„Železné“ experimenty

Na počátku 21. století se odehrály experimenty s přihnojování oceánů železem, při nichž byl ovlivněn život na tisícovkách km². Jejich cílem bylo ověřit možnost snížení oxidu uhličitého v atmosféře. Hovořilo se o geoinženýrství. Jaký měly tyto pokusy dopad? Potvrdily se původní předpoklady?

Antropocén bývá nejčastěji definován jako období, v němž se lidstvo stává aktivním geologickým činitelem. Důsledky lidské činnosti jsou dnes zřetelné především na souši, kde člověk aktivně přetváří krajinu, těží suroviny a mění skladbu rostlin a živočichů. V oceánech je situace odlišná. Vzhledem k jejich velikosti a k mohutnosti působících přírodních sil je vliv člověka na mořské prostředí stále pouze okrajový. Je proto paradoxní, že naprosto nejradikálnější návrh, jak řízeně pozměnit fungování naší planety, padl mezi oceánografy. V červnu 1988 prohlásil americký oceánograf John H. Martin (1935–1993) na semináři v Oceánografickém ústavu ve Woods Hole: „Dejte mi půl tankeru železa a udělám vám dobu ledovou.“ Přestože tento výrok nebyl míněn úplně vážně, je dodnes citován v učebnicích mořské biologie i v populárních novinových článcích.

Hlavní část biologické produkce moří a oceánů závisí na mikroskopických řasách a sinicích, které využívají energii světla k fixaci anorganického CO₂. Přeměňují ho na organické látky potřebné k vlastnímu růstu, jenž je podmíněn nejenom dostatkem světla, ale také přítomností základních živin. Proto nacházíme nejbohatší mořský život především ve vodách s dostatkem fosforu a vázaného dusíku. Příkladem může být Benguelský proud při pobřeží Jižní Afriky, který je bohatý na živiny a doslova překypuje mořským životem (viz obálku). Existují ovšem i výjimky. V některých částech Tichého oceánu je sice dostatek základních živin, přesto je zde život poměrně skromný. Důvod nebyl dlouho zřejmý, až během osmdesátých let minulého století přišli Martin a další američtí biologové s hypotézou, že život tu může být omezen nedostatkem iontů železa.

Železo je součástí řady důležitých enzymů, a je proto nutnou součástí výživy všech organismů. Železité ionty jsou však v mořské vodě poměrně špatně rozpustné, a proto musí být železo neustále doplňováno přísunem z pevnin. V Atlantském oceánu není s jeho dostupností velký problém díky množství prachu ze Sahary. Zcela jiná je situace v Tichomoří, kde je přísun železa velmi omezený kvůli obrovským vzdálenostem od pevnin a směru převládajících větrů. Mezi oblasti s velmi malým množstvím železa patří severní Tichomoří, část rovníkového Tichomoří a především obrovská rozloha tzv. Jižního oceánu obepínajícího celou planetu mezi 50° jižní šířky a jižním polárním kruhem.