Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Za houbami v říjnu

 |  11. 10. 2007
 |  Vesmír 86, 642, 2007/10
 |  Seriál: Za houbami, 10. díl (PředchozíNásledující)

Zelánko, ať kdokoliv se rozplývá chválou nad hřibovou urozeností, pro mne jsi královnou hub ty… dojímáš mě pokaždé… rajskou zelení svých lístků pod kloboučkem… září jako bříška rosniček v zpěvném ránu…

Ladislav Stehlík, Země zamyšlená 1

Měsíc říjen – stejně jako září – patří k měsícům obvykle bohatým na úrodu jedlých i nejedlých hub všeho druhu; za příznivého počasí tak houbařské „žně“ stále pokračují. V říjnu však už jsou hřibovité houby většinou na ústupu a převládají houby lupenaté. Z těch je třeba na prvním místě uvést oblíbené václavky (rozeznáváme jich více druhů – viz Vesmír 85, 526, 2006/9 – ale praktičtí houbaři je nemusí rozlišovat, neboť všechny jsou po dostatečné tepelné úpravě jedlé). Za chladnějšího počasí rostou nezřídka již od začátku září nebo i od konce srpna, tedy mnoho dní před svátkem sv. Václava (28. září), podle něhož dostaly jméno.

Nejhojnějším druhem václavky u nás je václavka smrková (Armillaria ostoyae), která má klobouk v mládí polokulovitý, pak sklenutý až rozložený, dosti tenkomasý, 5–12 cm široký, červenavě hnědý, na povrchu (hlavně na středu) s černohnědými úzkými šupinami; lupeny má dosti husté, masově zbarvené, třeň úzce válcovitý, dole lehce ztloustlý, hnědavý, bělavě podélně vláknitý, 5–12 cm dlouhý a 1–1,5 cm široký. Roste místy velmi hojně od září (za chladného léta od srpna) až do listopadu nebo i prosince od pahorkatiny do hor. Najdeme ji na živých i odumřelých jehličnanech, zejména však na smrkových pařezech, většinou v bohatých trsech. Živé dřeviny poškozuje. Mycelium (podhoubí) v trouchnivém dřevě za určitých podmínek ve tmě svítí (fosforeskuje), což je u našich hub velmi výjimečný úkaz.

Říjen se v některých oblastech naší vlasti vyznačuje výskytem nehojné až vzácné čirůvky zelánky (Tricholoma equestre), jejíž růst většinou vrcholí právě v říjnu. Klobouk má 4–7 cm široký, v mládí sklenutý, později až rozložený, na okraji nepravidelně zprohýbaný, za vlhka trochu slizký, zelenožlutý až zelenohnědý s vrostlými hnědavými vlákny až šupinkami, naspodu se živě citronově žlutými lupeny a válcovitým, tuhým, žlutě zbarveným, 4–8 cm dlouhým a 1–1,5 cm širokým třeněm. Bělavá dužnina voní moučně. U nás se vyskytuje od konce srpna nebo od září do listopadu na kyselých písčitých a hlinitopísčitých půdách; hojnější je jen místy, a to od nížiny do podhůří v jehličnatých a smíšených lesích, hlavně však v písčitých borech. Lidově je v některých krajích nazývána pozoruhodnými jmény jako housátka, kateřinka, podzimka, strnádek apod. Nedávno se však zjistilo, že tato odevždy sbíraná a praktickými houbaři ceněná houba někdy působí zdravotní potíže – proto opatrně s ní! Velmi podobná vzácnější čirůvka listnáčová (Tricholoma frondosae), která roste jen pod listnatými dřevinami, byla popsána teprve nedávno (2001).

Jinou význačně podzimní jedlou houbou je sluka svraskalá (Rozites caperatus), kterou lidé k své škodě většinou nesbírají. Klobouk sluky svraskalé je zprvu kulovitě uzavřený, pak polokulovitý, později sklenutý a ve stáří rozložený, tenkomasý, hladký, v dospělosti za sucha svraskalý až rozpraskaný, hlínově žlutavý, v mládí bělomodravě ojíněný. Lupeny jsou úzké, hnědavě okrové, třeň je bělavý, protáhle úzce šupinkatý až vláknitý, 5–12 cm dlouhý a 1–2 cm široký, nahoře s bělavým dvojitým prstenem. Roste místy hojně, obvykle od konce srpna až do listopadu (i prosince). Vyskytuje se od pahorkatiny po nižší hory na kyselých půdách v jehličnatých a smíšených lesích, v nižších polohách hlavně v borech, ve vyšších polohách ve smrčinách.

Z podzimních výborných hub nelze pominout barevně pěknou čirůvku fialovou (Lepista nuda), jejíž klobouk je v mládí polokulovitý, s ostrým, značně podvinutým okrajem, později sklenutý až rozložený, někdy uprostřed prohloubený, zprvu výrazně fialový, později nahnědle fialový až hnědavý, 5–15 cm široký. Lupeny jsou vždy modrofialové (v mládí živě modré, ve stáří bledě modrofialové), třeň je 5–12 cm dlouhý a 1–2,5 cm široký, dole často ztloustlý, lehce modrofialový až šedofialový, podélně vláknitý. Roste celkem hojně od konce srpna nebo od září až do prosince (někdy i na jaře) od nížiny do hor v humózních lesích všeho druhu, ale též v parcích, zahradách, křovištích, popř. na lukách, pastvinách apod.

Všechny uvedené druhy hub patří mezi velmi kvalitní jedlé houby, ale lidé si tradičně – a celkem oprávněně – nejvíce cení václavek; ty se ovšem nehodí jen k nakládání do octa (jak si třeba někdo myslí), ale výborné jsou i v polévkách, houbových omáčkách nebo celé rozevřené ploché klobouky opékané na oleji či jiném tuku. U václavek ovšem více než u jiných hub platí, že je musíme dostatečně dlouho tepelně upravovat (15–20 minut), neboť při kratší době úpravy mohou působit zažívací potíže.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Mykologie

O autorovi

František Kotlaba

RNDr. František Kotlaba, CSc., (*1927) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Do r. 1990 působil v Botanickém ústavu ČSAV v Průhonicích. Věnuje se taxonomii, ekologii, rozšíření hub a jejich ochraně.

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné