Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Ptačí hosté ze severu

 |  5. 12. 2000
 |  Vesmír 79, 703, 2000/12
 |  Seriál: Ptáci, 12. díl (Předchozí)

Po odletu posledních tažných druhů pěvců se na podzim naše příroda náhle ztiší a v lesích i na polích je jako po vymření. Les jen občas protne varovný skřek sojky, z korun stromů doléhají jemné hlásky sýkorek a králíčků. Příroda očekává první hosty ze severu, pro které připravila „prostřený stůl“ – jeřáby obtěžkané jeřabinami, šípkové keře plné šípků, ovocné sady s nesklizenými jablky, v lesích buky s podestýlkou spadaných bukvic, u potoků olšiny a břízy se spoustou šištiček plných semínek, v úrodných letech smrky ověšené tisíci šišek.

Kdo k nám na zimu přilétá

Očekávaná hejna severských ptáků k nám nemusí dorazit každoročně. Záleží to na úspěšnosti jejich hnízdění v jarním období, kdy se populace druhu mohou rozrůst i nadměrně, na úrodě plodů v oblastech hnízdění i průtahu, a také na klimatických podmínkách. Každoročně (bez ohledu na předchozí faktory) protahují, popřípadě u nás i zimují čížek lesní, pěnkava jikavec, drozdi cvrčala a kvíčala, ťuhýk šedý a (nejznámější z nich) havran polní. Pokud u nás naleznou příznivé podmínky k přezimování, zůstávají až do jara, ale jestliže se některé okolnosti výrazně zhorší, táhnou dál – až do Středomoří. Nápadným jevem u nás v posledních letech jsou hejna kvíčal, která se objevují v zimě nejen v zanedbaných ovocných sadech, ale i na rušných pražských ulicích, kde byly vysazeny jeřáby. Náhodné chodce kvíčaly překvapují malou únikovou vzdáleností, často klidně hodují na stromech, pod nimiž procházejí lidé. Jejich chování svědčí o tom, že pocházejí z dálných oblastí, kde se s nepřátelským člověkem nesetkávají.

Typicky invazními druhy jsou čečetka zimní a brkoslav severní. Invaze čečetek ze severu registrují spíše jen ornitologové, protože tito drobní ptáci velikosti čížka nejsou nijak nápadní – v tichu vybírají semínka z březových šištiček a zaujmou člověka nanejvýš svým množstvím, zato brkoslavů si musí všimnout kdekdo. Naši předkové si nepravidelný výskyt brkoslavů nedovedli vysvětlit a pokládali je za zvěstovatele krutých válek, drahoty, moru

Mnoho poznatků o cestách a původu zimních ptačích hostů přineslo až kroužkování. Spolupracovníci Kroužkovací stanice Národního muzea tyto ptáky odchytávají a kroužkují každoročně. Některé výsledky jsou skutečně šokující – máme např. doklad o tom, že někdy u nás vedle kvíčal ze Skandinávie přezimují i kvíčaly ze západní Sibiře (z Altajské oblasti). Invaze čečetek k nám směřují rovněž ze dvou směrů – z nejsevernějších oblastí Švédska a Finska, dokonce až od 70. rovnoběžky daleko za polárním kruhem, a z Ruska až z oblastí za středním Uralem. Pravděpodobnost nálezu malých pěvců z hnízdišť na území Ruska je bohužel nepatrná. Např. ze 150 zahraničních nálezů hnízdícího jikavce máme z Ruska pouze dva – jeden od Ladožského jezera, druhý z oblasti Komi. Téměř všechna ostatní hlášení jsou z Itálie a Francie, kde většina jikavců protahujících naším územím přezimuje a kde jsou bohužel stále cílem náruživých lovců.

Ptáci s voskovým peřím

Brkoslavy severní (Bombycilla garrulus), nápadné ptáky velikosti špačka, můžeme u nás zastihnout jen v některých zimách. Nejenže bývají náramně krotcí, ale upozorňují na sebe jak zvonivým cvrčivým vysokým hlasem, který bývá přepisován jako „sirrrrr“, tak krásným šatem a výraznou chocholkou na hlavě. Nejlépe si je můžeme prohlédnout, když vysedávají blízko sebe v koruně vysokého stromu poblíž místa, kam slétají pro potravu. Převažuje červenohnědé zbarvení, nápadná chocholka je hnědošedá, proužek za okem a brada jsou sytě černé. Opravdové krasavce z nich dělá sytě žlutá barva na konci ocasu a v křídlech, která je na některých perech zvýrazněna červenými rohovinovými štítky. A právě tento útvar, mezi evropskými ptáky naprosto ojedinělý, jim dal angl. jméno waxwing (voskové křídlo) či něm. Seidenschwanz (hedvábný ocas). Ostatně obdiv k neobvyklým péřovým strukturám je patrný i v českém názvu. Ač na svých hnízdištích v severské tajze jsou to převážně hmyzožraví ptáci živící se hlavně komáry, při svých výletech na jih vyhledávají nejrůznější bobule a jiné dužnaté plody. Dávají přednost jeřabinám, zvláště sladkoplodým, dále šípkům, plodům hlohu a kaliny, jablkům, bobulím jmelí, ochmetu, ptačího zobu a v krajním případě i pámelníku. Podle místních možností pokrm střídají také během dne. Po několika hodinách požírání jeřabin se náhle zvednou a odletí do jehličnatého lesa, odkud se vracejí vonící pryskyřicí, zjevně v souvislosti s hodováním na plodech jmelí. Toho si však můžeme všimnout jedině při kroužkovacích odchytech. Právě kroužkování brkoslavů se u nás těší velké oblibě. S napětím se čeká, kdy (a zda vůbec) brkoslavi přiletí. Jejich průtah i zimní výskyt mají typicky invazní charakter. Ornitologové u brkoslavů rozlišují trojí typ migrace:

  • typická invaze, kdy ptáci hromadně opouštějí hnízdiště, odlet začíná poměrně časně a během invaze zalétávají až do severní Afriky (např. Alžírska);
  • meziinvaze – probíhá častěji, méně nápadně a s větší nepravidelností;
  • pravidelný každoroční tah.

Žraví hosté

Brkoslavové spotřebovávají značné množství potravy, která prochází žaludkem i střevy tak rychle, že často vyjde ven nestrávená. Právě žravost nutí brkoslavy k přeletům – přemísťují se a zastavují podle nabídky. Proto je také v některých zimách (při neúrodě jeřabin a při silném průtahu kvíčal a hýlů, kteří jeřabinám rovněž dávají přednost) nezastihneme vůbec. Šípky a hložinky pak brkoslavi zpravidla paběrkují až při předjarním návratu, zatímco nespadaná jablka vyhledávají hned po příletu. Ten může být v některých letech takový, že se velké počty brkoslavů objeví již v listopadu a zdrží se různě dlouho, jindy ptáci dorazí až v prosinci nebo v lednu, někdy v menších hejnkách, jindy hejna čítají stovky ptáků a při nejsilnějších invazích až tisíce. Takových počtů dosahovala dosud nejsilnější zaznamenaná invaze v zimách 1963/64 a 1965/66.

Brkoslavi v číslech


Na území České a Slovenské republiky bylo v letech 1934

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie

O autorech

Jiří Formánek

Jaroslav Škopek

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné