Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024

Aktuální číslo:

2024/10

Téma měsíce:

Konzervace

Obálka čísla

Genetika esenciální hypertenze

Pomohou zvířecí modely určit geny odpovědné za vysoký krevní tlak?
 |  5. 9. 1995
 |  Vesmír 74, 485, 1995/9

Statistické údaje Světové zdravotnické organizace řadí Českou republiku na jedno z předních míst v úmrtnosti na choroby srdce a cév, muži byli na čtvrtém a ženy na osmém místě z 38 sledovaných zemí. Za jeden z hlavních rizikových faktorů mozkové mrtvice, infarktu myokardu a selhání ledvin je považován vysoký krevní tlak, který se tak významně podílí na zvýšené nemocnosti a úmrtnosti našeho obyvatelstva. V letech 1988 a 1992 byla v České republice provedena populační vyšetření nejvážnějších rizikových faktorů onemocnění srdce a cév a zjistilo se, že v průběhu těchto čtyř let se významně zvýšily průměrné hodnoty diastolického krevního tlaku. Že nejde o zanedbatelný varovný signál, ukazují americké populační studie, podle nichž u jedinců s krevním tlakem vyšším o pouhých 5 mm Hg vzrůstá téměř o 30 % riziko mozkové mrtvice a téměř o 20 % riziko infarktu myokardu.

Vysoký krevní tlak je uměle definován na základě zvýšeného diastolického krevního tlaku (obvykle nad 90 mm Hg, viz obrázek), i když u některých, zvláště starších jedinců, může být zvýšený jen systolický krevní tlak (nad 160 mm Hg). Jak název esenciální napovídá, příčiny hypertenze nejsou známy. Genetické studie ukázaly, že normální úroveň krevního tlaku je podmíněna mnoha geny malého účinku, jejichž efekty jsou navíc modifikovány faktory prostředí. Podobně je podmíněná i esenciální hypertenze. Relativně vzácně se u člověka vyskytují formy hypertenze podmíněné změnou (mutací) jednoho genu velkého účinku, tedy monogenně. Příkladem ″monogenní hypertenze″ je familiární hyperaldosteronizmus, kdy ke zvýšení krevního tlaku vede nadprodukce aldosteronu, způsobená mutací genu pro jeho syntézu. U takovéto monogenní formy hypertenze mají všichni postižení jedinci výše zmíněnou mutaci, a protože tak existuje dobře definovaný vztah mezi abnormálním genem a hypertenzí, označuje se pak takový gen jako “nezbytný″ pro vývin choroby. Pro většinu nemocí (včetně esenciální hypertenze) však není takovýto přímý vztah mezi genotypem a fenotypem zřejmý. Zkoumá-li se pak účinek určitých genů na regulaci krevního tlaku, obvykle se zjistí, že ne všichni jedinci s vysokým krevním tlakem nesou “hypertenzní″ alelu (variantu) daného genu a naopak, že ne všichni kontrolní jedinci s normálním krevním tlakem nesou “normotenzní″ alelu.

Protože tedy neexistuje přímý vztah mezi specifickými alelami a krevním tlakem, byla navržena hypotéza, že esenciální hypertenze je podmíněna nikoliv “nezbytnými″, ale spíše “predisponujícími″ geny, které riziko vývinu hypertenze pouze zvyšují. Odhalení takovýchto “predisponujících″ genů je ovšem velmi obtížné. Studium zvířecích modelů esenciální hypertenze ukázalo, že ne veškerá variabilita v krevním tlaku populací pokusných zvířat je podmíněna společnými efekty mnoha ″predisponujících″ genů s malými účinky, ale že se uplatňují i výraznější efekty “nezbytných″ genů. To je povzbudivé, protože zřetelné fenotypové projevy genů jsou základní podmínkou pro jejich odhalení. Předpokládá se, že způsob, jak genová výbava určuje krevní tlak (a tím i esenciální hypertenzi) u lidí, by mohl být srovnatelný. Pro odhalení genů odpovědných za vysoký krevní tlak se u člověka nejčastěji používají dvě metody – asociační a vazebné studie.

