Je na lamarckismu něco pravdy?
| 13. 2. 2014Kontroverzní studie amerických vědců z Univerzity v Atlantě naznačuje existenci dědičnosti získaných behaviorálních vlastností prostřednictvím epigenetických modifikací DNA. Tyto modifikace mění expresi genetické informace bez změny její nukleotidové sekvence, a to různými mechanismy, mezi které patří například metylace DNA. Mezigenerační přenos behaviorálních vlastností, tedy chování získaných vlivem prostředí na jedince, byl pozorován u laboratorních myší. Klasickým Pavlovovým reflexem u nich autoři studie asociovali bolest způsobenou elektrickým šokem s charakteristickým zápachem acetofenonu. Přestože se jejich mláďata s acetofenonem sama nikdy nesetkala, byla k němu výrazně citlivější než mláďata kontrolní skupiny myší, která zásahem neprošla. Obdobně zvýšená citlivost se objevila i v další generaci, vzniklé oplodněním in vitro. Analýzou mozků pokusných myší i jejich potomků byly navíc zjištěny změny mozkových struktur zpracovávajících pachy a stejně tak struktur, které tyto pachy asociují s negativními emocemi. DNA obsažená ve spermiích pokusných myších samců vykazovala nižší stupeň metylace v místech genů ovlivňujících vývoj výše zmíněných mozkových struktur. Vědci předpokládají, že vyšší exprese těchto genů je dána nižší metylací a jejich následným zpřístupněním pro transkripci. Studie tak částečně odporuje obecně rozšířenému přesvědčení, že dědičnost získaných vlastností není možná kvůli neprostupnosti somatické a generativní linie buněk, ačkoliv přesný mechanismus vlivu asociace pachu s bolestí na spermie zůstává záhadou. (Nature Neuroscience, 2013; DOI: 10.1038/nn.3594)
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [274,87 kB]