře. Z vyšetřovací vazby, kterou si odbýval v novoměstské věznici, byl propuštěn na konci roku 1893 na kauci tři tisíce zlatých. K vlastnímu trestu, z něhož zbývalo více než deset měsíců, nastoupil 10. dubna 1894 znovu v novoměstské věznici, odkud byl 25. dubna eskortován do plzeňské věznice na Borech.

Neumann vylíčil své dojmy z této doby spíše lehkovážným tónem ve vzpomínkové stati Politická epizoda, otištěné roku 1911. Prezentoval v ní své časové názory a žalář popsal s ironií jako místo, jehož se není třeba bát. Čtenářsky vděčná stať, záměrně zbavená fakt, proto vystihuje z odstupu osobní postoje básníka, neodpovídá však depresivním náladám vězně zachyceným v jeho první sbírce, jež poskytuje časově autentické svědectví.