Forum 2000

Konference Forum 2000 se konala 3. – 7. září 1997 v Praze. Na pozvání prezidenta republiky přijeli filozofové, politologové, politici, vědci, náboženští činitelé, intelektuálové a jiné významné osobnosti veřejného života ze všech oblastí světa. Konference navázala na sérii konferencí, které už léta pořádá nadace Marion a Elie Wieselových, měla však svůj osobitý ráz, daný především zaměřením na přelom milenia a lidskou odpovědnost za svět.

Reakce pěti pozorovatelů konference – lékaře, psychologa, studentky politologie, molekulárního gentika a chemika – se prolínají, a proto jsou kráceny tak, aby se neopakovalo, co nejméně informací o průběhu konference. Dokumentují nicméně obtížnost komunikace.

Redakce

Na světě bude ještě hůř ...

Konference Forum 2000 vcelku potvrdila obecně známou skutečnost, že budoucnost lidstva a světa v příštím století je neradostná. Tři hlavní faktory ohrožující současný svět jsou chudoba až bída, nemoce a kriminální touha po zisku. Všechny tři jsou propojeny: chudoba vede k nemocem a nedostatku prostředků na léčbu. Ročně na světě onemocní 500 milionů lidí malárií a 3 miliony na ni umírají. Nemají na léky a vakcina je v nedohlednu – leda že by byla vyvinuta pro armády USA. Chudoba vede ke kriminalitě, drobné i drogové, ovládané těmi bohatými.

Na vzrůstající nebezpečí infekčních nemocí i v pokročilém světě na konferenci důrazně upozornil Joshua Lederberg, laureát Nobelovy ceny: hantavirus, ebola, mor, tuberkulóza rezistentní na léky a ovšem aids. Rezistence bakterií na antibiotika je už dnes celosvětovým problémem. Také John Silber, kancléř Bostonské univerzity, upozornil na další nebezpečí: kolektivizace farem, továren, bank a prodejních řetězců daleko převýšila nejsmělejší plány komunistických vůdců. Tato kolektivizace je ovšem spojena s monopolem a diktátem cen. Referáty předních světových intelektuálů obvykle hledaly nějaké řešení. Obecně lze říci, že uskrovňování bohatého severu ve prospěch zbídačelého jihu se zdá nezbytným. I tak většina humanitární pomoci zbídačené subsaharské Africe končí v rukou místních vojenských vládců. A to nemluvím o devastaci životního prostředí kvůli ziskům, přenášení problémů, které zavinily rozvinuté země, na země, které se teprve chtějí rozvíjet – to vše a mnohé jiné rozebrala futuroložka Hazel Hendersonová.

Co dělat? Humanitární pomoc, rozvoj vzdělání (to byla jedna z tezí projevu dalajlámy), šetření zdrojů... Který podnik nebo strana se však ujme politicky sebevražedného úkolu vyzvat své spoluobčany k omezování spotřeby? A tak třetina referátů byla spíše sněním, třetina rozebírala obecně známé problémy a třetina utopické vize světové liberálně-demokratické vlády s tržní ekonomikou. Léčba a prevence nemocí a odstranění bídy musí být pro všechny vlády hlavním cílem.

Vratislav Schreiber

Lidská práva a odpovědnost

• Lidská práva – koncepce, na které se shodla většina zemí, ale v mnoha oblastech jsou přijímána s rezervou. Nemám na mysli jejich porušování, které je stále ve světě běžné, ale spíše jejich kritiku myšlenkovou. Vznikl koncept euroamerické kultury, který se vyvinul z vývojových tendencí těchto zemí. Těžko se prosazuje jejich priorita ve střední Africe či jiných oblastech, kde denně umírá mnoho dětí hladem! Čínská tradice se opírá o tisícileté rozvíjení konfuciánských ctností – poslušnosti syna k otci, rodiny k předkům, všech k císaři (nebo k Maovi?). Koncept lidských práv je v čínském světě druhotný. Ani v Indii nejsou lidská práva v popředí zájmů. Leckde ve světě se objevuje pocit, že jde o jakýsi nový pokus bílého muže prosadit či vnutit své pojetí základních hodnot.

  Soudí se, že koncepce lidských práv by měla být doplněna o rozměr sociální. W. Churchill a F. D. Roosevelt formulovali v Atlantské chartě r. 1941 čtyři základní svobody: svobodu slova a projevu, svobodu náboženství, svobodu od útlaku a svobodu od strachu. Odtud se odvíjejí úvahy o sociálních právech. Stále naléhavěji se též upozorňuje, že chybí úmluva o základních povinnostech člověka. První verzi takové charty předložil Foru jménem asi 40 znalců Helmut Schmidt. Před utrpením je třeba chránit i zvířata, příroda vůbec by měla mít jasně definovanou ochranu (viz J. Lovelock, T. Heyerdahl aj.).

