Kyvadlo v geologii fysiografické

1896:

Až do nedávna všeobecně rozšířeným byl náhled, že povrch zeměkoule tvořený hladinou moře světového odpovídá tvaru rotačního ellipsoidu, jehož sploštění na polech obnáší 1/293 průměru zeměkoule, jakž to ukázala měření meridianu a pozorování doby kyvu v rovníkových a polárních krajinách. Teprve Fil. Fischer ukázal, že tento náhled jest mylným, a že hladina moří mezi sebou vespolek spojených neodpovídá ani sphaeroidu, ani vůbec žádné přesné ploše geometrické. Ukázalať novější měření a pozorování kyvadla a kyvů na některých místech příliš velké odchylky od hodnot, které by se měly obdržeti, kdyby zeměkoule byla de facto oním pravidelně sploštělým rotačním ellipsoidem; ony odchylky byly příliš velké, než aby se vysvětlily chybami v pozorování, a tak nezbylo leč přijmouti prozatím domněnku, že povrch zeměkoule tvořený hladinou moře světového, jest deformován. – Příčiny deformací těchto jsou různé. V prvé řadě působí pevniny svou hmotou přítažně na vodní massy moře, které se tím blíže pevnin hromadí, a výše stojí než na místech daleko od pevniny. […] – Za druhé geologické změny, jako usazování se recentních vrstev, tvoření delt, klesání a zdvihání jednotlivých rozsáhlých území z geotektonických příčin, tvoření ledových pevnin atd. spůsobují různé rozložení a nahromadění hmoty, a tím působí na výšku hladiny mořské, resp. na tvar povrchu zeměkoule (resp. moře světového). Fischer, který tyto náhledy poprvé vyslovil, též na to poukázal, že pomocí kyvadla daly by se dobře stanoviti deformace tyto. […] Náhledy Fischerovy teprve po delší době náležitě byly oceněny, ale pak celá řada badatelů v tom směru jala se pracovati jako Bruns, Hann, Penck, Faye, Drygalski, Sterneck, Helmert, Listing a jiní. V rukou badatelů těch osvědčilo se kyvadlo velmi citlivým přístrojem, udávajícím relativní změnu tíže, a tím i místa depresse a elevace geoidů.

A skutečně přesná měření kyvadlová ukázala, že na malých ostrůvcích v širém moři počet kyvů z pravidla větší jest než na pobřeží velkých pevnin. Tak na př. na Spitzbergách učiní sekundové kyvadlo během 24 hodin o 4.3 kyvu více a na ostrovech Boninských (j. v. od japonského ostrovu Niponu) dokonce o 11.8 kyvu více než na pobřeží Asie neb Ameriky, nalézajícím se v téže zeměpisné šířce. […]

(Vesmír 25, 212, 1896/18)

2016:

Geoid je fyzikální model povrchu Země, reprezentující plochu se stejnou úrovní tíhového potenciálu. Tvar geoidu by tedy měla Země, pokud by se na celém jejím povrchu rozprostíral oceán, na nějž by působila pouze gravitační síla Země a zemská rotace, nikoli například Měsíc nebo mořské proudy. Geoid má na rozdíl od rotačního elipsoidu nepravidelný tvar způsobený variabilitou v rozložení hmoty a její hustoty, ale rozdíly jsou mnohem menší než u skutečného zemského povrchu – odchylky nejsou větší než ±100 metrů. Při mapování přesného tvaru geoidu dnes kyvadlo ustoupilo satelitnímu měření, data pro dosud nejpřesnější model z roku 2011 pořídila evropská sonda GOCE (viz také Vesmír 88, 30, 2009/1).

-ov-