Projevy mladokvartérní tektoniky v zóně okrajového sudetského zlomu
| 5. 4. 2012
V posledních 30 letech se ve světě rozvíjí geovědní disciplína zvaná paleoseismologie. Tento obor zkoumá projevy velkých prehistorických zemětřesení v geologickém záznamu o momentovém magnitudu Mw = 6 a větším, neboť menší zemětřesení zřídkakdy zanechají po sobě stopy v podobě porušení zemského povrchu. Na základě studia a datování sedimentárních vrstev deformovaných těmito pohyby je pak možné odpovědné seismogenní tektonické zlomy charakterizovat z hlediska prostorového a časového rozložení jednotlivých zemětřesení a odvodit jejich velikost z hodnoty posunu na zlomu.
Co je však hnací silou takového výzkumu? Je to především potřeba společnosti zhodnotit pravděpodobnost a velikost budoucích zemětřesení. Pro hodnocení seismického ohrožení je zdrojem informací instrumentální seismicita a katalogy historických zemětřesení, které však zahrnují relativně velmi krátký časový úsek. V posledních letech jsme byli nejednou svědky velkých ničivých zemětřesení v lokalitách, kde je nikdo nečekal. Ukazuje se, že na těchto místech lze najít v geologickém záznamu projevy předchozích velkých zemětřesení. Výsledky paleoseismologie tak prodlužují záznam zemětřesení do hlubší geologické minulosti, což má značný význam zejména u seismogenních zlomů s menší frekvencí výskytu zemětřesení.
Ukazuje se, že takovéto zlomy se nacházejí také u nás. V historické době na nich sice k žádným velkým ničivým zemětřesením nedošlo, jejich aktivitu však prokázaly výsledky projektu s názvem Projevy mladokvartérní tektoniky v zóně okrajového sudetského zlomu.
Cílem projektu bylo hledání projevů tektoniky v reliéfu a geologii v zóně okrajového sudetského zlomu v Dolním Slezsku za posledních 100 000 let. Projekt byl založen na multidisciplinárním přístupu za využití geomorfologických, geofyzikálních a geologických metod, spolu s datováním porušených sedimentů. Detailní terénní geomorfologický výzkum na úpatí Rychlebských hor, které byly právě podél okrajového sudetského zlomu vyzdviženy, ukázal, že například zvýšená intenzita říční eroze v zóně zlomu poukazuje na jeho aktivitu. Geofyzikální průzkum upřesnil pozici zlomu, na kterém byly pak následně realizovány paleoseismické průzkumné rýhy. Tato stěžejní část výzkumu odhalila několikanásobnou reaktivaci zlomu v průběhu geologické minulosti, doloženou od nejstarších tektonických brekcií přes několik generací tektonických jílů až po opakované porušení mladých sedimentů.
Charakter nejmladších deformací sedimentů svědčí o jejich náhlém, tedy seismickém charakteru. Opakované pohyby navíc naznačují, že nelze vyloučit další pohyby ani v budoucnosti. Ukazuje se, že za posledních 25 000 let zde došlo nejméně ke čtyřem větším zemětřesením o odpovídajícím minimálním magnitudu Mw = 6,3. Navazující projekty řešené v ÚSMH AV ČR, v. v. i., jsou proto zaměřeny na doplnění dat a především zpřesnění intervalu opakování těchto velkých zemětřesení a maximální velikosti posunu na zlomu.
Hodnocení seismické a tektonické aktivity, kam patří i výsledky paleoseismologie, má značný přínos jako zdrojová informace při výstavbě velkých inženýrských děl, ale také při aktuálně řešené otázce dlouhodobého a trvalého ukládání radioaktivních odpadů, a má tedy celospolečenský význam.
Ke stažení
článek ve formátu pdf [209,54 kB]
O autorovi
Petra Štěpančíková
Doporučujeme
Když bahno teče jako ledovec
Ideologie v mapách, mapy v rukách ideologů 
