Vaječné proteiny v maltě Karlova mostu

S naším nejslavnějším mostem se pojí řada legend. Nejznámější je asi ta o přidávání vajec do jeho konstrukce a druhá o uschovaném Bruncvíkově meči. Zatímco tu první lze dnes za pomoci moderních analytických postupů spolehlivě ověřit, té druhé – o meči – ponechme i nadále její tajemství.

Legenda o vejcích

Základní kámen Karlova mostu, až do roku 1870 zvaného Pražský nebo Kamenný, byl položen v 5.31 h ráno 9. července 1357 na místě starého románského Juditina mostu. Astrology přesně určený okamžik založení měl mostu zaručit dlouhou životnost. Ta byla ovšem založena na dokonalém technickém provedení, o které se postarali architekt Petr Parléř a stavitel Jan Ottl z Malé Strany. Most šťastně přežil nesčetné povodně, včetně té pětisetleté z roku 2002. Říká se, že na velké odolnosti mostu mají zásluhu také vajíčka, která řemeslníci přidávali do malty spojující kamenné bloky. Byla ale skutečně při stavbě použita? Legenda o vejcích, ať už syrových nebo těch natvrdo uvařených, která měla být poslána z Velvar, není v dobových kronikách nijak doložena.

Hledá se pojivo v maltovině

Nebyl by to přitom až takový div nalézt v maltovině proteinové pojivo. Je známo, že přídavky organických látek příznivě ovlivňují mechanické vlastnosti malt. Nedávno byl při průzkumu a opravách kamenných pilířů odebrán hloubkovým vrtem vzorek z původního zdiva. Kousek maltoviny se dostal i do laboratoře na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, kde se studují proteinová pojiva, například žloutek, bílek, kasein nebo různé druhy klihů. Chemická analýza tak konečně mohla potvrdit přítomnost vaječných proteinů v maltě, a tím ověřit pravdivost legendy.

Peptidové mapování

Ke studiu proteinových pojiv se na VŠCHT používá metoda peptidového mapování (obrázek 1), která byla právě zde poprvé na světě aplikována na analýzu uměleckých děl. Metoda je založena na porovnání hmotností proteinových štěpů, které vzniknou specifickým enzymovým rozkladem proteinů obsažených v pojivu. Enzym, v našem případě trypsin, štěpí proteinový řetězec pouze za dvěma aminokyselinami, lysinem a argininem (obrázek 2). Pořadí aminokyselin v řetězci je přitom dáno jedinečnou dědičnou informací DNA, a proto jsou vzniklé proteinové štěpy charakteristické pro různé proteiny, podobně jako otisk prstu jednoznačně určuje každého člověka. Porovnáním hmotností peptidových štěpů s referenčními vzorky – žloutkem, bílkem, mlékem ad. – je možné jednoznačně identifikovat typ proteinového pojiva.

Dnes je k dispozici řada variant metody hmotnostní spektrometrie, pomocí nichž lze změřit molekulové hmotnosti peptidových štěpů s velkou přesností. Přitom spotřeba proteinu je velmi malá – méně než desetiny mikrogramu.

Žloutkový vitellogenin nalezen

Po analýze vzácného vzorku bylo jasné, že malta skutečně obsahuje proteiny, ale zdaleka nebylo jasné, které to jsou a jak se tam dostaly. Mohly pocházet například z případné kontaminace vzorku lidskými kožními buňkami nebo z mikroorganismů či jejich degradačních produktů. Pokud byla do malty skutečně přidávána vajíčka, všudypřítomné mikroorganismy měly za uplynulá staletí dost času na jejich odbourání. Když však bylo naměřené hmotnostní spektrum porovnáno s referenčními pojivy, ukázalo se, že se v maltě Karlova mostu skutečně nacházejí proteiny ze slepičích vajíček.

Závěry pražské laboratoře byly následně potvrzeny měřením na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, kde zjistili, že pořadí aminokyselin ve čtyřech peptidových štěpech se shoduje se žloutkovým proteinem vitellogeninem. Tento nález dokazuje přítomnost vaječné bílkoviny v Karlově mostu ve smyslu nejpřísnějších současných vědeckých požadavků.