Středověká scholastika
| 8. 5. 2008Tradice scholastiky vyrůstá z pozdně antických škol, které pěstovaly formálně vybroušenou argumentaci a věnovaly se komentování klasických textů. Středověká scholastika pokračuje v tomto učeneckém formalizmu a prohlubuje úctu k autoritám minulých dob, ať už učeneckým nebo posvátným. Předností scholastiky vždy bylo pěstování tradice a preciznost. Potíže scholastiky vždy spočívaly v malé schopnosti ocenit cokoliv jiného než text, cokoliv jiného než formálně uchopené distinkce, například ocenit zkušenost. Alternativou ke scholastice byla na jedné straně mystika, na druhé solitérní experimentace. V praxi se ale toto vše prolínalo.
Vrcholem středověké scholastiky je teologie jakožto „posvátná věda“ (scientia sacra), čerpající z Písma, liturgické tradice a dogmatu, tedy „ze zjevení“ (ex revelatione). Aby však mohla být vědou (ve středověkém smyslu slova), je podbudována „přirozenou teologií“, která je vlastně metafyzickou filozofií a má se dít čistě racionálně (ex lumine rationis). Sem patří ony důkazy boží existence, které jsou převzaty z antiky (Aristoteles, novoplatonici), kde ovšem většinou neměly spojitost s obecným náboženstvím. Filozofie je kromě této metodologické služby posvátné vědě metodicky nadřazena ostatním vědám. Nástrojem poznání a disputace je logika. Scholastika rozpracovává typicky latinskou diferenci nadpřirozené – přirozené, kterou křesťansky chápe právě jako diferenci ex revelatione – ex lumine rationis. Dlouho trvá, než se začne napravovat typicky latinský malý zájem o přírodu, který byl u latinských křesťanů ještě umocněn autoritou sv. Augustina. K novinkám scholastického myšlení patří právě rozvoj problému svobodné vůle, v návaznosti na latinské i křesťanské tradice, neboť v Řecku byl okrajový.
Už od pozdní antiky je „scholastik“, tedy školně pěstovaný učenec, typickým terčem posměšků. Vtipnost většiny z nich bohužel staletími vyprchala, ale šťastné výjimky se najdou:
22. Scholastik potkal svého přítele a řekl mu: „Slyšel jsem, že jsi zemřel.“ Ten mu odpověděl: „Vidíš mě však živého!“ Scholastik na to: „To ano, ale ten, kdo mi to říkal, byl mnohem věrohodnější než ty.“
47. Učenec přišel po delší době na venkov a uviděl ovce, které šly na pastvu. Když slyšel, jak bečí, tázal se po příčině. Hospodář si ho dobíral, takže odpověděl: „Vzdávají ti poctu!“ „Tak tedy na mé zdraví a kvůli mně,“ řekl učenec, „jim dej volno a po tři dny je na tu pastvu nevyváděj!“
103. Učenec rozmlouval se dvěma přáteli. Jeden z nich tvrdil, že není spravedlivé zabíjet ovce, když nám dávají mléko a vlnu. Druhý řekl, že nemáme zabíjet ani krávy, protože nám dávají mléko a ořou. A učenec prohlásil: „Není spravedlivé zabíjet ani prase, protože nám dává játra a lalok!“
Ke stažení
článek v souboru pdf [669,31 kB]
O autorovi
Zdeněk Kratochvíl
Doporučujeme
Najít své těžiště kontroly 
Věstonická superstar 
