„Projekt nevina“ a neomylnost vědců

Názvem Innocence project jsou nazývány neziskové nestátní organizace, jejichž cílem je prokazování neviny nespravedlivě odsouzených osob. Historie tohoto hnutí sahá do roku 1992, kdy Barry Scheck a Peter Neufeld založili na Yeshiva University v New Yorku původní Innocence project. K dnešnímu dni se jen na území USA podařilo vrátit do normálního života 271 nevinných. Síť jednotlivých národních projektů se v průběhu minulých let rozšířila i mimo státy Unie a v dubnu letošního roku se dokonce konala v Cincinnati (ve státě Ohio) první mezinárodní konference tohoto projektu.

Na tuto konferenci jsem byl pozván jako přednášející, a tak jsem měl nejen tu čest se osobně setkat se zakladateli projektu, ale také jsem měl možnost na vlastní oči spatřit více než stovku neprávem odsouzených, kteří si dohromady odseděli více než 1000 let v kriminále. Případ každého z nevinných je originální, přesto lze mezi jednotlivými případy nalézt paralely v důvodech odsouzení. V 75 % případů došlo k chybné identifikaci pachatele svědkem, 25 % nevinných se přiznalo pod nátlakem při výslechu, 15 % rozsudků nad nevinnými bylo vyneseno v důsledku křivého svědectví informátora či vězně. Existuje i celá řada dokladovaných příčin ve špatné práci policie, prokuratury, ale i obhájců. Z mého pohledu je však alarmující zjištění, že k 50 % rozsudků nad nevinnými došlo v příčinné součinnosti s nesprávnou aplikací forenzních postupů, obory biologie a genetiky nevyjímaje.

Uvedu pár příkladů: Gilbert Alejandro strávil ve vězení 3,5 roku kvůli tomu, že byl bez statistického ověření výsledků usvědčen neprůkaznými výsledky analýzy DNA. V případu Dana Hollanda (8 let vězení) tvrdil policejní expert, že vzorek zajištění z místa činu nelze zpracovat, protože je příliš malý. Až opakovaná analýza v nezávislé laboratoři získala důkaz proti pravému pachateli. Lafonso Rollins byl odsouzen na základě výsledků sérologické analýzy a na osvobozující důkaz prostřednictvím analýzy DNA si musel počkat 10 let. Laboratoř v rámci dokazování totiž DNA analýzu neprovedla, protože ji vedoucí nepovolil jako drahou a nadbytečnou. Josiah Sutton (4,5 roku) byl obětí genetika, který neuměl spočítat statistickou pravděpodobnost náhodné shody, a navíc došlo v rámci tohoto případu k záměně stop. Robert Miller (9,5 roku) byl odsouzen expertem v oboru nauky o vlasech (trichologie), který ho na základě srovnání morfologie trichologického materiálu z místa činu označil za donora biologického materiálu, ale pravého pachatele naopak vyloučil. John Kogut strávil 17 let ve vězení kvůli tvrzení, že „vlas zajištěný na obviněném pochází s vysokou mírou pravděpodobnosti z hlavy oběti“. Ve výčtu by bylo možné pokračovat. Neděsí vás, že případy z USA se někdy až nápadně podobají případům zdejším?

Člověk je tvor omylný, a to samozřejmě platí i pro osoby pracující v DNA laboratořích. Průzkumy citované v zahraniční odborné literatuře uvádějí průměrnou chybovost forenzních DNA analýz v rozmezí od 1/100 do 1/10 000 (v čitateli je počet chybných analýz, ve jmenovateli celkový počet provedených analýz). Chybovost se mění v závislosti na kvalitativních a kvantitativních ukazatelích hodnocených DNA laboratoří a dále na míře implementace systému kontroly kvality do běžného provozu těchto pracovišť.

Bohužel neexistují žádné důkazy o tom, že by analýza DNA prováděná v České republice v rámci trestních řízení byla vždy bezchybná. Naopak existují pravomocné rozsudky, kde je konstatováno pochybení či neúplnost původní analýzy. S těmito domácími a zahraničními zjištěními kontrastuje prohlášení bývalého ředitele Kriminalistického ústavu Praha, který v roce 2010 odmítl v trestní věci znásilnění dožadujícímu soudu vydat vzorky a laboratorní záznamy pro nezávislé přezkoumání s odůvodněním, že za celou padesátiletou existenci tohoto pracoviště nebyl žádný znalecký posudek zpochybněn (genetické analýzy nevyjímaje), a proto není zapotřebí cokoli kontrolovat a ověřovat. Advokát, který obviněného hájil, k tomu docela vtipně poznamenal, že při aplikaci stejného principu nezpochybnitelné neomylnosti a nepotřeby opakovat úkony by bylo možné veškeré svědky ihned po vyslechnutí zastřelit, protože je už nebudeme potřebovat a spolehneme se na původní „stoprocentní“ prohlášení.

Uživatelům výsledků genetických analýz (vyšetřovatelé, státní zástupci, soudci i advokáti) je proto z uvedených důvodů nutné donekonečna opakovat, že vědecké poznatky včetně poznatků v oboru forenzní genetiky jsou souborem tvrzení pronesených s různým stupněm nejistoty – některá tvrzení jsou naprosto nejistá, některá skoro jistá, ale ŽÁDNÁ NEJSOU JISTÁ ABSOLUTNĚ. Doufám, že při projednávání zákona o DNA v Parlamentu nebude nepromyšlenými zásahy zákonodárců uzákoněna neomylnost a „vedoucí úloha“ vyvolených státních laboratoří.