Lidská práva zvířatům?

• Vesmír je jediný časopis, který s dcerou odebíráme a rády čteme z jednoho prostého důvodu: V záplavě všelijakých bulvárních nesmyslů a krvežíznivých senzací je toto časopis seriózní, nacházíme v něm články psané odborníky. Lidský mozek gumovaný ze všech stran stupidní reklamou se podobným čtením může alespoň trochu regenerovat.

  O to víc mne mrzí, když mě i Vesmír zklame. Jde konkrétně o článek RNDr. Gustáva Murína, CSc. (výňatek z připravované knihy). Pravda, i toto je text psaný odborníkem, žel Bohu odborníkem na něco úplně jiného, než o čem si troufá hovořit.

  Aby bylo jasno, nejsem horlivou zastánkyní ekologických aktivistů. I mne mrzí, že některé ekologické akce jsou zaměřeny spíše na mediální zviditelnění jejich aktérů než na ochranu přírody. To, v čem se mi článek nelíbí, se netýká samotné kritiky některých takzvaných ochránců (k té bych se docela ráda připojila), ale spíše prostého autorova diletantizmu. Co týráním zvířat je a co není, může rozlišit pouze odborník na chování zvířat, tedy zoolog-etolog. A tím pan docent Murín nejen není, ale ani se nesnaží ze zmíněného oboru si před napsáním celé knihy o této problematice přečíst některá základní díla. Jinak by totiž alespoň tušil, že kupříkladu šimpanzi žijí v poměrně velkých tlupách rozdělených na rodinné skupiny, tudíž držení jediného osamoceného zvířete v kleci se beze všeho přehánění za týrání považovat dá. Takovýto autorův přístup opravdu nemohu nazvat jinak než diletantské znevažování čtenářovy inteligence.

  Marie Svádová, Praha

• […] Nervové systémy živočichů jsou škatulkovány na nižší a vyšší, primitivnější a složitější, přičemž slovo primitivnější má určitý pejorativní nádech. Pouze lidský egocentrizmus však dělá nervový systém primátů důležitějším a lepším, než je nervový systém plazů. To je jen lidský pohled... Existuje spousta pohledů jiných, které mohou obě čeledi hodnotit jako stejně důležité a někdo (třeba čáp) bude preferovat skupinu chutných plazů před primáty.

  Myslím, že člověk nemá žádné právo vyvyšovat se nad tvory s méně komplikovanou nervovou soustavou. Myslím, že by výchova ve školách měla žáky vést k tomu, aby se pěkně zařadili mezi jiné obyvatele planety, aniž by měli pocit, že jsou důležitější. Spíše by si měli uvědomit, že jsou pro tuto palnetu škodlivější než kterýkoli jiný rod. A myslím, že by se kvalita lidského mozku neměla hodnotit dle měřítek pevné a operační paměti, ale spíše dle měřítek etických, měřítek dobra a zla.

  Zuzana Adamová, Brno

• Móda co nejrazantněji urážet environmentální organizace se poslední dobou velmi rozšířila. Bohužel dorazila už i do seriózního časopisu, jako je Vesmír, a v podobě, kterou má článek Gustáva Murína.

  Něco příkladů: Autor vůbec neví, o čem vlastně píše. Směšuje organizace environmentální a ty, jež se zabývají ochranou zvířat proti týrání. To je zhruba stejně přesné jako považovat humanitární nadaci „Člověk v tísni“ za spolek věnující se pomoci důchodcům.

  Kolegové v českých i mezinárodních organizacích, které se humánnímu zacházení se zvířaty věnují, jsou k extrémům, mezi něž patří například vypouštění pokusných zvířat „na svobodu“, stejně kritičtí jako autor. Jeho však tyto názory (nejen) evidentně nezajímají.

  Gustáv Murín kritizuje české organizace zaměřené na humánní zacházení se zvířaty za to, že ignorují týrání ve velkochovech. Možná si měl ověřit, čím se tyto organizace vůbec zabývají. Právě velkochovy jsou hlavním tématem jedné z nejvýznamnějších mezi nimi – „Skupiny pro zvířata“.

  A vůbec, tihle zelení jsou parta levicových ideologů, soudí autor. Kdyby ne, podpořili by například projekt privatizace stád slonů v Zimbabwe, který zajistil jejich ochranu ze strany místních obyvatel. Přitom tuto akci (projekt CAMPFIRE) iniciovala a financovala jedna z největších environmentálních organizací – WWF. V environmentálních publikacích je tento projekt uváděn jako modelový příklad dobrého přístupu k ochraně přírody.

