Nepokojná hlava Josef Ressel

Josef Ressel si přál být technikem: po dvou letech strávených na dělostřelecké škole v Českých Budějovicích studoval na univerzitě ve Vídni, a to účetnictví, kupecké počty, zemědělství, veterinářství, všeobecnou technologii, chemii a lékárnickou chemii, přírodní vědy, mechaniku, hydrauliku a civilní architekturu. Z nouze však musel studia přerušit, ale nakonec se mu podařilo vystudovat lesnickou akademii v Mariabrunnu u Vídně. Ressel byl nadaný kreslíř a za kresbu bitvy národů u Lipska získal na tuto školu stipendium od císaře Františka I. Od 24 let pak působil jako lesník ve Slovinsku. Byl jmenován obvodním lesním v Platerjachu v Dolním Kraňsku a o tři roky později místolesmistrem státních lesů v Terstu.

Lesníkem

Ressel jako obvodní lesní pečoval o zalesnění krajiny a v Terstu se věnoval zalesňování krasu. Kromě lesnictví se zabýval i vyměřováním půdy a trasováním cest. Napsal několik návodů pro lesníky a zeměměřiče o propočítávání ploch. Později (1838) byl jmenován námořním lesním agentem III. třídy pro Istrii a Krk. Jeho úkolem například bylo zajišťovat zásoby dřeva hodícího se pro stavbu lodí a pro vývoz.

Do tohoto období spadá také Plán na znovuzalesnění obecních pozemků v Istrii (1842), který vyhotovil na rozkaz zemského guvernéra. Důvodem byly nedostatek dřeva pro stavbu lodí i na palivové dříví a chabé deště, ke kterým odlesnění Istrie přispělo. Resslovým cílem bylo vrátit do krasu duby a modříny. Poukazoval na nutnost pěstovat nové sazenice pod ochranou přípravného porostu, neboť na holých krasových plochách sazeničky ničily jak zima, tak žár denních teplot, bojovaly s nedostatkem vláhy a nevytvářelo se jim potřebné kořenové vlášení. Dřevo pro stavbu lodí vyžadovalo lehký neuzavřený a nepravidelný porost, dřeviny měly stát jednotlivě, rozložit větve, aby už od mládí byly nuceny vzdorovat větru a drsnějším podmínkám v řídkém zápoji, a dřevo tak dosáhlo pevnosti, a navíc kmen měl růst křivý. Součástí plánu byl i přesný popis prací a metod, detailní finanční rozpočet, návrh odpovědných pracovníků a návrh na získání levné pracovní síly: …pojednaný užitek připadne bezprostředně obcím a nepřímo všem majitelům soukromých pozemků, neboť první budou sobě lesní kapitál tvořiti a poslední občerstvující déšť na svých pozemcích získají; jest tudíž spravedlivé, aby obce práci bez odměny konaly. Z plánu ale nakonec sešlo. Přesto zůstává nadčasovým odborným dílem s hlubokým respektem k přírodním zákonům. K významným Resslovým literárním dílům patří Dějiny přímořských lesů (1855).

Vrtule neboli lodní šroub

Chce navrtávat moře šroubem! – pokřikovali na Ressla, když r. 1826 konal v Terstu na malém člunu první praktické pokusy s „vrtulí“. Ta byla umístěna zprvu na přídi člunu a ručně ji poháněli dva muži. Šroub fungoval tak dobře, že vynálezce podal žádost o patent: Já, Josef Ressel, c. k. lesmistr, zde oznamuji tímto slušně, že jsem učinil vynález… Patent dostal 11. 2. 1827, ale monopol s ním spojený platil jen dva roky. V srpnu 1829 se mu podařilo vyzkoušet lodní šroub, který byl celosvětovou revolucí v loďařství. Pokusná dvoustěžnová loď Civetta se však již po 5 minutách zastavila. Pokus ztroskotal na neschopnosti štýrského závodu vyrobit kvalitní parní stroj – selhalo parovedení. Ressel se nevzdal, sháněl finance, válčil s byrokracií, konkurencí i průmyslovou špionáží. Po neúspěšných pokusech se vinou jeho důvěřivosti dostaly návody a nákresy do Francie a odtud do Anglie. Tam byla jeho myšlenka využita a 10 let po jízdě pokusné lodi plul po světových mořích pod anglickou vlajkou parník poháněný Resslovým vynálezem. Autor se r. 1840 mohl v Terstu jen dívat na přistávající parník Angličana Charlese Cummerowa. Podvody, nekonečné sváry a procesy s anglickými úřady o přiznání jeho vynálezu provázely Ressla až do smrti. V posledním vzkazu, který umíraje napsal na rub lékařského receptu, prosil svou rodinu, aby jeho právo na vynalezení lodního šroubu stále hájila.

In memoriam

Ačkoli Ressel byl později uznán jako vynálezce lodního šroubu, jeho lesnické aktivity zůstaly nedoceněny a zapomenuty nejen v samém Rakousku, ale i v širších lesnických kruzích. Připomeňme, že zvláště revitalizace lesů v krasových oblastech je jeho nezměrnou zásluhou.

Resslova lesnická působnost byla důkladně hodnocena až ve Slovinsku r. 1993 na mezinárodním sympoziu IUFRO k jeho 200. výročí narození. Setkání, z něhož slovinští organizátoři připravili čtyřjazyčný sborník (včetně české verze), se oficiálně nezúčastnil žádný představitel českého lesnictví a v Česku si na Josefa Ressla vzpomnělo jen bývalé Okresní muzeum v Chrudimi, a to výstavou, později převezenou do Národního technického muzea v Praze.

Letošní výročí Josefa Ressla připomíná několik míst bývalého rakouského mocnářství. V Technickém muzeu Slovinska v Bistre pri Vrhniki byla 1. června otevřena výstava věnovaná jeho osobě a vynálezům. Vídeň si výročí připomene přednáškami. Rodná Chrudim připravila v průběhu letošního roku několik akcí, které vyvrcholí 6. října vzpomínkovou slavností u Resslova pomníku, jež bude spojena s otevřením výstavy v Regionálním muzeu v Chrudimi a s křtem publikace vydané k této výstavě. Originální Resslovy modely jsou v expozici Národního technického muzea v Praze. ¹⁾

Za vstřícnou podporu autoři děkují Ing. Mileně Burdychové, ředitelce Regionálního muzea v Chrudimi.