„Národní soud“ nad Karlem Sabinou

Karel Sabina (1813–1877) patřil jako agilní spisovatel a novinář k nejznámějším postavám českého veřejného života a jeho minulost revolucionáře a dlouholetého politického vězně mu navíc dodávala zcela specifické pověsti. Byl vrstevníkem Karla Hynka Máchy, své povídky, básně a kritiky psal do Tylových Květů a jiných časopisů. Revoluce roku 1848 se účastnil především jako novinář v radikálním křídle; za své angažmá v tzv. májovém spiknutí roku 1849 byl odsouzen k smrti provazem, trest mu však byl zmírněn a Sabina byl po osmi letech amnestován. Některé jeho zážitky z olomouckých kasemat zřejmě odráží známá próza Oživené hroby.

V létě 1859 vstoupil Sabina do služeb pražského policejního ředitelství jako konfident. Dovedla ho k tomu tíživá finanční situace a trvalý dohled policie, která mu jakožto propuštěnému velezrádci zakázala cokoli publikovat bez předchozího povolení. Zvláště po navrácení politických práv roku 1861 však opět počala Sabinova horlivá literární činnost. Patřil ke spoluzakladatelům moderního českého románu, do Prozatímního divadla psal operní libreta – mj. Branibory v Čechách a Prodanou nevěstu pro Bedřicha Smetanu – a divadelní hry, mohutný svazek dějin české literatury nedokončil. Třebaže se za svoji literární činnost nedočkal oficiálních poct, byla jeho reputace zvláště v šedesátých letech 19. století vysoká. O to více se jeho obraz proměnil, když vyšlo najevo, že nebyl pouze obětí policie, ale tajně i jejím spolupracovníkem.