• Lidská odpovědnost – za sebe samého, za obec, za stát, za potomky, za celou zemi a obecnou kulturu. Hovořilo se o rané výchově, o základech životní jistoty a pozitivního myšlení, které se vytvářejí v rodinách a upevňují v malých skupinách. Hlubší úvahu o funkci výchovy jako celoživotního údělu jsem však postrádal. Výjimkou byla rozvaha F. Capry o ekogramotnosti a o potřebě základní reformy škol od systému poznatků k projektům, na nichž se podílejí žáci s učiteli, rodiči aj.

Na Foru se sešli lidé, kteří se chtěli domluvit, hledali k sobě cestu, naslouchali si, vyznávali toleranci – a přece domluva nebyla jednoduchá. Co můžeme očekávat od osob, které o domluvu nestojí? V době setkání vybuchovaly v Jeruzalémě bomby a i v Bosně se opět schylovalo ke konfliktům. Mnoho sedadel na Foru bylo rezervováno členům vlády a parlamentu. Až na několik výjimek zůstávala prázdná.

Václav Břicháček

Spojení s vnějším světem

Na Forum 2000 přijeli bezpochyby špičkoví představitelé humanitních a přírodních věd. Jak mohou vědci, a zejména intelektuálové ovlivnit světovou politiku a ekonomiku? Ovlivní politická analýza Timothyho Gartona Ashe něco v přístupu Spojených států k zemím střední a východní Evropy? Zrychlí se reforma světové zdravotnické organizace (WHO) poté, co ji kritizoval nositel Nobelovy ceny Joshua Lederberg, nebo se mezi kritiky této organizace už zcela ztratí?

Madelaine Albrightová se sešla na soukromé večeři s T. G. Ashem a diskutovali spolu o problémech na Slovensku, o rozšíření NATO a o vývoji v postkomunistických zemích. Je takové setkání málo, nebo mnoho? Přinese nějaké konkrétní výsledky?

Jeden z pozvaných hostů, generální tajemník OSN Kofi Annan, poslal konferenci místo sebe dopis a popřál jí úspěch, ale bude se o ni zajímat víc? Kritik OSN se na celém kongresu ozývalo víc než dost, mimo jiné z úst Sergeje Kovaljova nebo Cornelia Castoriadise.

Možná na kongres mělo přijet víc aktivních politiků, bývalí politikové ovlivňují běh věcí významně, ale ne tak přímo.

Madeleine Albrightová se v Praze ocitla v době konference náhodou. Při své misi na Blízkém východě určitě myslela na muslimského profesora a poradce marockého krále Mohammeda Amina Smailiho, který ji oslovil v chrámu svatého Víta při svém kázání. „Budu se za vás modlit, paní Albrightová, při vaší misi na Blízký východ.“ Americké ministryni zahraničí tekly při jeho slovech slzy. Zda a jak se toto setkání promítne do mírového procesu na Blízkém východě, lze jen hádat, přesto znamená mnoho. Stejně jako možnost vidět dalajlámu, židovského rabína, muslima a biskupa, jak oslovují lidi z celého světa v křesťanském chrámu. Nepochybně hluboký symbol přibližování náboženství v dnešní době.

Ilona Witzová

Lidská práva, globální civilizace, Bůh a biologie

Forum 2000 byl vysoce úspěšný počin prezidenta republiky Václava Havla proto, že se mu podařilo sezvat řadu světových osobností, které zde upřímně, často i s rozpaky, hovořily o svých pohledech na současný stav lidstva i na jeho nejbližší výhledy.

