Akustická archeologie – nový směr výzkumu?

Ačkoliv rádi připustíme, že význam zpěvu a raných forem hudby v životě pravěkých lidí mohl být velký, archeologický záznam zvuků a tónů neexistuje. Archeologie se dosud musela spokojit s nálezy hudebních nástrojů – nejčastěji píšťal a fléten vyrobených z dutých kostí. Přesto se v uplynulých letech objevilo několik příspěvků, které mapují dosud přehlížené možnosti pravěkého zvukového záznamu. Ve své knize je shrnul P. Devereux. ¹⁾

Nejoriginálnějším a nejperspektivnějším ze zmíněných výzkumných směrů je studium akustiky v prostorách vytvořených, upravených nebo dlouhodobě užívaných pravěkými lidmi. Ukazuje se, že akustická kvalita je často jediným společným jmenovatelem těchto prostor – a příslušný interval je natolik specifický, že náhoda není pravděpodobná. Uvedené příklady pocházejí např. z krasových jeskyň ve Španělsku (lokalita Nerja u Malagy), ve Francii (lokality Roucador, Cougnac aj.) a na Yucatánu. Dalším nepřímým důkazem někdejší zvukové produkce v jeskyních je přítomnost litofonů, což jsou skupiny krápníků (často upravených, olámaných nebo „opotřebovaných“) vydávajících při úderu tóny.

Z prostor vytvořených lidmi je pozornost věnována např. Loughcrew Cairns v Irsku, což je komplex mohyl s megalitickými dolmenovými chodbami a pohřebními komorami (zhruba 5000–3000 př. n. l.), ale i dalším megalitickým stavbám západní Evropy. Právě u tohoto typu staveb se určité akustické parametry opakují velmi často. Nápadné je i opakování různých druhů obrazců, které mohou (spíše než náhodný ornament, symbol hadů apod., jak to bývá vykládáno) představovat vize spojené se zvukem. Obdobné představy lze navodit např. halucinogeny, které při obřadech spojených s hudební produkcí používaly (nebo dosud používají) některé indiánské kmeny.

U krápníkových „litofonů“ (např. v lokalitě Nerja) byly zase nalezeny série vrypů, které lze nejspíše vysvětlit jako paměťovou pomůcku k produkci hudby.

Ani shoda všech zmíněných parametrů nepřináší jistotu, že jsme objevili místo někdejší zvukové produkce. Uspořádání a velikost zkoumané prostory spolu s jejím dalším archeologickým obsahem pouze umožňují předpoklad, že zvuková produkce byla jedním z důvodů, proč byla prostora vytvořena, upravena či využívána.

Specifickou akustiku mají například i velká iglú, některé typy stanů nebo velké skalní převisy. Posledně jmenovaný příklad by snad mohl inspirovat obdobný výzkum i v pískovcových skalních městech České republiky, kde je řada mezolitických a neolitických lokalit.