Aktuální číslo:

2018/11

Téma měsíce:

Psychosomatika

Od opodeldoku k infliximabu

 |  3. 9. 2015
 |  Vesmír 94, 478, 2015/9
 |  Seriál: Novinky z imunologie, 20. díl (PředchozíNásledující)

„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny. Kromě tohoto zaměstnání byl stižen rheumatismem a mazal si právě kolena opodeldokem.

Jednou z nejčastějších autoimunitních chorob je revmatoidní artritida, lidově zvaná revma. Jak je všeobecně známo, je to bolestivé chronické zánětlivé onemocnění kloubů, které může postupně vést k těžkým poškozením a deformacím postižených kloubů (hlavně zápěstí a drobných kloubů na rukou a na nohou); do určité míry mohou být ale postiženy i ledviny, plíce a srdce.

Toto onemocnění postihuje kolem 1 % populace a přispívají k němu do určité míry genetické faktory.1) Vliv genetických faktorů je ale poměrně omezený, protože u jednovaječných dvojčat se současně projevuje jen u asi 20 % případů. Rozhodující tedy musejí být nějaké vnější faktory. Podobně jako u mnoha jiných autoimunitních chorob jsou i zde častěji (2 až 3krát) postiženy ženy než muži. Jako spouštěče jsou podezřelé dosud neidentifikované infekce, snad některé herpesviry. Výraznými rizikovými faktory jsou periodontitida (zánět ozubice) a hlavně kouření (kuřáci onemocní až třikrát častěji než nekuřáci); naproti tomu mírné požívání alkoholu má kupodivu spíše příznivé účinky.

Revmatoidní artritida byla laboratorně klasicky diagnostikována stanovením tzv. revmatoidního faktoru v krvi. Revmatoidní faktor je směsí imunokomplexů autoprotilátek proti Fc-částem jiných imunoglobulinových molekul. Proč organismus začne vytvářet takovéto autoprotilátky, je doposud záhadou, o které však lze rozumně spekulovat. Jak známo, během infekce nejrůznějšími patogenními mikroorganismy vznikají specifické protilátky, které se na tyto mikroorganismy navazují, a tím jim jednak brání v nasednutí na buněčné povrchy, jednak je činí „chutnějšími“ pro fagocytující buňky (hlavně neutrofilní granulocyty). V každém případě z takových mikroorganismů obalených protilátkami vyčnívají Fc-části imunoglobulinových molekul. Zdá se, že právě takto „nápadně“ exponované Fc-fragmenty na některých specifických mikrobiálních površích mohou být nejprve nějak strukturně nebo konformačně pozměněny (např. částečně deglykosylovány) a pak mylně

Nyní vidíte 26 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Imunologie

O autorovi

Václav Hořejší

Prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. V Ústavu molekulární genetiky AV ČR, v. v. i., který od roku 2005 řídí a kde je vedoucím oddělení molekulární imunologie, se zabývá povrchovými a signalizačními molekulami buněk imunitního systému. Přednáší imunologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze.
Hořejší Václav

Doporučujeme

Závan kance

Závan kance

Oldřich Lapčík  |  5. 11. 2018
Možná jste to už také zažili. Maso máte od osvědčeného řezníka, vypadalo dobře, určitě bylo čerstvé. Tak proč, u všech všudy, přes vložené...
Je psychosomatika obchod s deštěm?

Je psychosomatika obchod s deštěm?

Vladislav Chvála  |  5. 11. 2018
Nedávné kauzy pochybných léčebných praktik, které zveřejnila Česká televize, rozbouřila odbornou i laickou veřejnost. Jsou všechny ty pokusy...
Hlubokomořské pytlíky vody

Hlubokomořské pytlíky vody uzamčeno

Adam Petrusek, Zuzana Musilová  |  5. 11. 2018
Jak jsou některé rostliny, ryby, žraloci a korýši schopni přežít několik kilometrů pod hladinou oceánů – v hloubce, kde je teplota vody velmi...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné