Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Lovci mamutů na Donu

Kde žili a jak
 |  10. 9. 2009
 |  Vesmír 88, 572, 2009/9

Mamuti.

Při vyslovení slova mamuti se většině čtenářů vybaví doba ledová, s ní spojená všudypřítomná zima a lovci zahalení v kožešinách. Jásavě poskakují okolo velké jámy, do které právě ulovili mamuta. Mladý muž zrovna zjistí, že vrtěním dřívek lze vytvořit oheň. O kousek dál si spoře oblečený postarší vousatý muž vyškrabává z kousku hlíny figurku ve tvaru buclaté dámy.

Při těchto představách se většina z vás musí pousmát. Trochu za to mohou skvělý malíř Zdeněk Burian a obdivuhodný spisovatel Eduard Štorch. Právě díky nim se nám tyto výjevy vryly již v mládí do paměti. Nicméně zažité představy o životě lovců mamutů, ať již jakkoli romantické a lákavé svým dobrodružným nádechem, v sobě skrývají spoustu nesprávných interpretací. Vývoj a fungovování mladopaleolitické společnosti jsou předmětem dlouhodobých výzkumů u nás i v zahraničí. Materiál z našich zemí pochází většinou ze sprašových lokalit na Moravě, například z Dolních Věstonic, Pavlova či Předmostí.

Lokalita v Kostěnkách

Cílem tohoto článku však není rozbor výzkumů ze známých moravských nalezišť. Přeneseme se o kousek dál na východ, na jednu z největších lokalit lovců mamutů, přibližně 1000 kilometrů východně od naší republiky. Leží na území Ruské federace, 50 kilometrů jižně od Voroněže, na pravém břehu Donu nedaleko vesniček Kostěnki a Borševo. Letos uplyne právě 130 let od doby, kdy tu byly zahájeny první archeologické výzkumy. Na území obou vesnic, především však na území Kostěnek, se od té doby našlo přibližně 26 mladopaleolitických míst, kam opakovaně přicházeli lovit a tábořit lovci mamutů. Důkazy o jejich přítomnosti jsou datovány v rozmezí více než 15 000 let.

Proč se lidé na tato místa vraceli opakovaně po tak nesmírně dlouhou dobu? Jaký genius loci tam lovce a sběrače různých kulturních tradic mladého paleolitu přitahoval? Byly to pouze prameny vody a zdroje kvalitní suroviny? A odkud tito lidé přišli? Kam až sahají kořeny těchto „kultur“ či technokomplexů? Nevznikaly některé přímo na místě? Nepředstavovaly Kostěnki jakýsi „kotel“, kde se měnily a přetvářely různé tradice do nových kvalit? Anebo jsou naše „kultury“, vytvořené na podkladě technologicko-typologických kritérií, pouze chimérami, které nemají mnoho společného s realitou tehdejšího života? Alespoň část odpovědí dokážou archeologové či geologové získat právě z nalezených artefaktů či sedimentů vznikajících při dlouhodobém vývoji současné krajiny.

Naleziště pravěkých tábořišť v Kostěnkách a Borševu na Donu jsou tzv. „otevřená“. Nena lézáme tu tedy jeskyně ani převisy, ale důkazy, že zde lovci tábořili pod širým nebem. Tábořiště se rozprostírají v různé výšce v bočních říčních údolích, jež se postupně zařezávala do strmého západního břehu Donu, tvořeného měkkými křídovými horninami cenomanského stáří. Levý, do daleka se táhnoucí břeh Donu je zcela plochý. Hrana západního břehu vystupuje do výšky sta metrů nad součastnou hladinu řeky. Samotná boční údolí jsou až 2 km dlouhá a 500 metrů široká. Říká se jim tu logy, a tak můžete slyšet o nalezištích v Pokrovském, Anosovském či třeba Popovském logu.

Údolí jsou morfologicky rozčleněna na dvě terasy. Starší a výše položená terasa je situována přibližně 15–20 metrů nad hladinou Donu, zatímco mladší leží jen několik metrů nad současnou úrovní záplavové zóny. Některé lokality kostěnkovské a čtyři v Borševu leží přímo na mladší terase, zbytek lokalit je situován v úrovni starší terasy. Četnost bočních údolí je pravděpodobně důsledkem velkého množství pramenů, které přitahovaly pozornost paleolitických lovců a pomáhaly po tisíciletí spoluvytvářet složitou morfologii krajiny, pro táboření a lov mamutů pravděpodobně vhodnější než strmé svahy nad řekou či plochý břeh na levé straně řeky.

V jaké krajině žili lovci mamutů?