Asociační studie

porovnávají skupiny jedinců s vysokým a normálním krevním tlakem a zjišťují, mají-li jedinci s esenciální hypertenzí alely (varianty) určitých genů častěji než jedinci s normálním krevním tlakem. Obvykle se studují geny, o nichž se dá na základě provedených fyziologických a biochemických studií předpokládat, že by se mohly účastnit regulace krevního tlaku. Nejproblematičtější součástí asociačních studií je výběr hypertenzních jedinců a adekvátní kontrolní skupiny jedinců s normálním krevním tlakem; v ideálním případě by se obě skupiny měly lišit jen ve frekvencích alel, které ovlivňují krevní tlak. To mají zaručit obvyklé požadavky, aby skupiny byly shodné rasově a etnicky. Je ovšem zřejmé, že vzhledem k nesmírné genetické variabilitě lidské populace není téměř možné sestavovat geneticky homogenní soubory ani v rámci jednotlivých etnických skupin. Byly popsány asociace hypertenze například s geny pro α2-adrenergní receptory, antigeny hlavního histokompatibilního komplexu, pro renin, inzulinový receptor nebo angiotenzinogen. Tyto pozitivní výsledky naznačují možnost, že výše uvedené geny ovlivňují vývin esenciální hypertenze. Vzhledem k obtížně definovatelným kontrolám je však nutné všechny výše uvedené výsledky považovat za předběžné, dokud nebudou potvrzeny dalšími studiemi.

Vazebné studie

Pomocí vazebných studií se zjišťuje, zda se při předávání alel určitých genů z generace na generaci předává i predispozice k hypertenzi. Vazebné studie, které využívají kombinovaná data z více rodokmenů, nejsou příliš vhodné, protože:

  • esenciální hypertenze je předpokládaně geneticky heterogenní, tzn. že i v rámci jedné rodiny mohou mít jedinci zvýšený krevní tlak z různých genetických příčin,
  • je prakticky nemožné získat srovnatelné údaje o hodnotách krevního tlaku jedinců z několika následných generací,
  • někteří jedinci v rodokmenu mohou mít “predisponující″ alelu, aniž by měli hypertenzi, což by mohlo vést k chybné interpretaci vazebné analýzy.

Využívají se proto odlišné strategie, z nichž nejjednodušší je studium párů hypertenzních příbuzných, nejčastěji sourozenců. Při vazebné analýze se pak zjišťuje, zda páry příbuzných s esenciální hypertenzí sdílejí původem identické alely vybraných kandidátních genů častěji, než by odpovídalo náhodě. Ve srovnání s rodokmenovými studiemi nemají analýzy hypertenzních příbuzných tři výše zmíněné nedostatky, nevýhodou je ale nižší statistická síla takovýchto testů ve srovnání s klasickými metodami analýzy vazby. Statistická síla těchto testů je totiž závislá hlavně na tom, jak daná alela zvyšuje riziko onemocnění u příbuzných ve srovnání s rizikem, jemuž je vystavena celá populace. V moderních společnostech má esenciální hypertenzi až 25 % obyvatelstva středního věku (obrázek). Má-li navíc daný jedinec sourozence s vysokým krevním tlakem, zvyšuje se dále riziko, neboť se svými sourozenci může sdílet i geny podmiňující vývin hypertenze. Protože však dědičnost esenciální hypertenze je poměrně nízká, není riziko, jemuž je vystaven jedinec s hypertenzními příbuznými, podstatně vyšší než riziko, jemuž je v průměru vystavena celá populace. V takovém případě je statistická síla vazebného testu poměrně malá. Vazebné studie ukázaly na možnou účast následujících kandidátních genů při vývinu esenciální hypertenze: gen pro angiotenzinogen, geny hlavního histokompatibilního komplexu, gen pro angiotenzinogen konvertující enzym aj. Podobně jako v případě asociačních analýz, i tyto výsledky je zatím nutno považovat za předběžné. Vážným problémem genetických analýz u lidí je i fakt, že se často nepoužívají aktuální hodnoty krevního tlaku hypertoniků (většinou pro komplikace s vysazením antihypertenzní léčby) a skupiny s vysokým a normálním krevním tlakem jsou vytvořeny uměle; pak se do “hypertenzní″ skupiny zahrnují jedinci s diastolickým tlakem v širokém rozmezí, např. od 90 do 130 mm Hg (obrázek). Takto nepřesně definovaný fenotyp může značně kompromitovat výsledky genetických analýz.

