Oběti dvoušroubovice

V jedné ze svých glos (viz Vesmír 90, 71, 2011/2 – pozn. red.) jsem uvedl, že výstupy z forenzně-genetického identifikačního zkoumání ovlivňují lidské životy, a proto je velmi důležité, aby byla analýza DNA prováděna erudovanými odborníky, byla transparentní, přezkoumatelná atd., jinak mohou soudní znalci „ničit životy“. Jeden ze čtenářů Vesmíru na to reagoval v tom smyslu, že i správně provedená analýza DNA ovlivňuje lidské osudy až příliš, a proto by měla být osoba, které se testování týká, vždy předem informována o všech možných konsekvencích vyplývajících z identifikačních testů, a to nejen s ohledem na ochranu osobních údajů dle zákona č. 101/2000, ale také z pohledu psychologického. Člověk by měl být připraven na všechny možné eventuální výsledky a své rozhodnutí o poskytnutí vzorku DNA by měl zhodnotit též s ohledem na možné budoucí důsledky.

Pokud budeme tento názor aplikovat pouze do roviny občansko-právních „paternit“, tak s ním samozřejmě nelze než souhlasit. Zkusme si celou věc demonstrovat na příkladu:

Dvaadvacetiletý muž se zabil při dopravní nehodě, a to ještě před svatbou a narozením dítěte, které čekal se svojí přítelkyní, která sama byla sirotkem. Rodiče zesnulého se přimkli k těhotné opuštěné dívce a začali ji morálně i finančně podporovat. Krátce po narození dítěte se mladá matka přestěhovala do jejich rodinného domku a „adoptivní“ rodiče se přímo vzorově starali o kojence, ve kterém viděli část svého zesnulého syna. Dívka nechtěla být zcela závislá na svých nových příbuzných, a proto se snažila získat své vlastní finanční prostředky. Podmínkou získání „sirotčích“ dávek od státu dle zákona o důchodovém pojištění však bylo zapotřebí vypracovat znalecký posudek a potvrdit, že otcem dítěte je tragicky zahynuvší člověk. S ohledem na finanční situaci matky novorozence byla odměna znalci hrazena otcem zesnulého. Za účelem získání DNA profilu zemřelého byl použit vzorek tkáně zajištěný při pitvě. Souhlas s použitím vzorku vydali rodiče zesnulého. Jelikož nikdy nelze vyloučit neúmyslnou záměnu vzorků při fixaci formalínem a zalévání do parafínu, byla autentizace vzorku provedena porovnáním s DNA profily obou rodičů zemřelého a statistickým vyhodnocením shody. Takto ověřený DNA profil zemřelého byl následně porovnán s DNA profilem narozeného dítěte a jeho matky. Výsledky analýzy autozomálních STR (krátké tandemové repetice) jednoznačně prokázaly, že zemřelý není otcem dítěte. Tento otcovství vylučující nález byl ještě ověřen analýzou STR na Y-chromozómu zemřelého, jeho otce a nezletilého chlapce. Nezletilec měl zcela odlišný haplotyp než jeho údajný otec a dědeček, čímž byl dalším nezávislým testem potvrzen předchozí negativní nález.

Výsledek znaleckého zkoumání, ve kterém bylo popřeno otcovství, spustil celou kaskádu událostí. Rodiče zesnulého přišli o „vnuka“, k němuž se po ztrátě syna citově upnuli. Matka zemřelého se s touto situací nedokázala vyrovnat, pokusila se o sebevraždu a následně skončila se silnými depresemi v invalidním důchodu. Mladá matka připustila, že otcem dítěte by mohl být jiný muž, ale jelikož se jednalo o náhodnou známost a sex na jednu noc, tuto osobu nikdy nedokázala nalézt. I s novorozencem byla nucena se odstěhovat z domu svých opatrovatelů. Svízelná finanční situace ji nakonec vmanévrovala až na samý okraj společnosti a začala se „živit“ prostitucí, prodejem drog a drobnými krádežemi. Dítě jí bylo následně odebráno a za svou trestnou činnost byla odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.

Pokud by v tomto případě nebylo bývalo provedeno paternitní zkoumání, mohla rodina poměrně normálně fungovat a nedošlo by k výše uvedenému řetězci negativních událostí. Znalec v tomto případě samozřejmě nemohl předpokládat, co jeho posudek „způsobí“. I kdyby však podobné problémy předpokládal či byl se situací v rodině obeznámen, je samozřejmě zcela nemyslitelné, aby závěry znaleckého posudku pozměnil ve smyslu potvrzení otcovství zemřelého.

Lze však zcela jednoznačně vyloučit eventualitu, že znalec se „slabší“ povahou nepodlehne okolnostem a neuvede do posudku milosrdnou lež, když se jedná „pouze“ o posudek na žádost občana a nikoli státní instituce? Tato problematika by měla být zřejmě řešena ve dvou rovinách: (i) všichni soudní znalci v odvětvích, kde mohou být potenciálně „ovlivňovány“ lidské osudy, by měli povinně absolvovat psychologické testy a pravidelná školení; (ii) mělo by být pravidlem, že osoba poskytující vzorek k analýze DNA bude důkladně informována o všech možných budoucích důsledcích plynoucích z tohoto úkonu.