Jiný pohled na vousáče

Známá „Occamova břitva“ říká, že máme-li pro jeden jev více možných vysvětlení, měli bychom přijmout to nejjednodušší z nich a ke komplikovaným sahat jen tehdy, nejsou-li jiná po ruce. Problém ale je, že v každé kultuře se uvažuje jinak, různí lidé vidí svět různě a jinak mu rozumí. Co je pro jedny jednoduché, pro druhé je složité, naopak druzí na první pohled vidí souvislosti tam, kde by je první nehledali.

Tím chci říci, že vysvětlení, která se nám třeba zdají nasnadě, mohou být v kontextu jiných kultur nesmyslná. Příkladem jsou úvahy na téma kontaktu Starého a Nového světa – není to poprvé, co někdo poukazuje na paralely mezi Evropou a Amerikou a na podivné vousáče, kteří prý v Novém světě neměli co dělat. J. Klokočník správně zmiňuje, že si Indiáni vousy vytrhávali. Jak je tedy pak možné, že jejich vyobrazení nacházíme v mezoamerickém umění? Evropan uvažuje následovně: „Nejsou-li v Americe, pak museli přijít odjinud – a největší oblibě se vousy těší u nás.“ Taková teorie také dobře „vysvětluje“ civilizační výdobytky amerických „divochů“. Jak se zdá, je pro nás stále velmi těžké přijmout, že Indiáni mohli rozvinout svou vysokou kulturu (včetně případného magnetu) sami. A tajemní vousáči v čele s bohem Quetzalcoatlem byli často chápáni jako důkaz potvrzující hypotézu, že celá americká civilizace je v podstatě evropského původu. Za všechny stoupence této myšlenky lze jmenovat Thora Heyerdahla.

Nicméně podívejme se blíže na problém vousu. Už sama schopnost rozpoznat ho v mezoamerickém umění je snížená. To je třeba případ stély E z Quiriguá (obrázek 4c), kde předpokládaný „vous“ je ve skutečnosti součástí čelisti stylizovaného draka pod lidskou hlavou. Na reliéfu z Tajínu (obrázek 8) také není vous, ale pravděpodobně hadí jazyk. Neobvyklé rysy této bytosti jsou pak dány faktem, že nejde o člověka, nýbrž o božstvo – Mezoamerika se vyznačuje tím, že většina bohů kombinuje rysy lidské a zvířecí, popřípadě i jejich kosterní části. Výsledný dojem je stylizovaný a nelidský.

Naopak skutečně o vous jde především v případě krále Quiriguá vyobrazeného na stéle D (obrázek 1), zajatce z korpusu tzv. Danzantes z Monte Albánu (obrázek 4a) i izapského a chichénského vousáče (obrázek 12 a obrázek 11). A našli bychom desítky dalších, vousy nejsou v umění Mezoameriky nikterak ojedinělé. Jak jasně plyne i z výroků J. Klokočníka, přestože Indiáni vousy nenosili, museli je znát, jelikož jim rostly, byť řidčeji a méně než Evropanům. Těžko tedy může být pravda, že by „vousáče nikdy neviděli“. Vous se pak v mezoamerické ikonografii obvykle chápe jako symbol stáří a moudrosti.

Kontakty se Starým světem odvozuje J. Klokočník (stejně jako mnozí před ním) rovněž z „negroidních“ rysů známých olméckých hlav (a to není problém pouze hlav, ale mnoha dalších reliéfů a skulptur s charakteristickým „dětským“ obličejem, celé olmécké umění je pak velmi „plné“ a robustní). Je však možné usuzovat z takto rozšířených výtvarných projevů národa na jeho zahraniční kontakty? Pokud by „dětské obličeje“ byly jen ojedinělé, a navíc postavené do přímého kontrastu s jiným, „olméčtějším“ fyzickým typem, bylo by to možné; tak to však není. Pro vysvětlení tohoto jevu se spíše nabízí problematika odlišného vnímání krásy. Jak víme, že Olmékové nepovažovali za krásné co nejtlustší rty a co nejplnější tváře? V tom případě by právě tímto způsobem chtěli říci nikoli „tento člověk je černoch“, ale „tento člověk je krásný“. Totéž může platit i pro šikmé oči (viz obrázek 10), které také nejsou nijak neobvyklým rysem (nacházejí se např. i na figurkách z Jainy nebo západního Mexika).

Poslední věcí je „tajemná technologie“. Evropané jsou často šokováni tím, že je možné dosáhnout skvělých výsledků i bez hi-tech vybavení a v primitivních podmínkách, nechybí-li vůle a pracovní síla. Olmécká kultura však nebyla žádná skrumáž chudých vesniček s hrstkou lidí, Olmékové žili v rozvinutých a bohatých městských státech, které kontrolovaly obchod v celé oblasti. Je skutečně tak nepravděpodobné, že se při zapojení velkého množství lidí podařilo dostat kamenné kvádry z hor až na pobřeží?

Zatímco úvahy J. Klokočníka o možných znalostech kompasu v Americe jsou velmi zajímavé a podnětné (a pokud vím, i málo zpracované), je hledání jejich původu ve Starém světě dosti eurocentrické a zakládání důkazů na „neznámé technologii“ a „tajemných vousáčích“ pak poněkud zbytečné. Vždyť Mezoameričané byli ve své době nejlepšími a nejpřesnějšími astronomy na světě, měli nejkomplikovanější kalendář, rozvinuté písmo, složitý matematický systém a výborné lékařství – to vše nezávisle na evropské vědě. Proč by zrovna znalost magnetu napovídala o přítomnosti obyvatel Starého světa v Americe? A jak se s tím srovnává fakt, že o této domnělé přítomnosti nebyla v Mezoamerice, v Evropě, v Číně ani nikde jinde napsána jediná čárka?

Viz rovněž článek Jaroslava Klokočníka.