Policejní perzekuce Prokopa Chocholouška
Z dějin české literatury známe několik případů, kdy policejní dohled zásadním způsobem ovlivnil život a dílo určitého spisovatele. Nejproslulejším konfinovaným autorem se stal Karel Havlíček Borovský, jehož nejslavnější díla vznikla v jihotyrolském Brixenu. Konfinace byla osudem i jeho současníka Prokopa Chocholouška (1819–1864).
Prokop Chocholoušek vstoupil do české literatury jako spolupracovník Josefa Kajetána Tyla a jako novinář se za revoluce 1848 angažoval v radikálně demokratickém tisku. Právě na Chocholouškově příkladu lze ukázat, jakou podobu policejní perzekuce v době neoabsolutismu měly a jak mohly sankce uplatněné nikoli vůči textům, ale vůči osobě spisovatele, ovlivnit jeho literární dílo.
Touha po původní české historické beletrii aktivizovala již ve čtyřicátých letech 19. století autory sdružující se kolem Květů redigovaných Tylem. Právě Prokop Chocholoušek se díky svým historickým románům stal rychle vzešlou „hvězdou“. Čtenáře zaujal již svou česky psanou prvotinou Vanda z roku 1841, inspirovanou dávnými dějinami Polabských Slovanů, proslulým se stal rozsáhlým románem Templáři v Čechách z roku 1843.