Aktuální číslo:

2021/9

Téma měsíce:

Vzdělávání

Dědičný strach

Oživil překvapivý výsledek experimentu zavržené Lamarckovy teorie?
 |  13. 3. 2014
 |  Vesmír 93, 140, 2014/3

Redakční poznámka: O práci K. Resslera a B. Diase vyšla krátká noticka Jana Kollára v únorovém čísle (Vesmír 93, 115, 2014/2). V tomto čísle se experimentem podrobně zabývá prof. Jaroslav Petr a částečně také článek RNDr. Jany Švorcové (Vesmír 93, 172, 2014/3).

V Pavlovových stopách

Kerry Ressler a Brian Dias z Emory University School of Medicine v americké Atlantě kráčeli v prvních fázích svého experimentu ve šlépějích objevitele podmíněného reflexu ruského fyziologa Ivana Petroviče Pavlova. Nechali laboratorní myši čichat acetofenon a zároveň uštědřovali zvířatům slabé elektrické šoky do tlapek. Myši si rychle vyvinuly reflexivní strach z vůně chemikálie připomínající třešně a mandle. Po krátkém tréninku tuhly strachem, jen acetofenon ucítily, i když přitom žádné elektrické šoky nedostávaly.

Tím ale experiment neskončil. Resslera a Diase zajímalo chování potomků myší s vypěstovaným strachem z acetofenonu. Kupodivu i ti se vůně acetofenonu obávali a tuhli, když látku ucítili. Jiných pachů se tyto myšky nebály. Zdědily uměle vypěstovanou „fobii“ od rodičů. Ustrašená reakce na acetofenon byla patrná dokonce i ve třetí generaci myší – tedy u vnuků a vnuček myší, u kterých vědci strach vypěstovali elektrickými šoky. O tom, že strach přechází na další pokolení skutečně pohlavními buňkami, se vědci přesvědčili poté, co odebrali vajíčka a spermie vystrašeným myším a další myší generaci počali oplozením ve zkumavce. Také tato zvířata se bála acetofenonu.

Dias a Ressler prokázali, že strach z acetofenonu změnil myším mozek. Zvířata měla více neuronů, které jsou vybaveny molekulami pro zachycení vůně acetofenonu. Posílily se jim i části mozku, které zpracovávají signál o zachycení pachu této látky a posílají jej do jiných částí mozku, např. do centra, kde se rodí strach. Stejné změny v mozku byly patrné i u generací myší, které si strach z acetofenonu nevypěstovaly, ale zdědily jej po rodičích či prarodičích.

Epigenetická dědičnost

Nyní vidíte 23 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Genetika
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Jaroslav Petr

Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc., (*1958) vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi se zabývá regulací zrání savčích oocytů a přednáší na České zemědělské univerzitě v Praze. Je členem redakční rady Vesmíru.
Petr Jaroslav

Doporučujeme

Záhada zhasínající hvězdy vyřešena

Záhada zhasínající hvězdy vyřešena

Záhada velkého pohasnutí Betelgeuze (Vesmír 100, 106, 2021/2) se zdá být více méně rozřešena. Důležitým klíčem byla pozorování povrchu hvězdy...
Převrácená výuka a nová role učitele

Převrácená výuka a nová role učitele

Zdeněk Hurák  |  6. 9. 2021
Co je a co určitě není převrácená výuka? Jaké jsou její cíle? Pokusím se vyvrátit několik oblíbených mýtů a nabídnu vlastní učitelské zkušenosti...
O myších (v podzemí) a lidech

O myších (v podzemí) a lidech uzamčeno

Radim Šumbera  |  6. 9. 2021
Čtenář dobrodružné literatury ví, že pro člověka a jeho žaludek byla důležitá velká zvířata, zejména savci. Vzpomeňme na lovce mamutů, indiány a...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné