Čínské pyramidy
Číňané sledují svou historii nejméně 5000 let. Dnešní hlavní město Peking bylo založeno až roku 1368, předtím měla Čína osm jiných hlavních měst. Různým útvarům Číny vládlo 308 císařů (viz např. en.wikipedia.org/wiki/List_of_Chinese_monarchs). Byli pohřbíváni do velikých hrobek. Nad některými byla navršená a udusaná hlína. Ze zemského povrchu vypadá objekt jako placatý kopec, z letadla nebo na družicovém snímku má zřetelně pyramidální tvar. Své pyramidy měli ale také císařovny, císařovi příbuzní, vysocí hodnostáři, vojevůdci. Největší pyramidy mají stejně dlouhou stranu základny jako největší pyramida egyptská, tedy kolem 240 m. Jsou však nižší než pyramidy egyptské či středoamerické, neboť jsou většinou navršeny z pevně udusané hlíny. Z pevného materiálu (např. velkých pálených cihel) jsou postaveny obvykle pouze vnitřní pohřební komory.
Město Xi’an je dnes turisticky proslulé zejména díky hliněné armádě, kterou zde r. 1974 náhodně objevil rolník při práci (Vesmír 72, 77, 1993/2). V okolí Xi’anu, hlavního města říše Západní Han, jsou však také desítky pyramid (zvláště na sever od řeky Wei). Mají různou velikost a jsou poněkud různě směrově orientované.1) Proč nejsou všechny natočené severojižním směrem, jak by odpovídalo základnímu čínskému duchovnímu principu fengshui?
Stejnou situaci známe u pyramid a ceremoniálních objektů Mesoameriky z dřívějšího studia. Také ony jsou orientované severojižním směrem „nepřesně“, s jistou dosti proměnlivou odchylkou. Měření ve Střední Americe podpořilo Fusonovu hypotézu, která praví, že pyramidy a další stavby Olméků a Mayů jsou orientovány podle kompasu [1]. Předmět, jenž by mohl být kompasem, byl vykopán v San Lorenzu v Mexiku a je datován do období 1000–1400 let před n. l. (Vesmír 82, 333, 2003/6 a Vesmír 86, 42, 2007/1).
Nejen samotné čínské pyramidy, ale i cesty v jejich okolí, „duchovní cesty“ k nim, políčka, stromořadí, ulice sídlišť, kanály atd. jsou orientovány s větší či menší odchylkou od severojižního směru. Hlavní čínský duchovní princip fengshui požaduje, aby životní struktury, tedy i pyramidy, byly orientovány severojižně, podle kompasu, geofyzikálně řečeno podél siločar magnetického pole Země. Číňané znají kompas v různých podobách nejméně od 4. století před Kristem.2) Fengshui (viz rámeček na předchozí straně) je od nepaměti základním krajinotvorným principem. Krajina Evropy je „poskládána“ z prvků přerozmanitých tvarů (polí, lesů, luk ap.) protkaných dopravními liniemi, které se sbíhají k lidským sídlům. Ne tak v Číně. Pomineme-li novodobé dálnice, je čínská krajina zásadně odlišná od evropské – je „kostkovaná“.
O většině čínských pyramid je známo, jak jsou staré a který panovník v nich odpočívá (tab. I). Čínský kalendář tradičně používá šedesátiletý cyklus, jehož převod na kalendář křesťanský nepřináší žádné nepřesnosti. Jak ale určit paleomagnetickou deklinaci v době stavby příslušné pyramidy? Stavba musela podle odvěkého imperiálního pravidla začít ve druhém roce vlády příslušného panovníka. Kde se v těch letech nacházel severní magnetický pól, který se neustále pohybuje a významně odchyluje (někdy až o 12°, viz obr. 1) od téměř „nehybného“ pólu rotačního? Platí i pro Čínu Fusonova hypotéza, kdysi formulovaná pro Olméky na druhém konci světa? Zřejmě ano. Pyramidy byly s velkou pravděpodobností skutečně orientovány pomocí kompasu v rámci fengshui [2]. Existuje řada možných nepřesností ovlivňujících výsledek: především neznáme lokální magnetické anomálie. Také přesnost dávných typů kompasu mohla být nižší. A ani křivky paleomagnetické deklinace nemohou být zcela spolehlivé, protože značná část Asie (Sibiř, Čína) přispěla do jejich výpočtu jen nevelkým počtem údajů. Přesto existuje shodný trend mezi modelovou křivkou a pozorovanými hodnotami.
Fusonova hypotéza tedy zřejmě platí i pro Čínu. Výsledky bude možné ověřovat prostřednictvím dalších pyramid. Rozsáhlé oblasti Číny jsou však zatím na Google Earth s nízkým rozlišením a osobní průzkum na místě je skoro nemyslitelný. A čínské paleomagnetické výzkumy na vysoké úrovni se teprve rozbíhají.
A také naopak: Orientace čínských architektonických a krajinotvorných prvků (městských hradeb, ulic, paláců, duchovních cest k pyramidám, kanálů atd.), které jsou delší než strany největších pyramid, podle principu fengshui, tedy ve směrech k tehdejším polohám magnetického pólu, mohou být využity jako významný dodatek k běžnému paleomagnetickému výzkumu.
Literatura
[1] Klokočník J., Kostelecký J., Vítek F.: Pyramids and ceremonial centers in Mesoamerica: were they oriented using a magnetic compass?, Stud. Geophys. Geod. 51, 515–533, 2007.
[2] Charvátová I., Klokočník J., Kolmaš J., Kostelecký J.: Chinese tombs oriented by a compass: evidence from paleomagnetic pole changes versus the age of tombs, Stud. Geophys. Geod. 55, 159–174, 2011.
[3] McElhinny M. W., McFadden P. L.: Paleomagnetism, Continents and Oceans, Academic Press, London 2000.
[4] Kolmaš J.: Karel Slavíček, Listy z Číny do vlasti a jiná korespondence s evropskými hvězdáři (1716–1735), Dopis Karla Slavíčka z Pekingu Štěpánu Soucietovi do Paříže z 22. září 1731, s. 148–155, Vyšehrad, Praha 1995.
Poznámky
1) Historie pyramid je popsána např. na www.maps-china.com/Xian nebo www.maps-china.com/Luoyang. Luoyang byl hlavním městem říše Východní Han.
2) Jeden z typů kompasu se dost liší od vžité představy: je to čtvercová mosazná destička s kruhem uprostřed, na němž se pohybuje magnetitová „lžička“.
Feng-šuej
Slovo geomantie („geomancie“) pochází z řeckého základu. Původně je to mystické věštění ze značek nakreslených na zemi. Tomu se částečně podobá obsah slov fengshui (vysl. feng-šuej), doslovně „vítr – voda“. Alternativním čínským termínem pro tato slova je kanyu (vysl. kchan-jű), doslovně a metaforicky „poklop“ (= nebe) a jeho „podpěra“ (= země).
Fengshui představuje dva vzájemně na sebe působící elementy – dominantní vítr (povětří, vzduch) a fluidní zemský povrch představovaný vodou (řekami, jezery). Tato mystická všudypřítomná symbióza a interakce obou složek má své hluboké kořeny sahající až do neolitu a do myslí Číňanů vtiskla představu o přirozeném řádu v přírodě a jejím racionálním utváření a uspořádání. Zároveň s tím také ovlivňuje případné lidské zásahy do krajiny, jako jsou stavby měst, budování kultovních objektů včetně pohřebišť ap.
Fengshui je v Číně dodnes stále přítomným krajinotvorným a architektonickým prvkem.
Josef Kolmaš
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [746,12 kB]