Za houbami v říjnu

Měsíc říjen – stejně jako září – patří k měsícům obvykle bohatým na úrodu jedlých i nejedlých hub všeho druhu; za příznivého počasí tak houbařské „žně“ stále pokračují. V říjnu však už jsou hřibovité houby většinou na ústupu a převládají houby lupenaté. Z těch je třeba na prvním místě uvést oblíbené václavky (rozeznáváme jich více druhů – viz Vesmír 85, 526, 2006/9 – ale praktičtí houbaři je nemusí rozlišovat, neboť všechny jsou po dostatečné tepelné úpravě jedlé). Za chladnějšího počasí rostou nezřídka již od začátku září nebo i od konce srpna, tedy mnoho dní před svátkem sv. Václava (28. září), podle něhož dostaly jméno.

Nejhojnějším druhem václavky u nás je václavka smrková (Armillaria ostoyae), která má klobouk v mládí polokulovitý, pak sklenutý až rozložený, dosti tenkomasý, 5–12 cm široký, červenavě hnědý, na povrchu (hlavně na středu) s černohnědými úzkými šupinami; lupeny má dosti husté, masově zbarvené, třeň úzce válcovitý, dole lehce ztloustlý, hnědavý, bělavě podélně vláknitý, 5–12 cm dlouhý a 1–1,5 cm široký. Roste místy velmi hojně od září (za chladného léta od srpna) až do listopadu nebo i prosince od pahorkatiny do hor. Najdeme ji na živých i odumřelých jehličnanech, zejména však na smrkových pařezech, většinou v bohatých trsech. Živé dřeviny poškozuje. Mycelium (podhoubí) v trouchnivém dřevě za určitých podmínek ve tmě svítí (fosforeskuje), což je u našich hub velmi výjimečný úkaz.

Říjen se v některých oblastech naší vlasti vyznačuje výskytem nehojné až vzácné čirůvky zelánky (Tricholoma equestre), jejíž růst většinou vrcholí právě v říjnu. Klobouk má 4–7 cm široký, v mládí sklenutý, později až rozložený, na okraji nepravidelně zprohýbaný, za vlhka trochu slizký, zelenožlutý až zelenohnědý s vrostlými hnědavými vlákny až šupinkami, naspodu se živě citronově žlutými lupeny a válcovitým, tuhým, žlutě zbarveným, 4–8 cm dlouhým a 1–1,5 cm širokým třeněm. Bělavá dužnina voní moučně. U nás se vyskytuje od konce srpna nebo od září do listopadu na kyselých písčitých a hlinitopísčitých půdách; hojnější je jen místy, a to od nížiny do podhůří v jehličnatých a smíšených lesích, hlavně však v písčitých borech. Lidově je v některých krajích nazývána pozoruhodnými jmény jako housátka, kateřinka, podzimka, strnádek apod. Nedávno se však zjistilo, že tato odevždy sbíraná a praktickými houbaři ceněná houba někdy působí zdravotní potíže – proto opatrně s ní! Velmi podobná vzácnější čirůvka listnáčová (Tricholoma frondosae), která roste jen pod listnatými dřevinami, byla popsána teprve nedávno (2001).

Jinou význačně podzimní jedlou houbou je sluka svraskalá (Rozites caperatus), kterou lidé k své škodě většinou nesbírají. Klobouk sluky svraskalé je zprvu kulovitě uzavřený, pak polokulovitý, později sklenutý a ve stáří rozložený, tenkomasý, hladký, v dospělosti za sucha svraskalý až rozpraskaný, hlínově žlutavý, v mládí bělomodravě ojíněný. Lupeny jsou úzké, hnědavě okrové, třeň je bělavý, protáhle úzce šupinkatý až vláknitý, 5–12 cm dlouhý a 1–2 cm široký, nahoře s bělavým dvojitým prstenem. Roste místy hojně, obvykle od konce srpna až do listopadu (i prosince). Vyskytuje se od pahorkatiny po nižší hory na kyselých půdách v jehličnatých a smíšených lesích, v nižších polohách hlavně v borech, ve vyšších polohách ve smrčinách.

Z podzimních výborných hub nelze pominout barevně pěknou čirůvku fialovou (Lepista nuda), jejíž klobouk je v mládí polokulovitý, s ostrým, značně podvinutým okrajem, později sklenutý až rozložený, někdy uprostřed prohloubený, zprvu výrazně fialový, později nahnědle fialový až hnědavý, 5–15 cm široký. Lupeny jsou vždy modrofialové (v mládí živě modré, ve stáří bledě modrofialové), třeň je 5–12 cm dlouhý a 1–2,5 cm široký, dole často ztloustlý, lehce modrofialový až šedofialový, podélně vláknitý. Roste celkem hojně od konce srpna nebo od září až do prosince (někdy i na jaře) od nížiny do hor v humózních lesích všeho druhu, ale též v parcích, zahradách, křovištích, popř. na lukách, pastvinách apod.

Všechny uvedené druhy hub patří mezi velmi kvalitní jedlé houby, ale lidé si tradičně – a celkem oprávněně – nejvíce cení václavek; ty se ovšem nehodí jen k nakládání do octa (jak si třeba někdo myslí), ale výborné jsou i v polévkách, houbových omáčkách nebo celé rozevřené ploché klobouky opékané na oleji či jiném tuku. U václavek ovšem více než u jiných hub platí, že je musíme dostatečně dlouho tepelně upravovat (15–20 minut), neboť při kratší době úpravy mohou působit zažívací potíže.