Slezské písně Petra Bezruče ve stínu cenzurního zásahu

Z Bezručovy korespondence vyplývá, že se jeho reakce na cenzurní zásah postupem času proměňovaly a projevovaly zejména různými postupy maskujícími přímou adresnost sdělení. Cenzurní a redakční vlivy se již od časopiseckých otisků vybraných básník Slezských písní vepsaly natolik hluboko do dějin textu, že je nejenom nelze jednoduše odstranit, ale ani je nadále nelze vnímat pouze jako vnější. Právě cenzurní tlak, respektive autorská reakce na něj, formovaly charakter Slezských písní a spoluvytvářely jejich básnické kvality.

Dlouhé stíny konfiskace

Ze dvou prvních zásilek, odeslaných 16. a 25. ledna 1899, vybral redaktor Jan Herben pro beletristickou přílohu týdeníku Čas tři básně: Den Palackého, Škaredý zjev a Jen jedenkrát. Ze strachu před cenzurou a případnými soudními spory s osobami, které byly v básních jmenovány, provedl redaktor sám o sobě, i když s Bezručovým bianco svolením, změny v básních Den Palackého a Škaredý zjev. Herben v obou básních nahradil spojení „Rotšild a Gutman a Laryšové“, respektive „Rotšild a Gutman, gróf Laryš a Vlček“ zněním „židé a hrabata slavných rodů“, respektive „židé a hrabata slavní“ a též spojení „jasný vévoda Géro“ zněním „jasný vévoda říšský“.

Tyto úpravy však cenzurnímu zásahu nezabránily, naopak od nich rakouská cenzura svůj zásah odvozovala. Číslo Času z 11. února, kde stály všechny tři básně na výrazném místě v čele přílohy, tak bylo zabaveno. V odůvodnění otištěném v pátém čísle Času 25. února 1899 čteme, že „v závadných článcích podněcuje se k zášti proti židům, pak proti šlechticům, tudíž jednotlivé třídě společnosti (§ 302 tr. z.), mimo to se najmě v místech, kde řeč jest o vévodovi říšském, haněním porušuje úcta k jednomu členu domu císařského (§ 64 tr. z.)“.

Na cenzurní zásah odpověděl Bezruč náhradou Škaredého zjevu novou básní, což dosvědčuje jeho dopis Janu Herbenovi z 29. března 1899: „Škaredý zjev jsem parafrázoval ve dvou básních pod názvem Já, pošlu barzo.“ Text prvních dvou částí básně Já odkazuje na konfiskovaný Škaredý zjev přímo shodným veršem „já Petr Bezruč, od Těšína Bezruč“, liší se však mimo jiné snížením konkrétnosti invektivy – místo cenzurou postižených „židů a hrabat slavných“ jsou v básni Já „bohatci cizí mi víry“ a „mužové, vážní a mocní“. S oslabením určitosti výpadu souvisí i další posun anoncovaný v Bezručově dopisu Herbenovi ze 17. února 1899: „Proč jste škrtl slovo Gero? Budu vévodu teď nazývat markýzem, – to přece projde cenzurou.“ Spojení „markýz Géro“, vytvořené zprvu s ohledem na cenzuru, pak vstoupilo i do tvůrčího horizontu básníka a nadále se podílelo na charakteru jeho tvorby.