Přírodní park Hřebeny

Poměrně bohatý soubor středočeských přírodních parků se výnosem Rady Středočeského kraje ze 14. září 2009 rozrostl o nové území této kategorie. Jsou to Hřebeny – severovýchodní výběžek Brd, který zasahuje až k samému okraji Prahy u Zbraslavi. V rámci ochrany naší krajiny jde o čin značného významu, předem však – aby bylo jasno – uvedeme definici pojmu přírodní park: je to kategorie chráněného území, které zřizuje orgán ochrany přírody k ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami a které není zvláště chráněné. Nepatří tedy do kategorie zvláště chráněných území, jako jsou národní parky, přírodní rezervace nebo přírodní památky, ale lze v jeho rámci stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení jeho stavu.

Hřebeny nejsou jen tak ledajaký přírodní park, neboť ve středních Čechách představují krajinný celek prvořadého významu jako jediné skutečné pohoří v blízkém okolí Prahy, jehož vrchovinný ráz vyniká především z poberounské strany, zejména nad Dobřichovicemi a Řevnicemi, a pak z údolí Litavky, kde se tyčí i dominanta kraje – bájný Plešivec. Plošně zaujímá celý souvislý lesní pás od Litavky po Zbraslav včetně jihovýchodního předpolí vlastních Hřebenů po silnici Mníšek – Dobříš.

Kromě vysokých Brd a části Křivoklátska jde o nejrozsáhlejší uzavřený lesní celek Středočeského kraje, v němž neleží žádná obec, který protínají jen tři příčné silnice místního významu a do něhož nezasahuje železnice. Neprobíhá zde těžba nerostných surovin ani průmyslová činnost nebo další rušivé aktivity. Tak ideální podmínky nemá žádný z dalších přírodních parků ve středních Čechách.

Geologický podklad Hřebenů tvoří vedle kambrických slepenců táhnoucích se po jihovýchodním boku od Litavky až k Mníšku, které jsou hlavní horninou centrálních Brd, převážně ordovické křemence. V obou případech jde o minerálně velmi chudé, ale vysoce odolné horniny, jejichž výchozy tvoří skalní hřebeny a sruby, rozsáhlé droliny i některé pozoruhodné útvary, jako je křemencová jeskyně na Babce, Fabiánova postel nebo horolezcům dobře známá hradba Černolických skal.

Křemence se kdysi těžily na četných místech, především jako dlažební kostky – známé kočičí hlavy staropražských ulic. Bývalé lomy stejně jako stopy po těžbě železných rud se však již dávno opět začlenily do přírodního prostředí. Některé dokonce vytvořily zajímavá zákoutí, jako je jezírko na Letovské skále nad Halouny nebo na severovýchodním svahu Plešivce. Pozoruhodný je rovněž skalní převis pod vrcholem Babky.

I když dnes většinu území pokrývají kulturní smrčiny, na mnohých místech se přesto zachovaly smíšené porosty víceméně přirozeného složení, někde až pralesovitého rázu, jako třeba v přírodních rezervacích Hradec a Kuchyňka. Ochranu by ovšem zasluhovaly i soutěsky Babského a Moklického potoka včetně skalního hřebene a vrcholu Babky u Řevnic, podobně jako skalní partie na Plešivci.

Z přírodovědného hlediska je významné, že do přírodního parku byla pojata i rozlehlá lesní oblast na jihovýchodním úpatí vlastních Hřebenů včetně přírodní rezervace Andělské schody, která chrání jedinečný soubor květnatých, zčásti střídavě zamokřených luk uvnitř zakrslých bikových a mochnových doubrav.

Zmínky zaslouží i pravěká hradiště ve vrcholové oblasti Hřebenů jako Hradec, Pišťák (Babka) a především známý Plešivec. V nejsevernější části leží Humenská a Kazín. Z historických objektů je třeba zmínit poutní místo Skalka nad Mníškem i vyhlídku s upraveným zábradlím při Hvížninci jako památku na první kroky české turistiky. Některé další objekty jako kamenná zeď na Provazci nebo čtverec kamenných valů pod Kuchyňkou dosud čekají na své objasnění.

Ve srovnání s jinými přírodními parky středních Čech i dalších oblastí vynikají Hřebeny jako příklad výjimečně rozsáhlého lesního území, ideálního z hlediska pěší turistiky i jako ráj houbařů, které zatím nepostihly rušivé dopady, jako je tomu dnes mnohde nejen v přírodních, ale i národních parcích.

Nelze opominout ani skutečnost, že ochranná opatření v rámci kategorie přírodní park by právě s ohledem na popsaný stav neměla v oblasti Hřebenů přinést vážnější střety s hospodářskými a rekreačními záměry. Vzhledem k uvedeným hodnotám a celkové situaci mohou Hřebeny sloužit jako učebnicový příklad území, které splňuje v nejvyšší míře předpoklady pro vyhlášení za přírodní park. Je až s podivem, že k jeho zřízení došlo až tak pozdě – možná v nejvyšší čas, neboť i zde hrozí současný konzum krajiny, jehož chamtivost a zvůle nemá v naší minulosti obdoby.