Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Za houbami v listopadu

 |  8. 11. 2007
 |  Vesmír 86, 724, 2007/11
 |  Seriál: Za houbami, 11. díl (PředchozíNásledující)

Ještě mokvá v lese hřib, křehnou žluté lišky…

Karel Čapek, Kalendář

I podmračený listopad odmění houbaře za jejich vytrvalost – pokud je příznivé počasí – některými jedlými houbami, a to jak druhy rostoucími na dřevinách (houbami dřevožijnými), tak i v půdě (druhy terestrickými). Dnes si všimneme čtyř druhů lupenatých hub a začneme hlívami, rostoucími na dřevě.

Z několika druhů jedlých hlív jsou u nás nejhojnější hlíva plicní a hlíva ústřičná, které byly ještě před 40–50 lety považovány za jeden druh; obě tvoří většinou bohaté trsy plodnic. Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) má klobouky 5–20 cm široké, pružně masité, dosti tenké, polokruhovité až vějířovité, šedavé, šedomodravé, popelavé nebo šedě hnědavé, s ostrým okrajem, naspodu s bělošedavými hustými lupeny sbíhajícími na krátký, bělavý, 1–6 cm dlouhý a 1–3 cm široký třeň. Roste velmi hojně na podzim od září do prosince, někdy i na jaře. Najdeme ji od nížin až vysoko do hor na odumřelých i živých listnáčích, zejména na buku, lípách, ořešáku, vrbách ad. Podobná a blízce příbuzná hlíva plicní (Pleurotus pulmonarius) se liší hlavně skoro bílým, bělavým až bělošedavým povrchem klobouku, lupeny žloutnoucími ve stáří i při sušení a celosezonním růstem (rovněž na odumřelých větvích a kmenech nejrůznějších listnáčů). Oba druhy jsou jedlé.

Jinou význačně pozdně podzimní houbou, rostoucí obvykle od září do prosince, je pozemní strmělka mlženka (Clitocybe nebularis) s kloboukem 6–18 cm širokým, v mládí vyklenutým, později ploše rozloženým a ve stáří uprostřed až prohloubeným, tlustě masitým, šedým nebo šedopopelavým, jakoby lehce bělavě oprášeným („zamlženým“), aspodu s bělavými až slabě nažloutlými lupeny a se silným, válcovitým, dole ztloustlým bělavým třeněm, který je 5–12 cm dlouhý a 1,5–3 cm široký. Strmělka mlženka má trochu nepříjemný, podivně aromaticky mýdlový pach. Roste velmi hojně (často v houfech) od nížin do nižších hor v lesích všeho druhu (zejména na okrajích), ale i mimo les – v zahradách, parcích, křovištích apod. Je to jedlá, avšak nepříliš chutná houba. Dobré jsou mladé plodnice naložené v octě.

Zatímco výše uvedené houby mají plodnice dosti velké a nenápadně zbarvené, další dva pozemní druhy jsou menší, avšak zase barevně pěkné. Nejhezčí z nich je šťavnatka modřínová (Hygrophorus lucorum) s kloboukem 2–6 cm širokým, zprvu sklenutým, později rozloženým, tenkomasým, slizkým, živě citronově až světle chromově žlutým; lupeny jsou řídké, dosti tlusté, běložlutavé, třeň je žlutý, nahoře bělavý, slabě slizký, úzce válcovitý, 3–8 cm dlouhý a 3–5 mm široký. Roste od září do listopadu (výjimečně až do prosince), místy je dosti hojná. Najdeme ji od pahorkatin do nižších hor v lesích všeho druhu, vždy však jen pod modříny, s jejichž kořeny tvoří její podhoubí mykorizu.

Ještě pozdnější výskyt než šťavnatka modřínová má štavnatka pomrazka (Hygrophorus hypothejus), která – jak její druhové jméno naznačuje – vyrůstá až po prvních mrazících (jestliže se potom opět trochu oteplí). Klobouk má jen 2–4 cm široký, v mládí nízce sklenutý, v dospělosti rozložený a uprostřed vmáčklý, na okraji lehce podvinutý, slizký, žlutoolivový nebo bledě olivově hnědavý. Lupeny jsou dosti řídké, žloutkově žluté, ve stáří až naoranžovělé, krátce sbíhající na 3–7 cm dlouhý a 3–5 mm široký slizký žlutý třeň. Roste od září až do prosince, místy velmi hojně. Mnohdy se vyskytuje v houfech. Najdeme ji od nížin do nižších hor v jehličnatých a smíšených lesích, výhradně však pod borovicemi.

Obě šťavnatky jsou jedlé, ale mají drobné, málo vydatné plodnice. Často se ovšem vyskytují v značném množství, takže jich lze při vytrvalosti nasbírat k jídlu dostatek (nemají však nijak výraznou chuť ani vůni). Lidé v této pozdně podzimní době dávají přednost spíše vydatnějším hlívám. Ty můžeme kdykoli také koupit, neboť se pěstují v umělých kulturách (v hlívárnách), kde plodí celoročně. Hlívy jsou nejen chutné, ale navíc mají protirakovinné účinky, takže představují pro člověka jak příjemný, tak zdravý doplněk stravy.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Mykologie

O autorovi

František Kotlaba

RNDr. František Kotlaba, CSc., (*1927) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Do r. 1990 působil v Botanickém ústavu ČSAV v Průhonicích. Věnuje se taxonomii, ekologii, rozšíření hub a jejich ochraně.

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné