Aktuální číslo:

2018/5

Téma měsíce:

Bolest

Od opodeldoku k infliximabu

 |  3. 9. 2015
 |  Vesmír 94, 478, 2015/9
 |  Seriál: Novinky z imunologie, 20. díl (PředchozíNásledující)

„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny. Kromě tohoto zaměstnání byl stižen rheumatismem a mazal si právě kolena opodeldokem.

Jednou z nejčastějších autoimunitních chorob je revmatoidní artritida, lidově zvaná revma. Jak je všeobecně známo, je to bolestivé chronické zánětlivé onemocnění kloubů, které může postupně vést k těžkým poškozením a deformacím postižených kloubů (hlavně zápěstí a drobných kloubů na rukou a na nohou); do určité míry mohou být ale postiženy i ledviny, plíce a srdce.

Toto onemocnění postihuje kolem 1 % populace a přispívají k němu do určité míry genetické faktory.1) Vliv genetických faktorů je ale poměrně omezený, protože u jednovaječných dvojčat se současně projevuje jen u asi 20 % případů. Rozhodující tedy musejí být nějaké vnější faktory. Podobně jako u mnoha jiných autoimunitních chorob jsou i zde častěji (2 až 3krát) postiženy ženy než muži. Jako spouštěče jsou podezřelé dosud neidentifikované infekce, snad některé herpesviry. Výraznými rizikovými faktory jsou periodontitida (zánět ozubice) a hlavně kouření (kuřáci onemocní až třikrát častěji než nekuřáci); naproti tomu mírné požívání alkoholu má kupodivu spíše příznivé účinky.

Revmatoidní artritida byla laboratorně klasicky diagnostikována stanovením tzv. revmatoidního faktoru v krvi. Revmatoidní faktor je směsí imunokomplexů autoprotilátek proti Fc-částem jiných imunoglobulinových molekul. Proč organismus začne vytvářet takovéto autoprotilátky, je doposud záhadou, o které však lze rozumně spekulovat. Jak známo, během infekce nejrůznějšími patogenními mikroorganismy vznikají specifické protilátky, které se na tyto mikroorganismy navazují, a tím jim jednak brání v nasednutí na buněčné povrchy, jednak je činí „chutnějšími“ pro fagocytující buňky (hlavně neutrofilní granulocyty). V každém případě z takových mikroorganismů obalených protilátkami vyčnívají Fc-části imunoglobulinových molekul. Zdá se, že právě takto „nápadně“ exponované Fc-fragmenty na některých specifických mikrobiálních površích mohou být nejprve nějak strukturně nebo konformačně pozměněny (např. částečně deglykosylovány) a pak mylně

Nyní vidíte 26 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Imunologie

O autorovi

Václav Hořejší

Prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. V Ústavu molekulární genetiky AV ČR, v. v. i., který od roku 2005 řídí a kde je vedoucím oddělení molekulární imunologie, se zabývá povrchovými a signalizačními molekulami buněk imunitního systému. Přednáší imunologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze.
Hořejší Václav

Doporučujeme

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Pavel Pipek  |  12. 5. 2018
Sotva se Novozélanďané pochlubili úspěšnou eradikací myší z Ostrova protinožců (viz Vesmír 97, 264, 2018/5), přišli ochranáři z Jižní Georgie...
Ochota zabíjet

Ochota zabíjet

Marek Janáč  |  2. 5. 2018
My lidé se nevraždíme jen tak. Máme své preference při tom, koho zabít a koho ušetřit. Když už překročíme psaná i nepsaná většinová pravidla...
Antropologie bolesti

Antropologie bolesti

Martin Soukup  |  2. 5. 2018
Bolest má krom jiných hledisek i svůj antropologický rozměr. Z mezikulturního srovnání v historii i v současnosti je evidentní, že bolest je v...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné