Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

K vzdělávání na středních a vysokých školách

Několik námětů k zamyšlení
 |  7. 5. 2009
 |  Vesmír 88, 343, 2009/5

Alexandr Hrabálek z Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové se v článku „Zvýšíme vzdělanost populace rozdáváním vysokoškolských diplomů?“ (Vesmír 86, 806, 2007/12) pozastavil nad obavou z „přetěžování dětí“, nad klesající náročností středních škol a nad trendem některých nově vznikajících univerzit produkovat množství absolventů bez ohledu na kvalitu. Luděk Kolman z České zemědělské univerzity v Praze-Suchdole (Vesmír 87, 69, 2008/2) poukázal na skutečnost, že západní Evropa zažila nárůst počtu univerzit, a tedy i absolventů už dříve, ale k inflaci vysokoškolských diplomů to nevedlo. Horší univerzity existují všude na světě, leckde jsou však vyváženy univerzitami špičkové úrovně, jichž u nás zatím není nazbyt. Připomínky Petra Kulhánka z Fakulty elektrotechnické ČVUT jsou dalším pohledem na dnešní vysoké školství.

Redakce

  • Jiné vnímání světa. Myšlení a logické postupy dnešní generace studentů ovlivňuje svět počítačů. Je třeba se studenty více pracovat metodami, které přijali za vlastní. Studentovi o přírodním zákonu řekne více vhodný aplet 1) nebo simulace než biflování vztahů. Leckteří si pak onen vztah naprogramují, aby viděli, co znamená. Nejsou horší, jak často tvrdíme, ale jiní, a kdyby nebyli, bylo by to zlé, neboť odlišnost generací je základem vývoje.
  • Internet. Studenti dnes získávají informace i jinak než ve škole, zejména z internetu. To má dva aspekty:

    — leckdy nedokážou odlišit informace kvalitní od nekvalitních;

    — většina pedagogů na to není připravena a nejsou ochotni přiznat, že danou informaci ještě neslyšeli.