• Lidská práva byla skloňována ve všech pádech, ale myšlenkové kořeny toho, jak k nim evropské myšlení dospělo, byly většinou ponechány stranou. Opakovaně zaznělo to, že součástí lidských práv jsou i práva sociální včetně práva na práci. Lapidárně se vyjádřil liberální sociolog lord Dahrendorf, když prohlásil, že hlavním úkolem je vytvoření společnosti, „kde lidé si najdou svůj domov“. Bývalý kancléř Helmut Schmidt chápal politický význam lidských práv zejména v jejich funkci argumentu proti totalitě. Podle jeho názoru dnešní doba a blízká budoucnost přinesou požadavek lidských povinností. Poskytl účastníkům univerzální deklaraci lidských odpovědností. Zdůraznil, že v demokracii nevládnou lidé, ale vláda, a že přednost demokracie je v tom, že se lidé mohou zbavit vládců bez krveprolití. Za hlavní nebezpečí pro demokracii označil nezodpovědnost v politice i ve finančně obchodních vztazích.
• Mnohokrát, samozřejmě i z úst Václava Havla, zazněla výzva ke globálním pohledům i globální civilizaci. Bohužel šlo pouze o výzvy, které se neopíraly o žádný plán a nehovořily ani o způsobech nebo důsledcích takovýchto kroků. Globální civilizace bude asi vyžadovat přehodnocení mnohých našich návyků i nezodpovědností. Její součástí bude muset být i dokonalé pojištění před zneužitím moci jak politické, tak i hospodářské. Stabilita globální civilizace – i ve své předpokládané pluralitě – bude záviset na několikráte pojištěných regulačních mechanizmech, které by měly vyloučit její kolaps a následující chaos.
• Současná molekulární genetika má doklady o tom, že čím je organizmus komplexnější, tím se v něm vytváří složitější síť genových regulací, navíc i vzájemně propojených a zastupitelných. Konečně u vyšších obratlovců se vyvinul mechanizmus umožňující funkční umlčení celých úseků genomu, které jsou v daném vývojovém stadiu organizmu již nepotřebné. Jak vyplývá z nejnovějších studií, umlčování se týká zvláště parazitních genomů (včetně virových). Jakým způsobem a s jakou jistotou budou umlčovány vyžilé a zavádějící ideologie, zkreslené informace i parazitní globální gangy rozvážející drogy nebo zotročující a terorizující lidi? Globální civilizace není jen snění, ale obrovský úkol, který se musí dokonale propracovat a pojistit – krach takového systému by představoval i krach lidské společnosti.

Integrujícím elementem Fora 2000 byl bezpochyby Elie Wiesel, vynikající obrovskou intelektuální kapacitou a nejtvrdšími životními zkušenostmi z vyhlazovacího tábora (viz E. Wiesel: Paměti). Z jeho vystoupení na mne nejhlouběji zapůsobila jeho konfese, proslovená s nehraným zaujetím. V ní vyjádřil svůj vztah k Bohu, se kterým se dohaduje, se kterým i nesouhlasí, ale kterému nakonec stejně podlehne – snad proto, že Bůh je silnější. Vše v duchu nejlepší židovské tradice nověji nám přetlumočené Erichem Frommem.

O přestávce jsem si dodal odvahy zeptat se ho, zda by představa Boha nemohla být atributem abstraktního myšlení, kterého dosáhl Homo sapiens, a zda tato představa neformalizuje podstatu lidské zkušenosti zahalenou do často starodávných, archaických a magických rituálů. Nejde o myšlenku originální a její vznik snad lze stopovat až ke Spinozovi. Musím se přiznat, že jsem od E. Wiesela čekal hluboké opovržení tímto světským pohledem. Okamžitě mu zasvítily oči a řekl: „To je to, o čem právě přemýšlím.“

Věda byla na Foru reprezentována jen dvěma nositeli Nobelovy ceny. Chemik John Polanyi uvažoval o vzniku vědy, který svázal s osvobozením intelektu. Zní to hezky, ale snad ke vzniku vědy přispělo i vyzrání lidského rozumu, a zejména kritického myšlení. Vůbec slovo rozum se vytratilo ze slovníku užívaného na Foru 2000. Polanyi zdůraznil společenskou odpovědnost vědců a končil tím, že předností vědy je, že je kritická vůči sobě samé a že věda potřebuje disidenty. Tato formulace podtrhuje fakt, že věda je jednou z lidských činností, kde kritičnost je předpokladem existence. Zmínil se, že sám se dopustil chyb, což vývoj vědy doprovází.

Genetik Joshua Lederberg hovořil pouze o současných problémech mikrobiologa, zvláště o důsledcích vzniku účinné rezistence vůči antibiotikům, a poukázal na nebezpečí nových vln smrtelných virových infekcí. Zeptal jsem se ho, proč nemluvil o významu a perspektivách vědy a proč odvolal svůj komentář k zakotvení evoluce v genech, o němž – světe div se – krátce promluvil norský cestovatel Heyerdahl. Lederbergova odpověď byla jednoduchá: „Zde o vědu nejde, přijel jsem, abych se setkal s Eli Wieselem.“

Forum 2000 se mi jeví jako elitní setkání, které do Prahy přivedlo řadu osobností. Z pohledu nejrůznějších vědních disciplin ukázalo, že obecné teze neopřené o vědeckou analýzu a z ní vyvozené odhady trendů dalšího vývoje zůstávají nezávazné až vágní.