  Článek v časopise označujícím se za vědecký, kde figuruje slovo „prý“, nota bene jako základ rozsáhlé argumentační konstrukce, vyvolává přinejmenším pozdvižení obočí.

  Karolína Šůlová, Hnutí DUHA

• Marcový Vesmír ma doslova šokoval, doteraz som bol predsvedčený, že časopis podobnej úrovne a zamerania nemôže dať priestor na pochybné, provokačné, a pritom amatérske články, akým bol ten z dielne G. Murína „Lidská práva zvířatům“. Za všetkými krkolomne vykonštruovanými tvrdeniami podporenými púhou demagógiou a jednostranne interpretovanými informáciami je podľa všetkého osobný mindrák tohto treťotriedneho „biológa“, ktorého pôvod môžeme len hádať:
  1. on sám je promiskuitný homosexuál postihnutý AIDS, ktorý súrne potrebuje liek, vyvinutý na šimpazoch,
  2. v detstve alebo v mladosti ho napadlo šteňa čivavy alebo ratlíka s trvalými následkami – ako biológ trpí nevyliečiteľným odporom ku zvieratám,
  3. pri pokuse o ovládnutie Slobody zvierat alebo iného ochranárskeho zoskupenia dostal ako „profesionál“ po frňáku.

  Vesmír ako časopis poznám už 30 rokov, odoberám ho skoro 20, ale podobný mizerný text v ňom doteraz nikdy nevyšiel, dokonca ani za éry bývalého socialistického šéfredaktora P. Málka. Ak sa mieni dať priestor podobným hlúpostiam aj v budúcnosti, ja rozhodne nebudem patriť medzi predplatiteľov časopisu. Dôrazne žiadam uviesť veci na pravú mieru a dať možnosť aj druhej strane, ktorú Murín tak tvrdo a nevyberane napáda.

  Murín sa príliš často a okázalo oháňa pojmami „komsomolci demokracie“, „socialistický“, „ekofašizmus“, pričom on sám je evidentne produktom „socialistickej biológie“. Ako aj tí mnohí veterinári, ktorým za „socíku“ tvrdo vštepovali, že dobrý veterinár má rád zvieratá najmä na tanieri, vo veľkochovoch a na bitúnku. Je zjavné, že autor má len veľmi hmlisté vedomosti o ochrane životného prostredia, o etológii, o sociobiológii atď. Je len ďalším zo série tých činovníkov, ktorých zaujíma len a len vlastné ego, jediná a neomylná vlastná pravda a jej čo najširšia prezentácia spojená s publicitou, proste aj on je len politik či publicista a nie odborník (presne ako ten dotyčný Ondruš, ktorého spomína v článku ako pozitívum a ktorý sa odvtedy stratil v prepadlisku vďaka vlastnej hlúposti). Práve Murín sa rád ukazuje (v televízii) a rád demonštruje svoju jedinečnú pravdu a profesionalitu. On má byť tým profesionálom, predstavujúcim drvivú väčšinu, ktorého majú tí ostatní amatéri počúvať a poslúchať? Veď o podstate ochrany zvierat a celkove prírody nemá poňatia.

  Asi aj podľa Murína je privatizácia všeliekom aj na prírodu. Potom, až sa dokonale sprivatizuje príroda, ja navrhujem ďalší stupeň privatizácie – súdy, prokuratúry, parlament, úrady, väznice, colnice. Som zarmútený, že univerzita, ktorá aj mne poskytla vzdelanie, dokázala vyprodukovať takého kacíra.

  Ako hojivá masť pôsobí po predošlom recenzia J. Zrzavého „Zvířata jsou hloupí lidé, nikoliv stroje“. Samozrejme, každý extrémizmus je škodlivý, ale prečo upierať práva zvieratám? Veď nikto nechce, aby mali rovnaké práva ako ľudia, ale boli na tejto planéte pred nami, a preto majú právo žiť a prežiť aj napriek slobode, demokracii, trhovému hospodárstvu a biológom.

  RNDr. Karol Berta

• Přečetl jsem si článek G. Murína „Lidská práva zvířatům?“ a jeho názory mě zaujaly. Tak kupříkladu uvádí, že zmatky do vztahu lidí a zvířat nevnášejí zvířata, ale lidé, kteří uvěřili, že mají jakousi „povinnost nadřazených“ nad tyto němé tvory. Nehledě k tomu, že si pan Murín sám tuto nadřazenost osobuje, a to bohužel v negativním smyslu (že má právo je mučit a zabíjet), má nepochybně představu, že zvířata s námi mají zasednout ke kulatému stolu a prosit nás o právo na život a ve své bezbrannosti vůči lidem prosit o milost. Nu – až na to zasednutí za stůl to zvířata opravdu dělají a vysmívat se tomu dovedou jen nadmíru otrlé povahy. Pro každého normálního člověka je to, podle mého názoru, naprostá samozřejmost.

