Vize budoucnosti – Utopie @ distopie

V roce „mayského konce světa“ se vize budoucnosti stala hlavním tématem také olomouckého filmového festivalu (AFO). Poslední dobou se stále více pozornosti upíná na nejasnou budoucnost současné pozemské civilizace.¹⁾ Není to nic až tak nového, takové otázky vrtaly lidem hlavou odjakživa:

Na moře jsem pohlédl, všude zavládlo ticho

a všechno lidstvo se v bahno proměnilo…

Vyhlížel jsem břehy na obzoru moře:

… se vynořil ostrov.

(Epos o Gilgamešovi, překlad Lubor Matouš, Československý spisovatel, 1976, s. 91)

Ad popularizace vědy

Naději na „světlé zítřky“ mnohým poskytuje věda, nové poznatky, inovace, objevná řešení (příklad z poslední doby – břidličný plyn). Počiny, které vědu přibližují, vybízejí k přemýšlení a také pobaví, přitahují stále více zájemců. AFO láme rekordy: akreditovaných účastníků se letos sešlo 2736, promítáno bylo 89 filmů v 10 programových blocích, z toho 19 filmů ve Světové soutěži a 15 v České, kromě toho řada přednášek a diskusí.

Báječné bylo, že se v Olomouci mohly představit další aktivity, které se zabývají popularizací vědy: Science Café – přednášky osobností naší vědy (sciencecafe.cz/) a soutěž mladých vědců o nejvtipnější představení svého výzkumu – FameLab (www.britishcouncil.org/cz/czechrepublic-projects-famelab-2012.htm). Za oběma stojí úsilí několika málo nadšenců. Naše odpovědné státní instituce nevyhlížejí ani zpoza obzoru. S tím souvisí dotační politika – v nabídce nejsou položky, které by měly jednoduchou administrativu a pohybovaly se v řádu statisíců až několika milionů korun. Jistě se snáze „nakládá“ s prostředky o několik řádů vyššími; co přinesou, již tolik nerozhoduje.

Genetická (ne)gramotnost

Steve Jones je emeritní profesor londýnské University College, u nás vyšly jeho knihy Jazyk genů (1996), Genetika (2003) a Y: původ mužů (2008). Ve své přednášce se věnoval novinářským manipulacím s genetickými poznatky a obecné vědecké (ne)gramotnosti. Inspirován jeho příkladem jsem si „vygoogloval“ oblíbené chybné klišé „scientists find gene for“ – vypadlo 25 900 výsledků, v české verzi „vědci našli gen pro“ to bylo ještě lepší – 69 900 zásahů. AFOhled, který vychází každý festivalový den, přinesl v pátém čísle zajímavý rozhovor s panem profesorem.²⁾ Jones například říká: …lidská evoluce ve svém konvenčním smyslu, jako pokrok a změna, už skončila… možnost zániku našeho světa určitě existuje. Atomová bomba nebyla použita od roku 1945 a nemyslím si, že je to tak velká hrozba. Mnohem pravděpodobnější je epidemie. Lidé cestují a přenášejí nákazu, a to je podle mě v budoucnu mnohem větší riziko.

Zbude jen černá díra – a co bude potom

Glenn Starkman je profesor fyziky a astronomie a ředitel Ústavu pro výzkum původu a Centra vzdělávání a výzkumu v oblasti kosmologie a astrofyziky (Case Western Reserve University, Cleveland, Ohio). Ve své přednášce přenesl posluchače mimo časovou představivost běžného pozemšťana: „Je jisté, že za 2 × 10¹² let již nebudeme vyučovat o vesmíru.“ (Dnes se stáří vesmíru udává okolo 14 × 10⁹ let.) Přiblížil smrt hvězd – jejich pouť od bílého trpaslíka po černou díru. Někdy za 10¹⁴ let skončí éra hvězd. Všechny galaxie v našem okolí zmizí kdesi v dálce. Gravitační vlny přivodí zhroucení všech objektů do centrální galaktické černé díry. Až sem žádné nadějné vyhlídky. Jenže černou dírou všechno nekončí. To už se ocitáme někde v době za 10¹⁵⁰⁰ let. Bude problém s chybějící hmotou, a tedy i energií, třeba si s tím nějak poradíme. „A to může být naše nejlepší šance pro nový začátek,“ zakončil optimisticky svůj výklad Glenn Starkman.

Cena Vesmíru pro film Jídlo s ručením omezeným³⁾

Na první stránce dostal Vesmír do vínku, že také hojné zprávy průmyslové a řemeslnické budeme pěstovati, neboť řemesla a všeliké živnosti založeny jsou na vědách přírodních, na rozvoji a pokroku jejich (Vesmír 1, 1, 1871/1). Potraviny byly asi odjakživa předmětem manipulací.⁴⁾ Známá, ale často opomíjená problematika „jídelních souvislostí“ se týká každého a souvisí skoro se vším kolem nás: s nesmyslnou dopravou z jednoho konce světa na druhý, s téměř neomezenou mocí velkoprodejních řetězců,s klesající kvalitou potravin, matoucí reklamou, komplikovanými etiketami na líbivých potravinářských produktech a mnohdy těžko pochopitelnými evropskými předpisy. Všech těchto aspektů si film všímá jednoduchou a srozumitelnou formou, nechává promlouvat dobře vybrané odborníky, nahlíží do potravinářského zákulisí, komentuje situaci v okolních zemích. Zbývá jen si přát, aby se snímek dočkal pokračování.