Jan Svoboda

Forum 2000 očima jednoho z mlčenlivé většiny účastníků

• Byla to pozoruhodná premiéra především z hlediska společensko-politického a významná spíše pro obnovu obrazu naší republiky než světa, i když to určitě nebylo záměrné. Byla vzorně organizovaná a proběhla v impozantním prostředí. Doplňková kulturní část byla vyvážená a s vynikajícím uměleckým obsazením, zejména závěrečného galakoncertu. Věhlas obou iniciátorů a garantů dodal váhu ušlechtilému záměru, materiální podporu zajistil velkorysý japonský sponzor a perfektní organizační zázemí umožnilo její realizaci bez sebemenšího zadrhnutí. Dosvědčují to nejen závěrečná slova obou iniciátorů, ale i rozhodnutí, že konference bude mít nejméně čtyři další pokračování na stejném místě až do roku 2001 včetně, tedy skutečně až do počátku třetího tisíciletí.
• Za řečníky a diskutéry bylo vybráno kolem šedesáti věhlasných myslitelů, filozofů, spisovatelů, filantropů, náboženských představitelů, politiků i několik zástupců přírodovědných oborů. Účast devíti laureátů Nobelovy ceny dodala konferenci dalšího lesku. Výběr určitě nebyl snadný vzhledem k možné nevraživosti mezi jednotlivci, k politickým aspektům té či oné účasti nebo neúčasti a ovšem i k osobním programům jednotlivých osobností. Ale díky skvělým organizátorům se to podařilo dokonale. Za „programově mlčenlivou většinu“ účastníků byli kromě jiných pozváni členové Učené společnosti České republiky, zástupci vysokých škol, členové nejvyšších orgánů státu, zástupci diplomatických sborů a ovšem i řada skutečných tvůrců „veřejného mínění“, tedy reportérů a operátorů sdělovacích prostředků. Obrazně řečeno, bylo to dokonale režírované představení asi šedesáti herců pro přibližně dvě stovky vybraných a ukázněných diváků, přímo přenášené televizí.
• Výběr aktivních účastníků pochopitelně předurčil náplň, průběh i výsledek konference. Vyslechli jsme desítky víceméně brilantních monologů, z nichž každý zdůrazňoval jiný aspekt složitého světa ke konci dvacátého století. Většina řečníků se ovšem obratně vyhnula hlavním problémům, které vyžadují rychlé řešení, nemá-li vývoj globální civilizace skončit katastrofou v dohledné budoucnosti. Většina aktérů se zaměřila na morálně náboženské ideály a jejich význam pro odstranění třecích ploch mezi četnými součástmi multinacionální a multikulturní globální civilizace. To samo o sobě vedlo k zahalení myšlenek do typického kouřma vznešených slov a kazatelských obratů. Našlo se ovšem i dost realističtěji uvažujících osobností – především většina bývalých prominentních politiků, prakticky všichni z nemnoha pozvaných přírodovědců, jeden věhlasný cestovatel a konečně představitel jediného ateistického, ale o to humanističtějšího náboženství. Konference nedokázala jednoznačně vyjmenovat rozhodující problémy, před kterými stojí šestimiliardové lidské společenství na prahu třetího tisíciletí, natož stanovit pořadí jejich naléhavosti, natož navrhnout realistické možnosti jejich řešení. Zřejmě to nebylo v silách tohoto shromáždění, pravděpodobně to nikdo ani neočekával, ale politikové, kteří musejí rozhodnout o účinných opatřeních nyní, by od intelektuální elity světa takové dobře míněné, dostatečně podložené a zejména realizovatelné rady asi uvítali. Ani Forum 2000 tedy moc nezměnilo na chmurném obrazu dalšího vývoje světa lidí. I nadále je to mohutná a stále přetíženější loď, brázdící zdánlivě nekonečný a prázdný oceán času. Nikdy neměla kapitána ani spolehlivé navigační mapy; řídí ji nepočetná posádka jen zdánlivě kompetentní, ale zodpovědná za šest miliard vzájemně znesvářených pasažérů, bojujících o skromné kajuty. Posádka lodi ovšem ví, že těsně pod obzorem číhá nebezpečí, někteří pasažéři to tuší, ale většina se o to nestará, protože jednak nejsou informováni a jednak mají řadu tíživých existenčních problémů zde a nyní. Ostatně asi nemají reálnou možnost do průběhu plavby zasahovat. Posádka je nejednotná, nerozhodná a ve své zmatenosti vlastně též bezmocná. Jak to asi skončí?

  Snad tedy až některé příští pokračování Fora 2000 aspoň naznačí realizovatelnou změnu rychlosti a kurzu naší novodobé archy. Doufejme, že ještě nebude pozdě.

• Forum 2000 a Učená společnost České republiky: Kolektivní pozvání k účasti na tuto konferenci aspoň v hledišti bylo poctou pro naši společnost už tím, že byla organizátory vzata na vědomí. Naši členové to zřejmě pochopili a přinejmenším třetina z nich vydržela třídenní maraton celodenních jednání, ačkoliv ne všichni a ne vždy souhlasili s průběhem představení. Měli bychom oficiálně poděkovat organizátorům Fora 2000 za laskavé pozvání k účasti a vlídné přijetí.

Jaromír Plášek