Zvířecí modely esenciální hypertenze

Výsledky asociačních a vazebných analýz esenciální hypertenze jsou velmi nadějné, má-li však být cílem těchto studií definitivní důkaz pro účast specifických genů na regulaci krevního tlaku, pak jejich statistická síla je pravděpodobně nedostatečná a experimentální přístupy značně omezené. Někteří badatelé se proto snaží detegovat geny odpovědné za hypertenzi u zvířecích modelů. Předpokládá se, že vzhledem k rozsáhlým podobnostem mezi genomy lidí a zvířat budou homologní geny následně odhaleny u lidí. Mezi nejčastěji používaná experimentální zvířata patří laboratorní potkani, především dva inbrední kmeny, kmen SHR (spontánně hypertenzní potkan) a Dahlův kmen SS (salt-sensitive), který citlivě reaguje na sůl v potravě zvýšením krevního tlaku. Byly vyšlechtěny i další kmeny, označené podle místa vzniku, např. lyonské, milánské, novozélandské, pražské aj. Všechny tyto modelové hypertenzní kmeny byly získány z původně geneticky nehomogenních populací potkanů soustavnou, po řadu generací trvající selekcí zvířat s nejvyšším krevním tlakem. Pomocí úzké příbuzenské plemenitby byl vysoký krevní tlak zafixován a po 20 a více generacích sourozeneckého páření se kmeny staly inbredními, tzn. že všichni jedinci daného kmene jsou geneticky stejní. To je velmi výhodné, protože mohou být dobře porovnávány výsledky z různých laboratoří. Současně s hypertenzními modely byly vytvořeny i kontrolní inbrední kmeny s normálním krevním tlakem. Ukázalo se však, že pro odhalení genů odpovědných za hypertenzi není možné takovéto kontroly pouze srovnávat s hypertenzními kmeny, protože se od nich liší nejen v genech kódujících krevní tlak, ale i v mnoha dalších. Genetické rozdíly, zjištěné mezi hypertenzními a kontrolními kmeny, pak pravděpodobně nemají s regulací krevního tlaku nic společného. Totéž platí i pro mezikmenové rozdíly v řadě fyziologických či biochemických znaků, které mohou být navíc spíše důsledkem vysokého krevního tlaku než jeho primární příčinou. K odhalení genů regulujících krevní tlak jsou proto používány vazebné analýzy geneticky segregujících populací, například F2–generací odvozených od hypertenzních a normotenzních inbredních kmenů. Pomocí vazebných analýz byla u hypertenzních kmenů potkana zjištěna asociace více než 10 genů s krevním tlakem. V důsledku polygenní (více geny podmíněné) dědičnosti spontánní hypertenze a značné negenetické variability naměřených hodnot krevního tlaku není ale možné pomocí vazebných analýz geny odpovědné za vznik hypertenze přímo identifikovat, ale pouze určit jejich umístění do relativně velkých chromozomových úseků. V posledních letech byly proto z dosavadních zvířecích modelů esenciální hypertenze vytvořeny nové speciální kmeny (rekombinantní inbrední nebo kongenní kmeny), které nabízejí oproti standardním modelům a jejich normotenzním kontrolám řadu výhod.

Rekombinantní inbrední kmeny

Schéma produkce rekombinantních inbredních (RI) kmenů je uvedeno na obrázku. Při produkci RI–kmenů se vychází ze dvou odlišných inbredních kmenů. Jejich křížením jsou získáni hybridi F1 (tj. 1. filiální, dceřiná generace) a dalším vzájemným párováním hybridní populace F2. U výchozí F2–populace dochází (v důsledku volné kombinovatelnosti otcovských a mateřských chromozomů a rekombinací při zrání pohlavních buněk) k tak obrovské genové variabilitě gamet, že téměř každý F2–hybrid má neopakovatelnou kombinaci rodičovských genů. Sourozeneckým křížením F2–hybridů po 20 a více po sobě následujících generací jsou však tyto jedinečné kombinace genů zafixovány. Systém RI-kmenů tak spojuje výhody segregace genů a inbrídingu: ve srovnání s F2–hybridy, jejichž genotypy jsou vždy jedinečné, a tedy při opakovaných kříženích téměř nereprodukovatelné, je možné z každého RI-kmene opakovaně získávat zvířata se stejnými genotypy. Takto je možné daleko přesněji stanovit fenotypy kvantitativních znaků RI-kmenů, ve srovnání s jedinci F2. To je velmi důležité zvláště u takových znaků, jako je krevní tlak, protože i u inbredních (geneticky stejných) zvířat se mezi jedinci obvykle pozoruje značná variabilita krevního tlaku. Porovnáním skupin RI-kmenů rozdělených podle alel specifických genů lze analyzovat asociace těchto genů s krevním tlakem nebo jinými znaky.

Rekombinantní inbrední (RI) kmeny pro genetickou analýzu spontánní hypertenze byly vytvořeny v našich laboratořích ve Fyziologickém ústavu AV ČR a v Biologickém ústavu 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. RI-kmeny byly odvozeny od spontánně hypertenzních potkanů kmene SHR a potkanů s normálním krevním tlakem kmene BN (Brown-Norway). Po dosažení 20 generací sourozenecké plemenitby bylo možné začít s prvními genetickými studiemi. Zpočátku se analyzoval vliv vybraných kandidátních genů na krevní tlak: statisticky významné asociace byly detegovány na chromozomu 4 s genem podobným kalikreinu, na chromozomu 13 s reninovým genem a na chromozomu 20 s genem ve vazbě s hlavním histokompatibilním komplexem (krevní tlak byl stanoven ve spolupráci s dr. J. Kunešem z Fyziologického ústavu AV ČR). V současné době jsou RI-kmeny typizovány ve více než 500 genetických signálních znacích – markerech (morfologických, imunogenetických, biochemických a molekulárněbiologických polymorfizmech). Genetické signální znaky tak pokrývají většinu genomu RI-kmenů, což umožnilo provést i tzv. poziční klonování genetických determinant krevního tlaku. Při tomto postupu není nutné mít o genech nebo jejich produktech žádné předběžné znalosti, odpovědné geny jsou vyhledávány pomocí vazeb s genetickými signálními znaky. Takto byly detegovány geny asociované s krevním tlakem na chromozomech 1, 2, 4, a 19.