  Dále jako odstrašující skutečnost uvádí G. Murín titulky amerických filmů, které upozorňují, že žádné ze zvířat vystupujících na snímku nebylo zraněno, a podivuje se nad tím, proč tam není podobné upozornění o hercích. No prosím, pana doktora to pohoršuje, je to jeho právo. A domnívá se, že klasickým příkladem nemorálního poručnictví nad zvířaty byl socializmus a dnes jsou to ochránci zvířat. Skutečnost, že si v Americe uvědomili bezohledné chování vůči zvířatům a přestupky proti nim označili za zločin a že pachatelům hrozí až stotisícidolarová pokuta, považuje autor článku za „orgie absurdnosti“.

  Kéž by se takové orgie konaly i u nás! Zatím se v naší republice toleruje, když majitel kokršpaněla přitluče svého psa za uši ke stromu a opustí ho, když pro zábavu někdo uvláčí psa přivázaného za autem, když chlapec vykopává kotě do vzduchu a vůbec mu nevadí jeho žalostný nářek, když studenti chladnokrevně zabijí 19 bažantů nebo opakovaně umučí celou kolonii vzácných netopýrů. (A samozřejmě je to beztrestné nejen pro ně, ale i pro jejich rodiče.) To je jistě skutečnost, která panu Murínovi všestranně vyhovuje, která odpovídá jeho mentalitě a pranic mu nevadí, že z této části naší mládeže vyrůstají bezohledné bestie, které jednou začnou vraždit lidi. A zajisté zcela pohrdá nevědomými lidmi snažícími se vyprostit labuť, jež si sedla na ropnou skvrnu, právě tak jako lidmi starajícími se od samého vylíhnutí o kondory, lidmi, jimž je samozřejmostí pomáhat zpět do vody velrybám uvíznuvším na břehu či vyprostit kočku, jež spadla do kanálu.

  Na dalších řádcích si G. Murín stěžuje, že „ochránci zvířat“ chtějí rozhodovat o zvířatech bez zvířat (patrně má na mysli podobný diktát, jakým byl pro nás nechvalně známý Mnichov), aniž by vyslechli názor lidí, kteří se věnují zvířatům soukromě i profesionálně. Rád bych G. Murína upozornil, že lidé, kteří se zvířatům soukromě i profesionálně věnují, jsou právě ti, kteří se všemožně snaží je chránit (a zachránit), ať jsou to veterináři, hlídači v afrických národních parcích, správci přírodních rezervací, kde zvířata mohou žít volně, nebo prostí občané.

  Na adresu ochránců zvířat dále uvádí, že jsou to komsomolci demokracie (nevím, jestli je pokládá za členy Všesvazového leninského komunistického svazu mládeže, nebo za obyvatele ostrova v SSSR), kteří se vehementně pletou do přirozeného řetězce vztahů a závislostí. Tento přirozený řetězec, či lépe jeho nejscestnější příklad, vidí G. Murín v jejich militantních intervencích do vědy tam, kde se při pokusech používají zvířata. Zdá se, že aktivisté „Svobody zvířat“, píše G. Murín dále, by dali přednost pokusům na lidech. Nedali! Věda se ale přece nemůže ubírat cestou, kdy jsou umučeny tisíce živých tvorů proto, aby byli jiní zachráněni. Koneckonců už jeden z předchůdců dr. Murína, jakýsi pan doktor Mengele, dělal pokusy na bezbranných a bezmocných živých tvorech a vykládal je za vědecké. Věda nemůže mít nic společného s mučením! Zvířata jsou zrovna tak živí tvorové jako lidé, trpí, radují se, naříkají, cítí bolest, mají právo žít. Nehledě k tomu, že značná část pokusů na nich je věnována účinkům krášlicích krémů. Jistě nejsem proti novým poznatkům a nedoporučuji ženám, aby si pro zachování čisté pleti kladly na tváře slupky od salátových okurek, jak to dělávaly naše babičky, ale rozhodně protestuji proti tomu, aby pro tento účel byly mučeny tisíce zvířat. Pokusy na zvířatech jsou nespolehlivé a nepřenosné na člověka. Navíc kdyby lékař komukoliv oznámil, že jeho dny jsou sečteny a zbývají mu dva měsíce života, ale nabízí se mu možnost v podobě léku, který nebyl vyzkoušen na zvířatech, jsem přesvědčen, že 90 % takto postižených by s užitím léku souhlasilo. Jsou ovšem i lidé jako vy, pane doktore. Viděl jste vůbec někdy kupříkladu psa? Viděl jste jeho pohled, jeho radost z návratu pána, jeho smutek a bolest? Povídal jste si s ním? Přesvědčil jste se o jeho věrnosti, kterou v každém případě osvědčuje a kterou bohatě předčí člověka?

