Jak předávají otcové svá traumata potomkům?

Záhada dědičného strachu z vůně

Nedávno jsme psali o podivuhodném experimentu, v kterém Kerry Ressler spolu s Brianem Diasem z Emoryho univerzity v americké Atlantě vypěstovali u myší strach z vůně synteticky připraveného acetofenonu.¹⁾ V tom se jejich pokus podobal slavným experimentům Ivana Petroviče Pavlova z konce 19. století. Ressler a Dias však k údivu vědecké veřejnosti prokázali, že se tento podmíněný reflex dědí. Jakmile potomci myší s vypěstovaným reflexem ucítili acetofenon, dostali také strach. Bez ohledu na to, že předtím neměli se syntetickou molekulou nejmenší zkušenost. Ressler a Dias prokázali, že se strach z pachu přenáší na další generaci prostřednictvím pohlavních buněk. Myši, které zdědily strach z acetofenonu, jsou vybaveny vyšším počtem molekul čichových receptorů, jež reagují na acetofenon. Mají také v mozku posílené nervové obvody pro detekci této vůně a její ukládání do paměti. Mechanismus přenosu strachu z generace na generaci nedokázali Ressler s Diasem objasnit. Nové světlo teď vrhá na tuto záhadu studie švýcarských vědců a jejich britských kolegů pod vedením Isabelle Mansuyové z Curyšské univerzity.²⁾