Výsledky získané pomocí vazebných analýz, včetně RI-kmenů, představují opět jen předběžné, i když nezbytné studie, protože rozdíly v krevním tlaku mohou být ve skutečnosti způsobeny hemodynamickými efekty genů, které jsou ve vazbě s danými genetickými markery. Pro přesné zmapování odpovědných genů je proto třeba použít jiné přístupy, např. analýzu kongenních kmenů.


Kongenní kmeny

Hlavní limitací existujících zvířecích modelů esenciální hypertenze je skutečnost, že se od svých normotenzních kontrol liší nejen v genech determinujících krevní tlak, ale i v řadě dalších genů. Kongenní kmeny jsou naopak geneticky identické s rodičovským kmenem s výjimkou kratšího úseku jednoho, tzv. diferenciálního chromozomu. Kongenní kmeny jsou obvykle získávány osmi a více generacemi zpětného křížení, v každé generaci jsou do chovu vybíráni heterozygoti nesoucí diferenciální chromozomální úsek (obrázek). Jako příklad lze uvést vytvoření kongenního kmene, odvozeného od rodičovského kmene SR (rezistentního k soli v potravě), přenesením úseku chromozomu 13 s reninovým genem z kmene SS (citlivého k soli v potravě). Porovnáním obou kmenů bylo zjištěno, že kongenní kmen má nižší krevní tlak ve srovnání s rodičovským kmenem SR, zároveň byla u kongenního kmene pozorována redukovaná exprese (aktivita) reninového genu a snížená koncentrace plazmatického reninu. Kongenní kmeny poskytují možnost definitivně prokázat existenci odpovědných genů na diferenciálních chromozomálních úsecích a detailně zmapovat (lokalizovat) odpovědné geny do krátkých úseků. V takto vymezených chromozomálních úsecích pak je možné se soustředit např. na ty geny, které jsou aktivní ve tkáních významných pro patogenezi hypertenze, jako jsou např. ledviny, a zmenšit tak počet možných kandidátních genů v dané oblasti genomu.

Přenášení experimentálních dat na hypertenzní pacienty není jednoduché pro naši neznalost podobnosti zvířecích modelů s lidskou esenciální hypertenzí. Např. spontánní hypertenze u kmene SHR a lidská esenciální hypertenze mají mnoho společných patofyziologických aspektů, zatím však jde pouze a fenotypickou podobnost. Jsou-li hypertenzní kmeny potkanů adekvátními modely pro studium lidské esenciální hypertenze, bude možné posoudit až po objevení homologních genetických determinant u lidí. Je však velmi nepravděpodobné, že by zvířecí modely detailně napodobovaly tak složitý znak, jako je esenciální hypertenze.


Co lze od experimentálních studií očekávat?

  • lepší pochopení patofyziologických procesů,

  • srovnání s mapováním odpovědných genů u lidí.

Klinické studie pak budou analyzovat vztah mezi alelami kandidátních genů a biologickými a farmakologickými parametry u pacientů s esenciální hypertenzí. V ideálním případě bude možné přiřadit daným alelám specifické znaky a postupně tak odhalovat faktory přispívající k vývinu esenciální hypertenze (a zlepšit terapii a prevenci tohoto onemocnění).

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Genetika

O autorech

Vladimír Krylov

Michal Pravenec

Doporučujeme

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

Michal Anděl  |  30. 9. 2024
Vesmír přináší v tomto čísle minisérii článků, které se zabývají různými aspekty konzervování. Toto slovo má různé významy, které spojuje...
Životní příběh Nicolase Apperta

Životní příběh Nicolase Apperta uzamčeno

Aleš Rajchl  |  30. 9. 2024
Snaha prodloužit trvanlivost potravin a uchovat je pro období nedostatku je nepochybně stará jako lidstvo samo. Naši předci jistě brzy...
Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame

Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame uzamčeno

Anna Imbert Štulc  |  30. 9. 2024
Požár chrámu Matky Boží v Paříži (Cathédrale Notre‑Dame de Paris) v roce 2019 způsobil ikonické památce velké škody. V troskách po ničivé pohromě...