Všechno už tu bylo

Každá etapa života, která nám předcházela, po sobě zanechala nesmazatelný otisk v geologickém záznamu. Podle charakteristických stop pro dané období dokážeme číst v rodokmenu života a srovnávat tyto údaje na různých místech světa. Stovky milionů let do minulosti. Platí-li, že člověk natolik ovlivňuje planetární pochody, že by mělo být jeho období pojmenováno antropocén, jaký podpis po sobě zanecháváme?

Velká část lidských výrobků nejrůznějších velikostních měřítek má značný potenciál k zachování v geologickém záznamu. Dovoluji si odhadnout, že geolog žijící v roce 100 milionů našeho letopočtu nebude našemu období říkat antropocén, ale spíše „antropo-event“, bude jej tedy považovat za jednorázovou událost. Při srovnání s předchozími geologickými epochami však zcela jistě nalezne řadu zajímavých podobností. Stejně jako to dnes činí ichnologové, vědci, zabývající se strukturami substrátů, jež živé organismy přemístily a pozměnily.

Částečně již tento přístup v roce 2014 aplikoval J. Zalasiewicz se svým týmem. Porovnali objem a hloubku lidmi vytvořených struktur se stopami organizmů (především živočichů) a došli ke zjištění, že přemísťování víceméně sypkých či poddajných hmot (bioturbace) způsobované člověkem převyšuje hloubkou a objemem o několik řádů přeměnu hmot působenou všemi ostatními organismy. Z mořských organismů se nejhlouběji zahrabávají drobní rakovci rodu Callianassa; vytvářejí rozsáhlé systémy obytných chodbiček do hloubky až 2,5 m.

Nory suchozemských živočichů nebývají o mnoho hlubší, běžně několik metrů, výjimečně (krokodýl nilský) 12 m. Kořeny rostlin dosahují v suchých prostředích hloubek mnoha desítek metrů a také, ale celkem nepatrně, se podílejí na pohybu (odtlačování) a degradaci (drcení tlakem, rozpouštění) horninových zrn. Naproti tomu lidé vytvářejí poměrně běžně struktury hluboké několik kilometrů (důlní díla, geologické vrty, komplexy s projevy šokové metamorfózy po podzemních jaderných výbuších).

Z trochu jiného úhlu na problém nazíral roku 2014 tým M. Williamse. Hlavním předmětem jejich zájmu bylo porovnat zásadní změny bioturbace v minulých geologických obdobích se změnou na počátku antropocénu. Došli k závěru, že před 542 miliony let, kdy se na Zemi objevili první živočichové (spodní hranice fanerozoika), měla náhlá změna fosilního záznamu podobný charakter jako na počátku antropocénu – tedy dosavadní bioturbace se prohlubuje o několik řádů. A co víc: v obou případech se mění nejen hloubka pronikání do substrátu, ale i použité techniky a účel.