Makrofágy jako pomocníci nádorů

Makrofágy („velcí požírači“) jsou buňky, které stály u zrodu imunologie koncem 19. století.Ruský lékař a nositel Nobelovy ceny za medicínu (1908) Ilja Mečnikov je považoval za nejdůležitější součást imunitního systému a urputně prosazoval tuto myšlenku proti zastáncům názoru, že důležitější jsou protilátky. Zpočátku se zdálo, že makrofágy jsou hlavním typem fagocytů, buněk pohlcujících infekční mikroorganismy. Dnes víme, že makrofágy jsou buňky mnoha tváří. Jsou evidentně evolučně velmi staré; v mnoha směrech se podobají jednobuněčným amébám. V různých tkáních byly popsány pod různými názvy – v mozku jako mikroglia, v játrech jako Kupfferovy buňky, v kůži jako buňky Langerhansovy, v kostech jako osteoklasty. Část tkáňových makrofágů pochází z monocytů cirkulujících v hojném počtu v krvi.

Asi nejdůležitější funkcí makrofágů je odstraňování (fagocytóza) pozůstatků odumřelých buněk organismu vlastních, zatímco hlavním typem fagocytů požírajících mikroorganismy jsou neutrofilní granulocyty. V makrofázích dokonce poněkud paradoxně nachází optimální životní prostředí řada bakterií – mykobakterie, chlamydie, salmonely, Francisella, Brucella ad. Makrofágy jsou také významnými producenty několika cytokinů, jakýchsi proteinových hormonů imunitního systému.

S určitým zjednodušením lze říci, že existují nejméně dva typy aktivovaných makrofágů. Pod vlivem prozánětlivého cytokinu interferonu γ (IFN-γ) vznikají makrofágy typu M1 (tzv. prozánětlivé, produkující hlavně cytokin interleukin 12 (IL-12)), které efektivně fagocytují a degradují zbytky odumřelých buněk a imunokomplexy v místě poškození tkání a umějí i likvidovat pohlcené mikroorganismy. Krom toho jimi produkovaný IL-12 podporuje další rozvoj zánětlivého procesu, protože stimuluje T-lymfocyty a NK buňky.