Souvrství sedimentů na jednotlivých terasách odrážejí svou rozmanitostí klimatické podmínky vývoje krajiny a zároveň nám podávají důkazy o tom, v jakém prostředí se paleolitičtí lovci pohybovali. Nevíme, za jakých podmínek vznikaly humózní vrstvy druhé sedimentární jednotky, zřejmě však v té době musel být v krajině dostatek vody a teplota vhodná pro tvorbu vegetace. Jde možná o analogii současných, vodou prostoupených bažinatých oblastí severovýchodní Sibiře, které leží na desítkách až stovkách metrů zmrzlé půdy (Vesmír 83, 276, 2004/5). Ta je téměř neprostupná pro vodu, tudíž veškeré srážky, které neodtečou do údolí, zůstávají na povrchu zachycené organickou hmotou. Podmínkou je, aby průměrná roční teplota dlouhodobě nevystoupila nad nulu, a letní období musí být zároveň dostatečně příznivá pro růst vegetace. Jak se organická hmota hromadila, probíhaly v Kostěnkách výrazné sesuvné a splachové procesy. Svědčí o tom, že svahy nad řekou nebyly v té době příliš zalesněny a vegetace nemohla zamezit erozi. V takovém prostředí žili lovci mamutů.

Tak jako se směrem do nadloží mění typ sedimentů, měnila se zároveň i krajina, ve které se paleolitičtí lovci pohybovali. Koryto řeky se před 30 000 lety zařízlo hlouběji, čímž se částečně změnil hydrologický režim. Vrstvy eolických sedimentů a splachů z nadloží jsou přerušeny vrstvou půdy. To znamená zásadní změnu podmínek – větší stabilitu, částečné oteplení a nepřítomnost trvale zmrzlé půdy. Pohybujeme se v době zhruba před 22 000 lety, kdy se v Kostěnkách opět nacházejí tábořiště paleolitických lovců s hromadícími se mamutími kostmi.

Kamenné nástroje

Rozmanitost kamenných industrií mladopaleolitických lovců v Kostěnkách je překvapivá vzhledem k poměrně malému rozsahu prostoru, na němž se nacházejí. Na úzkém, asi 7 km dlouhém břehu Donu a v několika bočních údolíčkách bylo objeveno 21 lokalit archeologických nálezů. Přitom většina míst byla osídlená vícekrát v různých obdobích druhé poloviny poslední doby ledové. To znamená, že lidé se po několika tisících letech vrátili třeba na to samé místo v jednom z údolíček. Pochopitelně již nemohli mít povědomí o dávných tábořištích, avšak snad nějaký instinkt je vždy znovu přivedl na stejná místa.

V mladém paleolitu jsou jediným vodítkem pro odlišení kultur, tradic či technokomplexů právě kamenné industrie. Nevíme a nebudeme nikdy moci prokázat, zda se za různě utvářenými kamennými nástroji a zbraněmi skrývají odlišné etnické skupiny, nebo pouze technologické zvyklosti. V Kostěnkách nacházíme několik naprosto odlišných způsobů výroby a tvarování kamenných nástrojů. V různém čase a na různých lokalitách se například objevily dokonalé, oboustranně opracované listovité hroty zbraní, na jiných místech však zcela chybějí a místo nich nacházíme úzké čepelové hroty s jednou ostrou hranou. Také běžné nástroje jako škrabadla, rydla a vrtáky se v různém čase a na různých lokalitách vyskytují v odlišném, pro tu určitou vrstvu specifickém provedení. Takových svérázných kultur či technokomplexů lze v Kostěnkách rozlišit pět nebo šest. Některé z nich mají analogie na jiných nalezištích v ruské nížině, či dokonce ve střední Evropě, jiné jsou však známé pouze z tohoto jediného místa. Možná tam vznikly a dál se nerozšiřovaly. Musíme mít ovšem na zřeteli, že široširá území východní Evropy nejsou dosud tak podrobně prozkoumána, abychom mohli činit konečné závěry.

Literatura

Holliday V. T., Hoffecker J. F., Anikovich M. V., Sinitsyn A. A.: Geoarchaeological studies at Kostenki-Borshchevo, in: Anikovič M. V. (ed.): Rannaja pora věrchněgo paleolita Evrazii: Obščeje i lo kaľnoe. Trudy Kostěnkovsko-Borščevskoj archeo logi čes koj expedicii IIMK RAN 4, 57–80, Sankt-Petěrburg 2006

Holliday V. T., Hoffecker J. F., Goldberg P., MacPhail R. I., Forman S. L., Anikovich M., Sinitsyn A. A.: Geoarchaeology of the Kostenki-Borshchevo Sites, Don River Valley, Russia, Geoarchaeology 22, 181– 228, 2007/2

Praslov N. D., Rogačov A. N. (eds.): Paleolit kostěnkovsko-borščevskogo rajona na Donu 1879–1979, Nauka, Leningrad 1982

