Emoce v medicíně

Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.

Myslím, že tato přikázání vydal Hospodin-Jahve nikoli z narcistické obavy, že by ho mohli zobrazit způsobem nevhodným, ani z obavy, že by si mohli někteří krátkozrací příslušníci vyvoleného národa splést jeho podobu s jinou, ale proto, že si nepřál být denotován čímkoli jiným než svým jménem, které pro Mojžíše znělo JSEM a podle Martina Bubera zní BUDU, KTERÝ BUDU. Podle mého soudu jsou to nařízení moudrá. Jahve má před sebou nekonečné množství možností, není ničím ohraničen, není omezen ničím jiným než sám sebou.

Hranice jsou sice „myšlená čára“, ale fungují se stejnou neústupností jako čínská zeď či železná opona, a možná i s menší propustností. Jakmile jsou vytyčeny, tak se na každé jejich straně odvíjí úplně jiný život. Jestliže se medicína vymezila a ohraničila jako vědecká a klinická disciplína, která se věnuje „patologii oživlého lidského těla“, bez ambic zkoumat jeho ostatní vztahy a souvislosti, kromě biologického aspektu (dokonce ji nezajímají ani procesy tohoto preparátu, vedoucí k samoúzdravě, ale jen „potírání nemocí“), připravuje se přinejmenším o mnoho možností poznání. Přijde mi to, jako kdyby biologie studovala „smrk“ jen na základě jeho DNA, bez ohledu na to, že existuje „les“, a to zdravý les i špatně vysázený les se všemi jeho kvalitami.

Je smutné, že třeba při studiu stresu (na němž se podílely stovky geniálních vědců i kliniků) se nenašel nikdo, kdo by úspěšně zahájil přemostění platónského dualistického prokletí. Přitom právě okolnosti související se stresem jsou ideální oblastí pro komplexní a syntetický pohled na tuto problematiku. A tak zatímco stresem vyvolaná a život ohrožující kardiomyopatie byla podrobně popsána u 18 starších pacientek a jednoho pacienta ¹⁾ a pojišťovny uznávají nadměrný psychosociální stres jako příčinu akutního infarktu myokardu, Erwin K. Koranyi ve své recenzi Uexküllovy učebnice psychosomatiky ²⁾ tento koncept kritizuje a prohlašuje, že emoce nemůže být pokládána za bezprostřední příčinu infarktu.

Medicína by měla reflektovat skutečnost, že emoce jsou základním aspektem lidské přirozenosti. Představují jak významnou součást evolučního, biologického a kulturního dědictví, tak prvky nezbytné pro adaptaci na fyzikální a sociální prostředí. Většina moderních teorií emocí vychází ze základního předpokladu, že emoce významně ovlivňují percepci, kognitivní funkce a chování jedince. Tyto teorie se rovněž shodují na tom, že emoce mají adaptivní funkci.

Emoce obsahují informaci, jsou však také subjektivním prožitkem pocitů a motivačních sil, významnějších než jakákoli jiná informace. Ovlivňují naši mysl dřív, než je schopna si jasně uvědomit situace, souvislosti. Emocionální pocity definují kvalitu naší životní zkušenosti. Motivují k adaptivním myšlenkám a aktivitám. Podporují prosociální jednání a kreativní řešení problémů, ale také postoje a činy zcela opačné. Jsou základem našeho temperamentu i osobnosti. A tyto skutečnosti do medicíny nesporně patří.