Ozvěny života

Obří antény observatoří jako ALMA většinou nenaslouchají potenciální rádiové komunikaci mimozemšťanů, přesto jednou snad objeví známky života v kosmu. Možná nezachytí vzkaz dávno zaniklé civilizace, ale postačí něco mnohem menšího: signál životodárné molekuly. Přišel nyní tento signál ze souhvězdí Hadonoše?

V nezměrných hlubinách vesmíru vědci nalézají stále se opakující děje. Můžeme porozumět principu zrodu těžkých prvků při smrti masivní hvězdy ve stadiu supernovy, neboť tu lze čas od času ve vesmíru pozorovat. Dozvíme se tak, odkud se berou atomy, ze kterých je tvořena naše planeta i život sám.

Nejen to, pozorujeme obrazy pestré chemie molekulárních oblaků. Jeden z nich v naší vlastní minulosti stál u zrodu naší Sluneční soustavy. Vidíme v přímém přenosu tvorbu protohvězd a protoplanetárních systémů, které mohou napovědět, jak vypadala mladá Sluneční soustava. Byly již tehdy k dispozici základní stavební kameny pro vznik života? Lze je nalézt i jinde ve vesmíru? Je možné, že Alexandr Oparin, Stanley Miller a mnozí další, kteří přišli s myšlenkou syntézy biomolekul a vzniku života na naší planetě, neměli pravdu? Přišly ve skutečnosti chemikálie pro život z vesmíru? Lze hovořit o něčem, co by se dalo nazvat chemickou panspermií? A nepřišel z vesmíru v podobě skutečné panspermie život sám?

Ve dvou studiích, přijatých k publikaci v prestižním žurnálu Královské astronomické společnosti Monthly Notices of the Royal Astronomical Society (MNRAS) [1, 2] informují astronomové univerzity v nizozemském Leidenu a Centra pro astrobiologii ve španělském Madridu o tom, že detekovali v okolí mladých protohvězdných dvojčat slunečního typu IRAS 16293-2422 A a B molekulu metylizokyanátu (obr. 4).

Astronomové pomocí radioteleskopu ALMA objevili u protohvězdy v souhvězdí Hadonoše známky přítomnosti metylizokyanátu – chemikálie, která je považována za jeden ze základních stavebních kamenů života. Snímek zachycuje oblast rodících se hvězd, kde byl metylizokyanát detekován. Ve výřezu je znázorněna struktura molekuly metylizokyanátu.Snímek ESO, Digitized Sky Survey 2, L. Calçada

Stalo se tak pomocí observatoře ALMA v pásmu kolem 330 GHz ve vlnových délkách blízkých mikrovlnné oblasti. Vědci navíc pomocí laboratorních pokusů zjistili, že tato látka vzniká v mezihvězdném prostoru na povrchu zrníček prachu rozkladem metanu za vzniku radikálu CH₃ a jeho reakce s kyselinou izokyanatou. Co je ale možná nejdůležitější – má se za to, že detekce této látky má přímou souvislost s potenciálním vznikem biomolekul kolem mladých hvězd slunečního typu. Dostáváme se zde k odpovědi na fascinující otázku, odkud se vzal život na naší planetě. Podle astronomů metylizokyanát představuje spolu s kyselinou izokyanatou model vazby, kterou lze najít v bílkovinách (obr. 2). Existence takto komplexních látek tedy nemůže být ničím jiným než důkazem možného vzniku biomolekul v mezihvězdném prostoru.