Emoce kolem Temelína i kolem práv zvířat

Oceňuji kompetentní dementi toho, co šíří odborně nevzdělaný tisk, různá hnutí atd. Rozvoj biologie je nevídaný, ale veřejnost zůstává stranou. Občas až ignorantní stav biologického povědomí je sice celosvětový, u nás se však kupodivu ještě více prohlubuje. Oproti pokročilejšímu světu na západ od nás je náš deficit v tomto ohledu zvlášť nápadný. Obecně se mi ta disproporce jeví jako souhra tří činitelů. Na počátku stojí biologická nedovzdělanost nebo pavzdělanost, na niž pak nevyhnutelně místo racionálních přístupů navazuje emocionalizace (v medicíně boom „lidových“ a jiných „zázračných“ léčitelů), a posléze politizace těch otázek.

Klasicky je to vidět na hysterii například kolem „Temelína“, protože nejen veřejnost, ale i tzv. „zelená hnutí“ jsou nepoučeny, někdy dokonce záměrně odmítají dát se poučit a tíhnou k emocionalizaci přístupů, což vinou jistých kruhů v tisku (řídících se cílem přijít snadno k „prachům“) vede k politizaci situace. Temelín je toho dokonalou ukázkou. Bije do očí, že při stovkách provozovaných atomových elektráren se útok soustředí právě na tento jediný případ. Zneužívá se malá poučenost o tom, že katastrofa v Černobylu byla způsobena selháním lidí. Napadá mě: Co jiného než katastrofu bylo možno očekávat od opilých „mužiků“, jimž byl svěřen provoz atomového milíře, s nímž si v opilosti hráli?

Na druhé straně dostávají iniciátoři Temelína zaslouženou lekci za způsob, jímž toto dílo prosazovali. Zaprvé celou otázku zpolitizovali (nařkli odpůrce stavby, která v té počáteční době byla energeticky jen málo potřebná, z „antisocializmu“ a po roce 1989 titíž lidé nařkli tytéž odpůrce z nedemokratizmu), zadruhé poskytli zcela neseriózní podklady o nákladech, přestože jim muselo být od počátku jasné, že deklarované částky mnohonásobně vzrostou, a zatřetí nepochopitelně mlžili a utajovali fakta kolem výstavby samé. Právě proto jsem byl proti „Temelínu“ osobně i já, a nelituji toho. Oněm lidem se dostává lekce, o niž si dávno říkali. Jiná a trapná věc je nepoučenost o ryze věcné stránce „Temelína“ a o perspektivách využití atomové energie vůbec. Je nepochopitelné, že zelená hnutí přistoupila na emocionalizaci a politizaci této problematiky a nyní v ní bezmocně tonou.

Přičítám to několika okolnostem. Tato hnutí jsou iniciována a vedena lidmi z oborů, které s biologií ani s ekologií nemají mnoho společného a nemají ani snahu dát se poučit nebo přikročit k sebevzdělání. Krom toho strhávají mladé lidi, které krátkost doby vzdělávání, mládí spojené s emocionalitou a idealistická naivita vhánějí doslova do náručí pochybných autorit. Největším malérem zmíněných hnutí je, že se na ně nabalují další hnutí, „takéekologická“, zahrnující jak skinheady, tak anarchisty, tedy vesměs lidi motivované do značné míry patologicky (pocitem outsiderství apod.).

A ještě k neuvěřitelnému vyznění jinak výborného článku Gustáva Murína: „Na Západě tomu říkají ekofašizmus“. Text je argumentačně spíše etologický než ryze ekologický, což je podstatný rozdíl. Závěr je falešný, protože autor sám na mnoha místech výstižně ukazuje, kdo všechno se na „lidská práva zvířat“ (což je ovšem holý nesmysl) „nabaluje“ a do jak hysterických poloh se to dostalo v USA se známými konjunkturálními výstřelky a mentalitou „making money at any price“, které ústí až v zločinnost dětí-vrahů.

/Redakčně kráceno./