  • Rušení přijímacích pohovorů na vysokých školách. Jde o trend, který má kladné i záporné stránky. Kladem je, že se na vysokou školu dostanou i lidé, kteří počáteční studijní problémy překonají. Záporem je to, že středoškoláka, který nemusí dělat přijímačky, nic nenutí, aby si daný předmět zapsal k maturitě a učil se to, co bude na vysoké škole potřebovat. Vstupuje na ni proto mnohem méně připravený než ten, kdo přijímačky dělal.
  • Rušení maturity z matematiky. Jsem zásadně proti. Matematika patří a vždy patřila k všeobecné vzdělanosti lidstva. Pokud někdo ukončí střední školu a nezná obvod kruhu, nezaslouží si status středoškoláka. Takové věci prostě patří ke vzdělanosti, ať se nám to líbí nebo ne.
  • Procentuální vzdělanost. Považuji za nesmyslné stanovit dopředu vysoká procenta povinné vzdělanosti. Není možné požadovat, aby každý studoval střední školu. Masivní studium vysoké školy pro splnění plánu ministerstva vede k snížení kvality absolventů. Výsledkem je opak původního záměru. Ano, je třeba vzdělávat obyvatele naší země, ale jen ty, kteří o to stojí a jsou toho schopni. Není možné udělovat vysokoškolské tituly paušálně proto, že kdosi stanovil procento vysokoškolsky vzdělaných odborníků v zemi.
  • Financování škol podle počtu. Financování škol zaměřené na počet žáků zákonitě snižuje kvalitu výuky. Škola v důsledku finanční zainteresovanosti nemůže ze studia vyloučit studenty, jejichž znalosti nedosahují očekávané úrovně. Nejhoršími studenty jsou učitelé ekonomicky tlačeni k tomu, aby postupně slevovali ze svých požadavků. Při dlouhodobém vývoji se nedostatečné znalosti stávají znalostmi průměrnými a ve vzdělávacím systému obstojí stále slabší studenti. Jelikož systém nijak ekonomicky nezvýhodňuje zvýšenou péči o nadanější žáky, jsou v důsledku snahy o udržení těch slabších soustavně zanedbáváni a nerozvíjejí se na úroveň svých možností.
  • Financování učitelů. Obraz vzdělání jako obecné hodnoty je v české společnosti zkreslen paradoxní skutečností, že obě společensky nejuznávanější povolání, lékař a vysokoškolský učitel, nejsou odpovídajícím způsobem oceňována státem, tudíž jsou platy těchto zaměstnanců na průměrné úrovni v populaci. Skutečnost, že lidé s širokým vzděláním mohou být sice váženi, avšak jsou špatně placeni, není dlouhodobě únosná.
  • Nezdravé sebevědomí. Střední škola by měla vést studenty k tomu, aby vystupovali sebevědomě, budou to potřebovat ve své kariéře. V poslední době jsem se ale opakovaně setkával s názorem středoškoláků, že už vlastně všechno vědí a vysoká škola jen prohloubí jejich znalosti. To je mylné a nebezpečné pojetí sebevědomí. Takový student se na vysoké škole nepřipravuje systematicky (vždyť už všechno ví) a školu záhy kvůli problémům opustí.
  • Umění učit se. Obrovské rezervy středních škol jsou v možnosti naučit studenty samostatně se učit, logicky myslet, být aktivní a zpracovávat problémy. Měl by to být jeden z hlavních cílů střední školy, bez toho nelze studovat školu vysokou.
  • Kvalita středoškolských pedagogů. Někteří pedagogové nemají dostatečný přehled. Například ke dvěma nejvýznamnějším krokům poznání 20. století patří vznik kvantové teorie a relativity. Studenti se dívají na televizní sci-fi seriál Star Trek, setkají se s putováním časoprostorem, s černými děrami a podněcuje to jejich zvědavost. Kolik pedagogů je jim schopno odpovědět na zvídavé otázky? A co teprve dnešní problémy? Zastavování světla, nanotechnologie, kvantové počítače? Důsledkem je, že se student odnaučí ptát. Neptá se, protože by stejně nedostal odpověď. Neptá se potom ani na vysoké škole, je málo aktivní až apatický.
  • Povinné vzdělávání nikoli populace, ale učitelů. Pokud učitel 50 let učí to samé, není možné očekávat, že zaujme. Obdobně jako mají lékaři povinné aprobace, musí se učitel na jakékoli úrovni průběžně vzdělávat. Právě jeho neznalosti se projeví na budoucí generaci. Má ministerstvo školství v tomto směru k dispozici nějaké mechanizmy?
  • Studium za jinými účely. Část studentů (a ne malá) vstupuje na vysokou školu proto, že získá kolej ve velkém městě a založí si firmu. Pro rozjezd úspěšného podnikání stačí těmto lidem semestr nebo dva a vysoká škola jim poskytne vynikající zázemí. Nechtějí studovat, chtějí podnikat, osamostatnit se od rodičů, vyhnout se jiným povinnostem. Jak tomuto jevu zabránit?
  • Setrvačnost a strnulost. Ve vzdělávacím systému je malá pozornost věnována setrvačnosti zájmu o určité obory, která nemusí odrážet potřeby společnosti. Dnes je patrný odliv zájemců o technické obory, který odráží vývoj v polovině devadesátých let, nicméně neodpovídá očekávaným potřebám v příštím desetiletí.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výchova a vzdělávání

O autorovi

Petr Kulhánek

Prof. RNDr. Petr Kulhánek, CSc., (*1959) vystudoval MFF UK v Praze. Na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze se zabývá teoretickou fyzikou a astrofyzikou. Je členem Rady Centra teoretické fyziky a astrofyziky AV ČR. Působí v České astronomické společnosti, je členem redakčních rad čtyř fyzikálních časopisů. S Jakubem Rozehnalem napsal knihu Hvězdy, planety, magnety (Mladá fronta, Praha 2007) aj. Tento článek je upravenou ukázkou z jeho poslední knihy Blýskání aneb Třináctero příběhů o plazmatu (viz www.aldebaran.cz).

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné