Aktuální číslo:

2018/6

Téma měsíce:

Komunikace

Emoce v medicíně

2. Převládající biomedicínský model
 |  15. 2. 2007
 |  Vesmír 86, 120, 2007/2
 |  Seriál: Emoce v medicíně, 2. díl (PředchozíNásledující)

Po prvním dílu seriálu zůstala otevřená otázka, jak se vlastně medicína sama definuje; je pacient osobností s biopsychosociálními potřebami, nebo porouchaným „rozumným strojem“?

Východiskem může být Engelova operacionalistická definice: 1) „Ve všech společenstvích, starověkých i moderních, iliterárních i gramotných, byla hlavní kritéria pro identifikaci nemoci vždy ve své podstatě behaviorální, psychologická a sociální. Obvykle proces probíhá následovně: Začátek onemocnění je charakterizován změnami tělesného vzhledu, jež vyvolávají údiv, obavy až hrůzu a nejistotu, změnou aktivit, pocitů a výkonnosti, změnami chování a narušením vztahů, což vše je prožíváno a chápáno jako ohrožující, poškozující, nepříjemné, odchylné, nežádoucí či nechtěné. Tyto informace slovně sdělované nebo pozorované trpícími či svědky jejich utrpení konstituují primární údaje, z nichž vychází úvaha prvního řádu. Ta pak vede k primárnímu rozlišení, zda postižená osoba je, či není nemocná.

Na poruchy prožívání a chování odpovídají všechna společenství ustanovením jedinců a vývojem sociálních institucí, jejichž prvotním posláním je vyhodnotit poruchu, interpretovat ji a zajistit příslušné kroky k nápravě. Medicína jako instituce a lékaři jako její představitelé jsou tedy jednou z odpovědí na tyto sociální potřeby. V průběhu historie se medicína stává vědeckou, když lékaři a další vědci rozvíjejí jak taxonomii, tak aplikované vědecké postupy vedoucí k lepšímu porozumění, léčbě a prevenci těchto stavů.“

Medicínu lze tedy definovat jako sociální instituci, která je určena k regulaci stavů označených jako nemoc vědeckými postupy. (To je ještě definice vlídná ve srovnání s názorem, že se medicína stala pouhým nástrojem farmaceuticko-technologického komplexu, kterému pomáhá k enormním ziskům.) Sociální a vědecké instituce mají hierarchickou strukturu. Všechny instituce mají tendenci ke konzervatizmu. Tak jako mají náboženství svá dogmata, mají vědy svá paradigmata, tedy myšlenkové modely, ze kterých vychází jednotná struktura hodnot, postojů a představ. A tak jako jsou řeholníci vázáni slibem poslušnosti, jsou zástupci lékařské řehole vázáni Hippokratovou přísahou či nějakou její modernější podobou. Stejně jako katolická církev postupně modernizovala mnoho svých pravidel, ale neustoupila například od zákazu antikoncepce, zůstává vědecká medicína věrna paradigmatu ze 17. století, podle nějž dosud vnímá předmět své péče – člověka – jako „rozumný stroj“.

„Tímto způsobem se lékaři – již jako studenti medicíny – učí přenášet na lidské tělo model, který vyvinula fyzika pro řešení technických problémů a který v druhé polovině 19. století nastoupil své vítězné tažení světem… Lékaři jsou tímto modelem fascinováni, protože poskytuje prostorové schéma uspořádání, ze kterého je možné odvozovat pokyny pro manuální zásahy do lidského těla. Tak se stalo tělo – vykládané podle modelu stroje – předmětem medicíny… Nemoc je podle tohoto modelu prostorově lokalizovatelná porucha, která má sice velmi komplexní, ale na základě technického vzoru přesto přehlednou strukturu. Z tohoto všeobecného modelu lze odvodit diagnózy konkrétních nemocí jako speciální pravidla pro postup v případě zkratů, poruch potrubí, obtíží s přepravou či obdobných technických otázek. Stejně jako může technik na základě schématu lokalizovat provozní poruchu automobilu, televizoru či počítače a provést její opravu, může i lékař cílenými technickými zásahy chirurgického či medikamentózního charakteru odstranit nemoc, která byla lokalizována jako provozní porucha v lidském těle v podobě vady srdeční chlopně, vředu žaludku či poruchy enzymu ve tkáni nebo v transportním systému.

Tak se stále více zapomínalo na prostou skutečnost, že ,předmět medicíny‘ je vždy společnou záležitostí nemocného a lékaře… Možnost lokalizace příčin nemoci v těle vyvolala dojem, že je nadbytečné pátrat po psychických a sociálních příčinách.“ Taková jsou východiska převládajícího bio-medicínckého modelu, který je dnes dominantním přístupem vědecké medicíny. 2) Je tedy naprosto jasné, že pro emoce – kromě těch, které vznikly jako důsledek poruchy rozumného stroje – v tomto modelu mnoho místa nezbylo. Tuto primárně biologickou oblast medicína ochotně předala do kompetence psychologů a filozofů.

Poznámky

1) Engel G. L.: The need for a new medical model: a challenge for biomedicine, Science 196, 129–136, 1977.
2) Možná přesněji medicíny založené na důkazech (EMB = evidence based medicine).

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Kulturní a sociální antropologie
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Radkin Honzák

MUDr. Radkin Honzák, CSc., (*1939) vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze. Působí v Ústavu všeobecného lékařství 1. lékařské fakulty UK, v psychiatrické ambulanci Institutu klinické a experimentální medicíny.
Honzák Radkin

Doporučujeme

Tři sestry postmoderních válek

Tři sestry postmoderních válek

Eva Bobůrková  |  4. 6. 2018
Mohli to být i vaši sousedi, ale teď to jsou váleční zabijáci. Proč jdou tito chlapi do války? Jiní muži jdou zase vydělávat do ciziny a v rodné...
Tajná služba hlásí

Tajná služba hlásí

Tereza Petrusková  |  4. 6. 2018
Nepochybně i teď, kdy čtete tyto řádky, někdo ve vaší blízkosti odposlouchává. Nemusí to být nutně policie, podezřívající vás z organizovaného...
Neznámá tvář molekul života

Neznámá tvář molekul života

Ondřej Vrtiška  |  4. 6. 2018
Vztah nukleových kyselin a proteinů je podle středoškolských učebnic poměrně prostý. DNA nese dědičnou informaci, RNA je její poslíček a proteiny...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné