Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Oslava klamu

 |  5. 3. 1995
 |  Vesmír 74, 178, 1995/3
Takto pěkně česky nazval Petr Hrbek svou instalaci (1987) ve Francouzském institutu ve Stuttgartu, městě, kde žije a kde vystudoval Akademii výtvarných umění.

Prodává se teď u nás několik knížek 'magických obrázků'. Předpokládám, že jste se s nimi už setkali a že jste všelijak šilhali ze správné vzdálenosti tak dlouho, až z obrázku vystoupil téměř hmatatelný třírozměrný útvar. Z některých obrázků lze dokonce při dalším a úpornějším šilhání vydobýt útvary další, složitější či negativní. Tak a teď kladu otázku: je klamem ten třírozměrný útvar, který spatříme po jistém úsilí, anebo je klamem obrázek sám, 'bez šilhání'? Je to otázka záludná, neboť souvisí s otázkou: je svět přirozené smyslové zkušenosti klamem - a tím pravým a skutečným světem je svět přírodních zákonů třeba kvantové mechaniky? Jak je tomu vlastně s 'objektivitou' oněch třírozměrných útvarů? Že by to byla pouhá zdání? Zvláštní zdání, jsou-li 'intersubjektivně testovatelná' - což je zhruba Kantovo (a Popperovo) kritérium objektivity. Co teď s jedinci, kteří to nevidí? Kolik je lidí, kteří nevidí nic z kvantové mechaniky! K tomu, abychom něco viděli (ve vědě, ale právě tak v umění), je zapotřebí dosti dlouhé průpravy, výcviku. Třeba jen k tomu, abychom v mikroskopu viděli to, co vidět máme. Známé jsou zkušenosti etnografů: jsou kultury, kde ani na nejrealističtější fotografii neuvidí nic, ani své nejbližší nepoznají; fotografie pro ně vůbec nemají smysl.

Obrazy Petra Hrbka jsou fascinujícím způsobem třírozměrné. Je to klam? Je klamem to, že evidentně (?) dvourozměrnou projekci na sítnici očí vidíme (interpretujeme?) třírozměrně? Proč vůbec má prostor tři rozměry? To byla slavná otázka Henriho Poincaréa. Poincaré (který byl jedním ze zakladatelů matematické teorie dimenze) dospěl po detailních rozborech prostorů vizuálních, taktilních, akustických... k závěru, že náš prostor je třírozměrný proto, že je to pro nás nejjednodušší - asi tak, jako je pro nás nejjednodušší a nejpřirozenější geometrie eukleidovská. Poincaré ukazoval, že si můžeme vybrat i jiný počet dimenzí nebo i jinou geometrii, ale doplatíme na to zkomplikováním fyzikálních zákonů (které nám třeba zabrání, abychom vlezli ve čtyřrozměrném prostoru do uzavřené krychle).

Problém tohoto konvencionalizmu, jak se tomu říkalo, spočíval v tom, že vybrání nejjednoduššího popisu není věc jednoduchá, protože nevíme, co je to jednoduchost. Jednoduchost je také klam - jak vzápětí předvedl Einstein, který ukázal, že je jednodušší jednoduchou eukleidovskou geometrii opustit, než měnit fyzikální zákony.

Nedejme se oklamat, bez klamu se zřejmě neobejdeme. Budiž proto pochválen a oslaven.

Obrázky

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.