Přepisování evoluční historie lidského rodu
Paleoantropologie je nesmírně dynamickým vědním oborem, což je dáno značným úsilím při hledání a zkoumání pozůstatků lidských předků, poháněným obrovským zájmem o evoluci člověka i prestiží, která se k jejímu studiu váže. Přitom stále platí, že senzační fosilie se může objevit kdykoli a během krátké doby zpochybnit stávající znalosti (viz Vesmír 92, 370, 2013/6). Rok 2013 byl svědkem dvou revolucí v paleoantropologii: první se týká problému stanovení počtu druhů homininů, příslušníků lidské kmenové linie, druhá pak otázky jejich vzájemného křížení.
Dalekosáhlé důsledky nálezů z Dmanisi
V průběhu 20. století bylo vědecky popsáno zhruba 60 vymřelých „druhů“ lidí. Tváří v tvář tomuto podezřele vysokému číslu byl jejich počet později výrazně zredukován (mnohé byly sloučeny do jediného). Dnes rozeznávají paleoantropologové 7–28 druhů homininů, z nichž nezanedbatelná část (až 14) spadá do rodu Homo [1]. To je pořád nápadně mnoho, uvážíme-li průměrnou druhovou diverzitu a rychlost speciace (vzniku druhů) u savců této velikostní kategorie. Dohady o skutečném počtu vymřelých lidských druhů proto pokračují [2]. Rozdílné názory hájí dvě poměrně vyhraněné skupiny paleoantropologů, někdy nazývané rozdělovači a slučovači1) (tab. I). Nové nálezy z lokality Dmanisi v Gruzii se zdají podporovat názor těch druhých, kteří tvrdí, že druhů v lidské kmenové linii bylo ve skutečnosti méně, než obvykle předpokládáme.
Nyní vidíte 6 % článku. Co dál:
O autorech
Jan Zrzavý
Pavel Duda
Doporučujeme
Od kuriozit k Nobelově ceně 
Vítěz bere vše
