Tradice: ale za jakou cenu?

Mezinárodní úmluva o regulaci velrybářství, pro jejíž naplňování byla zřízena Mezinárodní velrybářská komise (IWC), se týká pouze 12 druhů velkých kytovců, kdysi masově lovených velrybářskými flotilami. Nevztahuje se proto na delfíny, kulohlavce, běluhy či další malé či lépe řečeno menší kytovce. I když místní na Faerských čili Ovčích ostrovech loví i plískavice bělonosé (Lagenorhynchus albirostris) a běloboké (L. acutus) a vorvaňovce anarnaky (Hyperoodon ampullatus), zaměřují se především na kulohlavce černé (Globicephala melas).

Kulohlavci navíc mají smůlu v tom, že Faery nejsou stejně jako Grónsko součástí Evropské unie, byť jde o dánské území, a proto na něm neplatí legislativa EU. Směrnice Rady č. 92/43/EHS z 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích) totiž vyžaduje po členských státech EU, aby přísně chránily všechny druhy kytovců. Obdobná situace nastala i v případě Úmluvy o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť, známější podle místa sjednání jako Bernská úmluva. Také v tomto případě si kodaňská vláda vymohla, že ustanovení posledně jmenované normy mezinárodního práva, podle níž jsou smluvní strany úmluvy povinné přísně chránit oba druhy kulohlavců, nejsou na Faerských ostrovech a v Grónsku účinná.

Jediným důvodem, proč jsou dodnes na Faerských ostrovech zabíjeni kulohlavci, zůstává tradice. Nejstarší písemný záznam o grindadráp pochází z r. 1584. Nicméně archeologické nálezy potvrdily, že Seveřané provozovali na ostrovech lov kulohlavců od doby, kdy se na nich usídlili – od 9. století. Tamní skalnatý terén neumožňuje pěstovat ve velkém zemědělské plodiny a obyvatelé museli vystačit s masem ryb, kytovců a mořských ptáků či ptačími vejci. Tradiční usmrcování malých kytovců však již delší dobu nelze omlouvat nedostatkem potravin. Není žádným tajemstvím, že potraviny jsou na Faerských ostrovech stejně jako v Grónsku zhusta dotovány dánským státním rozpočtem. I když řízek z masa kulohlavců, grindabúffur, představuje pro ostrovany vyhlášenou pochoutku, důkazy představené nevládními organizacemi potvrzují, že v současnosti končí nezanedbatelná část úlovku v moři jako odpad. Možná je to způsobeno také tím, že na konci roku 2008 doporučili nejvyšší představitelé místního zdravotnictví nepojídat maso a tuk kulohlavců častěji než jednou za měsíc, protože koncentruje rtuť, polychlorované bifenyly (PCB) a DDT ohrožující lidské zdraví. Ženy, které plánují otěhotnět do tří měsíců, jsou těhotné nebo kojí, by se masa kytovců měly vyvarovat úplně.

Zastánci tradičního lovu kulohlavců argumentují tím, že každoroční zabití 950 zvířat nemůže populaci ohrozit a je hluboko pod nejvyšším udržitelným výtěžkem (MSY).¹⁾ Početnost kulohlavce černého v severovýchodním Atlantském oceánu dosahuje podle uznávaných odhadů 778 000 jedinců. Respektovaná Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) uvádí, že moře kolem Faerských ostrovů stále ještě osídluje na 100 000 těchto menších kytovců.

Způsob lovu dlouhodobě vyvolává opakované a sílící protesty světové veřejnosti. Zvířata jsou čluny natlačena k pobřeží, a pokud sama neuvíznou u břehu, jsou tam tažena pomocí háku zaraženého do dýchacího otvoru. Na břehu je muži a chlapci (ženy a dívky přihlížejí a svým příbuzným nebo partnerům často hlasitě fandí) zabijí přetnutím míchy ostrým nožem. Protože současně přeruší hlavní tepny, zbarví se voda v zátoce krví rychleji než v hollywoodském hororu. Faerské zákonodárství nepovoluje posílat kulohlavce na onen svět na volném moři a vyjmenovává 23 zátok, kde se mohou malí kytovci zabíjet. Je také zakázáno zabíjet zvířata harpunami, bodci nebo střelnými zbraněmi. Obhajoba tradičního lovu je proto postavena na tom, že zvířata uhynou nejdéle do půl minuty poté, co se ocitnou na břehu. Záběry pořízené nedávno přímo v zátokách ale svědčí, že tomu tak nemusí být vždy. Podporovatelé faerských tradic s oblibou připomínají, že lovci od roku 1993 používají na tažení živých zvířat k břehu tupé háky. Nechci tento ústupek zlehčovat, ale je možné, že se tak stalo spíše proto, že nenabroušené vytahovací háky jsou účinnější než ostré nástroje.

Zdá se, že kritika přinesla alespoň částečný úspěch. Faerský ministr rybolovu totiž oznámil, že od května 2015 musejí mít všichni, kdo se budou chtít i nadále účastnit oblíbené kratochvíle, zvláštní licenci. Od uvedeného data nebude povoleno zabíjet kulohlavce noži, ale bodcem mířícím přímo do míchy. Vytahovat zvířata na břeh bude možné háky vraženými nikoli do dýchacího otvoru, ale do nozder. Držitelé licence budou muset rozpoznat, kdy je kytovec skutečně mrtvý. Než zájemci získají požadované povolení, projdou povinným zaškolením, během něhož si osvojí uvedené humánnější metody.

Ale dosti nemístné ironie. Debata o oprávněnosti lovu malých kytovců, provozovaném na Ovčích ostrovech, má shodné rysy jako mnohem vzrušenější a z pohledu médií vděčnější pře o současném a zejména budoucím velrybářství. Z čistě biologického pohledu se tak místy značně emocionální výměna názorů mezi zastánci a odpůrci komerčního velrybářství přesouvá stále více do etické roviny. Ale to je již na jiné povídání.