  Pochybuji. A pokud ano, jistě byste do něj tak právě kopl. A jak myslíte, že by veřejnost přijala reportáž z ústavu, kde jsou zvířata nepředstavitelným způsobem mučena? Nepozastavila by se nad takovou hrůzou a nezměrným, namnoze zcela zbytečným utrpením? Je mi vás nakonec líto, pane doktore.

  Jan Šmíd, Spisovatelé za práva zvířat

Vyjadrenie k listom čitateľov: Diskusiu, ktorú vyvolala ukážka mojej úvahy o právach zvierat, vítam. Na rozdiel od pani Šůlovej z Duhy však – hoci sledujem túto tému roky – neviem o móde urážať enivornmentálne organizácie a ja osobne som sa o nič podobné nikdy nepokúsil. Takisto výraz „prý“ považujem za prejav korektného prístupu, kedy autor jasne indikuje svoju pochybnosť o údaji, ktorý bol publikovaný na danú tému. Veda je totiž predovšetkým pochybnosť, to len fanatikom je všetko hneď jasné. Som jej však vďačný za informáciu o aktivite „Skupiny pro zvířata“ – a tu sme pri ďalšom probléme, spomenutom pani Svádovou. Keďže pracujem v inej oblasti environmentalistiky (ako si všimla, ale zjavne nesprávne interpretovala), zásadne nepíšem svoje úvahy z pozície vedca či odborníka. Na to mám dosť priestoru vo svojej vedeckej špecializácii. Moje vedecké vzdelanie mi môže pri písaní takého článku, aký bol uverejnený v časopise Vesmír, pomôcť maximálne v tom, že som zvyknutý pracovať s literárnymi zdrojmi a mám samozrejmú úctu k faktom. Inak som občan ako každý iný a nemám najmenšiu ambíciu vyhlasovať akúkoľvek svoju „jedinečnú pravdu“, ako to o mne tvrdí pán Berta. Obhajujem len svoje právo na práve onú pochybnosť. A som rád, že väčšina ohlasov na môj článok sa stotožnila s odsúdením extrémizmu (viď pán Povolný a Šmíd). Presne o to mi totiž išlo. Skutočne ma však šokujú hysterické reakcie mojich kolegov spisovateľov. Pán Šmíd sa napríklad pozastavuje nad označením „komsomolci demokracie“, ale vôbec sa nepozastavil nad tým, že on sám bol na napísanie svojho listu „úkolovaný“ istou pani Štroblovou. A svoju úlohu splnil naozaj komsomolsky – prekročením normy! A to najmä normy slušnosti a korektnej polemiky. Pán Šmíd, presne v intenciách pokynov pani Štroblovej, chce vo mne vidieť nepriateľa zvierat a chce zo mňa urobiť netvora, aby sa potom nado mnou okázale povyšoval. Pritom, ak by bol len trochu seriózny, stačí, aby si nalistoval moju knihu „Zvieratá, ja a iné (poviedky)“, kde som už pred rokmi jasne formuloval svoj úprimný vzťah k zvieratám (čo mimochodom pani Štroblová veľmi dobre vie, ale radšej o mne šíri lži a urážky – je to totiž ľahšie než diskutovať o faktoch, ktoré ju a pána Šmída okázalo nezaujímajú). Som v právach zvierat na slobodu dokonca dôslednejší než moji hysterizujúci kolegovia. Trvám totiž na svojom presvedčení, že skutočnou slobodou zvierat je to, keď ony samotné rozhodujú, či sa k nám priblížia. Presvedčil som sa o tom v týchto dňoch vo Wichita Mountains v prípade takých plachých zvierat, akými sú prérijné svište. Niečo také, žiaľ, nie je schopný pochopiť ani pán Berta. Som však redakcii Vesmíru vďačný za ochotu uverejniť aj list tohto pána, ktorý ďaleko prevyšuje svojou „úrovňou“ moje najhoršie predstavy o „ekofašizme“. Vyhlásenia typu „...majú právo prežiť aj napriek slobode, demokracii, trhovému hospodárstvu a biológom...“, myslím, nepotrebujú komentár. Gustáv Murín