Několik zpráv od imunologů

Nejprve pár zpráv dobrých:

Potenciálně nadějná metoda léčby rakoviny slinivky?

Rakovina slinivky břišní (adenokarcinom pankreatu) patří mezi nejzhoubnější nádorová onemocnění – velká většina pacientů nepřežije od zjištění diagnózy více než rok. Na rozdíl od některých jiných nádorových chorob zde neexistuje doposud bohužel žádná skutečně účinná léčba. Potenciálně novou naději však snad dávají výsledky nedávno publikované studie tchajwanského týmu.¹⁾

Tito badatelé zjistili, že růst, invazivnost a metastatický potenciál nádorových buněk adenokarcinomu pankreatu jsou zásadním způsobem závislé na interleukinu-17B (IL-17B), jednom z mnoha proteinových regulátorů imunitního systému. Ten je členem rodiny šesti strukturně podobných cytokinů, IL-17A až IL-17F. Nejznámější jsou IL-17A a IL-17F, které jsou produkovány pouze specializovanými pomocnými lymfocyty T zvanými Th17. Ty se podílejí na vyvolání zánětlivých reakcí, bránících organismus při napadení různými patogenními mikroorganismy, hrají však negativní roli také při vzniku některých autoimunitních chorob (např. chronických střevních zánětů, revmatoidní artritidy, lupénky, astmatu). Ostatní členové této rodiny jsou produkováni v poměrně malých množstvích v různých tkáních a o jejich fyziologických aktivitách se toho ví jen málo. IL-17B, stejně jako všechny ostatní cytokiny, působí na cílové buňky prostřednictvím specifických povrchových receptorů; navázání cytokinu na patřičnou receptorovou molekulu vyvolává v buňce signalizační děje, které ji přimějí k patřičné reakci – např. k buněčnému dělení, k sekreci jiných biologicky aktivních látek, někdy naopak k útlumu či dokonce k sebevraždě.

Receptor pro IL-17B se celkem logicky nazývá IL-17RB a najdeme jej na řadě různých typů buněk. Tchajwanští badatelé zjistili, že existuje jasná nepřímá úměra mezi množstvím IL-17RB na povrchu buněk karcinomu pankreatu a dobou přežívání pacientů po chirurgickém odstranění nádoru. V experimentech využívajících jak lidské nádorové buňky in vitro, tak myší model in vivo zjistili, že nádorové buňky si samy vyrábějí IL-17B (avšak produkují jej i některé typy buněk v okolí nádoru), který se okamžitě váže na jejich povrchový IL-17RB; výsledkem je kromě jiného produkce chemokinů, tedy molekul lákajících několik typů buněk (makrofágů, endoteliálních buněk). Ty vytvářejí pro nádorové buňky optimální prostředí nejen v primárním místě jejich vzniku, ale i ve vzdálených místech sekundárních nádorů, metastáz. K částečně podobným závěrům o roli IL-17R v biologii nádorů slinivky došel již loni tým americký.²⁾Injekce monoklonální protilátky vážící se na IL-17RB a blokující vazbu IL-17B na něj výrazně potlačovala tvorbu metastáz u experimentálních myší