Valoch K.: Kostěnki na Donu, mimořádný doklad stability osídlení v mladém paleolitu, Acta Mus. Moraviae, Sci. Soc. 92, 53–70, 2007

Sinitsyn A. A.: A Palaeolithic „Pompeii“ at Kostenki, Russia, Antiquity 77/295, 9–14, 2003

Sinitsyn A. A., Haesaerts P., Damblon F., van der Plicht J., Forman S. L.: New absolute dates in radiocarbon sequences of Kostenki 14 (Markina gora), in: Sinicyn A. A. (ed.): Osoběnnosti razvitija věrchněgo paleolita Vostočnoj Evropy. Kostěnki v kontextě paleolita Evrazii Truda Kostěnkovskoj expedicji IIMK RAN 1, 250–255, Sankt-Petěrburg 2002

Sinitsyn A. A., Hoffecker J. F.: Radiocarbon dating and chronology of the Early Upper Paleolithic at Kostenki, Quaternary International 152–153, 164–174, 2006

MAMUTI

Pravěcí lidé, jejichž způsob života je spojován právě s lovem mamutů, žili v období nazývaném mladý paleolit, zhruba před 20–35 tisíci let. Mamuti, blízcí příbuzní dnešních slonů, obývali spolu s paleolitickými lovci nezaledněné stepní oblasti Evropy, asie a Severní ameriky. Nálezy mamutích kostí odjakživa lidskou společnost inspirovaly k vytváření legend o původu ohromných neznámých zvířat. Jedna z nich praví, že mamut žije pod zemí a jeho kosti jsou viditelné a dostávají se na povrch až po jeho smrti. Odtud také pochází slovo mamut. V jednom ze sibiřských jazyků znamená slovo „ma“ země a slovo „mut“ krtek. První sbírky mamutích kostí z Kostěnek organizoval Petr I. s tím, že jde o pozůstatky sloních kostí z výpravy alexandra Makedonského. Až v roce 1799 Johan Blumenbach popsal podle těchto nálezů nový živočišný druh Mammuthus primigenius. Koncem 19. století již bylo známo, že mamuti byli současníky pravěkých lidí a zároveň se stali jakýmsi symbolem doby ledové. Dorůstali výšky 3,5–4 m, vážili 5–6 tun a měli hustou, přibližně jeden metr dlouhou srst. Největšího rozšíření dosáhli v době, kdy severní část Evropy pokrýval rozsáhlý ledovec, v jehož předpolích se rozkládaly tundrostepi.

SEDIMENTOLOGICKÝ VÝVOJ KRAJINY

Dlouholetý výzkum umožnil vytvořit model vývoje území. Na většině lokalit se opakují tři sedimentární jednotky. Starší terasový stupeň Donu vznikal zhruba před 50 000 lety, kdy bylo hlavní koryto řeky v těsné blízkosti nárazového pravého břehu. Z této doby pochází první sedimentární jednotka. Je tvořena hrubozrnnými záplavovými sedimenty a svahovými sedimenty, ale nevystupuje ve většině archeologických odkryvů.

Druhou jednotku tvoří komplex humózních vrstev, jejich ekvivalenty a vrstva vulkanického popela. V nich se nachází spodní komplex kulturních vrstev, z nichž nejstarší je starý asi 38 000 let. Třetí jednotka zahrnuje naváté, splachové či svahové sedimenty a v nich vytvořené půdy, včetně vrchního komplexu kulturních vrstev, z nichž nejmladší je datována do doby před 22 000 lety.

Geneze humózních vrstev není zcela zřejmá. Vznikaly v hydrologicky nestabilních podmínkách. Všudypřítomná voda prosakovala přes vápencové podloží, v němž se obohatila o karbonáty, které se na povrchu srážely do karbonátových čoček. Karbonáty křídového podloží se však do sedimentů dostaly i v sesuvových či splachových proudech z vyšších poloh v rámci jednotlivých údolí.

Vulkanický popel pochází z jihoitalské sopky campi Flegrei, jejíž mohutná erupce proběhla zhruba před 40 000 lety. Průměrně centimetrová vrstva našedlého prášku je výrazným statigrafickým markerem, protože se ve větší či menší mocnosti objevuje ve všech archeologických odkryvech. Samotná erupce musela mít dopad na regionální biotu včetně lidské populace a archeologové toto období nazývají kostěnkovské Pompeje.

Přibližně před 30 000 lety se koryto Donu začalo zahlubovat a lokální hladina podzemní vody se snížila. Prameny na druhém terasovém stupni vyschly, takže se v těchto úrovních tvořily pouze větrem naváté a splachové sedimenty. Průsaky a prameny však úplně nezmizely, přemístily se na dno bočních údolí, kde je můžeme najít i v současnosti.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Archeologie

O autorech

Lenka Lisá

Pavel Lisý

Karel Valoch

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné