Kampylobakter je tu s námi

Za časů národního obrození by Campylobacter (zakřivená bakterie) dostal nějaké hezké jméno, možná Křivák, Křivulka nebo Křivan. Nicméně český název tohoto rodu bakterií zní stejně jako latinský, jen psaná podoba je počeštěná. Kampylobaktery jsou dnes celosvětově, Českou republiku nevyjímaje, nejčastější příčinou infekčních zánětů žaludku a střev (gastroenteritid). Za rok 2009 bylo u nás laboratorně potvrzeno více než 20 000 případů. Většina pacientů se spontánně uzdraví, ale malá část může být postižena následným onemocněním nazývaným syndrom Guillain–Barré. Jde o demyelinační proces, který končí akutní svalovou paralýzou. Postižení pociťují slabost končetin, ochabnutí respiračních svalů a areflexii. Četnost tohoto onemocnění je přibližně jedno promile, neboli každý tisící případ kampylobakteriózy je syndrom Guillain–Barré, a u 20 % postižených následky přetrvávají. Tento průběh je častější v zemích třetího světa, ale nevyhýbá se ani zemím rozvinutým. Přesto kampylobakter doposud uniká dohledu. Jinak ostražitá Evropská unie, která chrání své občany před všemi možným nebezpečími, jej dosud ignoruje.

Většina pramenů se shoduje na skutečnosti, že r. 1886 popsal Thomas Escherich symptomy kampylobakteriózy jako onemocnění dětí označené cholera infantum. Původce tehdy nebyl izolován. Teprve r. 1972, díky zavedení selektivních kultivačních půd, se podařila první izolace kampylobakterů.

Příslušníci rodu Campylobacter, kterých bylo dosud popsáno 16 druhů, jsou gramnegativní, spirálovité bakterie. Patogenní druhy nejsou schopny růst při teplotách pod 30 °C, nejlépe se jim daří okolo 42 °C. Mají specifické nároky na atmosféru – vyžadují zvýšené množství oxidu uhličitého a snížené množství kyslíku, jsou proto označovány jako mikroaerofilní. Přežití kampylobakterů na vzduchu, tedy mimo jejich optimální prostředí, je nízké a z těchto důvodů dosud není povinné sledovat je v potravinách. Bakterie se na vzduchu mění ze spirálovité tyčinky na kulovitý (kokovitý) útvar, který byl popsán jako „životaschopný ale nekultivovatelný“. Kampylobakter v tomto stavu není schopen vytvořit kolonii na kultivační půdě, ale dokáže vyvolat infekci u zvířat nebo člověka. Kde vlastně tato bakterie žije? Nejčastěji ji nacházíme v zažívacím traktu mnoha druhů teplokrevných živočichů, jako jsou prasata, skot, ovce, drůbež, volně žijící ptáci a také domácí mazlíčci – psi a kočky. Přenos se odehrává hlavně nedostatečně tepelně upraveným masem a výrobky z něj, dále kontaminovaným mlékem a vodou.

Epidemiologie onemocnění je stále dosti nejasná, protože se většinou jedná o velmi četná individuální onemocnění s poměrně vzácným epidemickým výskytem. Faktem je velice nízká infekční dávka. Uvádí se, že nemoc může vyvolat požití již dvou set bakterií. Pracovníci Vermontské univerzity ve spolupráci se zdravotníky armády USA se rozhodli zjistit význam velikosti infekční dávky zahájením velkého pokusu s mnoha dobrovolníky. Dalším cílem je objasnit, zda se u zdravých lidí vyvine krátkodobá (6 měsíců) ochrana před opětovnou infekcí C. jejuni a charakterizace imunitní odpovědi na tuto infekci. Dobrovolníci budou sledováni 60 dní před zahájením pokusu, bude ověřena jejich zdravotní historie, budou komplexně vyšetřeni, bude provedeno bakteriologické vyšetření stolice, prověří se léky, které v minulosti užívali, jejich krev bude biochemicky vyšetřena (bílé krvinky, hematokrit, hemoglobin, počet krevních destiček, testování na HIV, HLA-B27, HBV, a HCV); u žen bude testovaná moč k potvrzení gravidity. Teprve dobrovolníci vybraní na základě všech těchto vyšetření budou zařazeni do studie. V den 0 jim bude podáno určené množství C. jejuni a pak budou sledováni po 9 dní, během kterých se očekává nástup průjmového onemocnění nejméně u 75 % z nich. Případná dehydratace se bude řešit zvýšeným příjmem tekutin nebo intravenózním podáním. Během inkubační doby budou vyšetřovány jak vzorky krve, tak i stolice, včetně záznamu všech symptomů. V průběhu léčby dobrovolníků budou sledovány všechny možné nepříznivé následky. Krev a stolice budou analyzovány na infekční markery a imunitní odpověď. Pokusné osoby budou muset vykazovat dva následné negativní odběry, minimálně po 12 hodinách, aby mohly být propuštěny z kliniky. K vyhodnocení dalších možných nepříznivých projevů budou absolvovat ambulantní vyšetření krve a stolice po 21, 28, 35, 60 a 90 dnech. Osm osob bude po uplynutí 98 dnů znovu infikováno a sledováno stejným způsobem. Očekává se menší četnost průjmového onemocnění. Pro potvrzení správnosti infekční dávky budou rovněž infikováni další čtyři dobrovolníci. Všichni budou s výzkumníky v kontaktu dalších šest měsíců po obdržení infekční dávky.

Počet kmenů C. jejuni a C. coli rezistentních na antibiotika se stále zvyšuje. Proto je čím dál obtížnější klinicky zvládat kampylobakteriózy, i když při většině onemocnění není třeba podávat antibiotika. Avšak v případě systémové infekce a u dlouhotrvajících případů jsou nezbytná. Makrolidová antibiotika jsou první volbou, dále se podávají fluK dalšímu čtení orochinolony. Antimikrobiální rezistence může prodloužit onemocnění a ohrozit léčbu pacientů. Míra rezistentních střevních infekcí je nejvyšší v rozvojovém světě, kde se antimikrobiálních léky relativně nekontrolovaně používají u lidí i zvířat. Hlavním problémem je rostoucí počet kampylobakterů rezistentních na fluorochinolony, které jsou v mnoha zemích povoleny jako přídavek krmiva v chovech drůbeže. Zkoumání mechanismů, kterými kampylobakter útočí na svého hostitele, a míst jeho výskytu není zdaleka ukončeno, a musíme doufat, že pomůže snížit počet onemocnění.

Něco optimistického na závěr. Potkala jsem po delší době jednu mou kolegyni. Na dotaz, jak to dělá, že vypadá jako modelka, odpověděla: „Kampylobakter, měsíc mi bylo zle a devět kilo bylo pryč.“