Optimalizace v prášku

Tomu pokušení rozumím. Taky mám rád elegantní zkratky. Problém je, že při současném množství informací, které má průměrný člověk na dosah ruky, je téměř nemožné rozeznat elegantní zkratku od zbytečně utracených peněz (v lepším případě) anebo od poškození zdraví (v krajním případě). Ano, řeč bude o doplňcích stravy.

Reklamy nás bombardují každý den. Magnezium, co se dostane přímo do mozku, i když řádné vědecké důkazy chybí. Balíček doplňků stravy pro dlouhověkost, longevity stack, který obsahuje výtažky z obskurních bylin, jejichž účinnost nebyla nikdy prokázána. Antioxidanty, které mají za každých okolností pozitivní vliv na naše zdraví, a nad tím vším přípravek, který v jedné odměrce obsahuje všechno, co člověk – ba co člověk, vrcholně fungující člověk! – potřebuje.

Více není vždy lépe

Živě si pamatuji debatu, kterou jsme vedli se spolužákem na střední škole. On, budoucí lékař, argumentoval, že brát vitaminy ve formě tabletek je nedobré, neboť se jedná o jejich nepřirozenou formu. Já – budoucí molekulární biolog, zobající tou dobou vše možné i nemožné – jsem argumentoval tím, že molekuly těch vitaminů jsou stejné bez ohledu na to, zda je vyrobila příroda, či člověk, a že jako takové se tedy budou v organismu chovat stejně.

O dvacet let a dva doktoráty¹⁾ později přináším vskutku šalamounské řešení debaty dvou středoškoláků: pravdu jsme měli oba. Ony aktivní molekuly jsou vskutku stejné a technicky vzato se v organismu chovají stejně, ale na okolnostech, za kterých je přijímáme, záleží. Tím, že molekulu izolujeme z jejího přirozeného kontextu, totiž často změníme její chování v organismu – což se může projevit nemilými následky. Příkladem budiž něco tak prostého, jako je mrkev.

Epidemiologická data konzistentně ukazovala, že lidé s dietou bohatou na ovoce a zeleninu s vysokým obsahem beta-karotenu (jako je kupříkladu zmiňovaná mrkev) mají nižší incidenci rakoviny plic. Logicky se tedy předpokládalo, že antioxidanty ve formě doplňků stravy budou mít ochranný protirakovinný efekt – do doby, než se objevily dvě klíčové studie,²⁾ které ukázaly pravý opak v případě, že lidé konzumovali doplňky stravy obsahující vysoké dávky beta-karotenu.

Důvodů je pravděpodobně několik.³⁾ Plíce kuřáka mají totiž vlivem tabákového kouře hyperoxidativní charakter. Každý šluk z cigarety působí na plicní sklípky jako dělostřelecký útok – do tkáně vniká (mimo jiné) vysoké množství volných radikálů. Pokud do tohoto toxického pekla pošleme nestandardně vysoké koncentrace beta-karotenu, dochází vlivem vysokého parciálního tlaku kyslíku v plicích společně s tabákovým kouřem k tomu, že kyslík reaguje s karotenovým radikálem a vytvoří karoten-peroxylový radikál, který má vyšší redoxní potenciál než beta-karoten samotný. Ten místo aby hasil oxidativní stres, začne sám trhat elektrony z polynenasycených mastných kyselin v buněčných membránách a spustí lipidovou peroxidaci s následkem porušení integrity buněk.

Další potenciální příčinou je nestandardní rozpad beta-karotenu za zmíněných podmínek. Beta-karoten v organismu standardně zpracovává enzym BCO-1 (betakaroten oxygenáza 1), který ho rozštěpí na dvě molekuly retinalu (vitaminu A). Tabákový kouř tento enzym inaktivuje (přesněji, snižuje jeho expresi, a navíc oxiduje jeho aktivní centrum) a beta-karoten se rozpadá neřízeně – za pomoci volných radikálů z kouře. Vzniklé fragmenty jsou toxické pro mitochondrie a blokují aktivitu cytochromu P450, který za normálních okolností slouží k tomu, aby se buňky vypořádaly s karcinogeny tabákového kouře.

Finálním hřebíčkem do rakve může být fakt, že směs produktů vzniklých neenzymatickým štěpením beta-karotenu funguje jako antagonisté RAR-β (tedy receptoru pro kyselinu retinovou). Buňky, v nichž dojde k poškození DNA vlivem tabákového kouře, tak ztratí důležitou molekulární brzdu – místo spuštění apoptózy přejdou do režimu nekontrolované proliferace, což usnadňuje vznik karcinomu plic.

Případ beta-karotenu není jediný. Některé klinické zkoušky v minulosti například ukázaly, že suplementace vysokými dávkami vitaminu E může způsobit zvýšení rizika úmrtí⁴⁾ (i když je férové říci, že ne všechny metaanalýzy vedou ke strašidelným výsledkům) a doplňky stravy s obsahem vápníku jsou spojeny s vyšším rizikem infarktu myokardu⁵⁾ při užívání vápníku bez vitaminu D. Seznam by mohl pokračovat dále; mým cílem ovšem není čtenáře děsit.

Chci se zaměřit na problém mnohem rozsáhlejší – když marketing deklaruje něco, co není pravda.

Když funguje marketing

Kdo z nás neslyšel o tom, že některé formy magnezia – doplňků stravy s hořčíkem – se dostávají jednodušeji do mozku a mají na něj blahodárný vliv? Přitom je to ukázkový příklad marketingu, který nestojí na pevných vědeckých základech.

Mozek si skutečně aktivně udržuje koncentraci hořčíku, a ano, hořčík hraje důležitou roli v synaptické plasticitě, kvalitě spánku, náladě i paměti. Na tom stojí popularita drahých forem typu magnesium L-threonát nebo acetyl taurát, které mají údajně pronikat do mozku lépe než „obyčejný“ hořčík. Problém je, že rozhodující důkaz stále chybí.

Většina studií, na nichž marketing stojí, byla provedena na hlodavcích, často s měřením krátkodobé distribuce hořčíku v řádu hodin – s velmi omezenou relevancí k dlouhodobému stavu lidského mozku. Studie na lidech sice ukazují určité zlepšení kognice nebo spánku, ale téměř všechny byly financovány výrobci těchto preparátů⁶⁾ a žádná, pokud je mi známo, neporovnávala přímo „mozkové“ formy s „běžným“ citrátem či oxidem hořečnatým. (Ironií je, že jediná studie, která skutečně měřila zvýšení koncentrace hořčíku v lidské mozkové tkáni, použila citrát.) Neznamená to, že specializované formy nefungují. Jen zatím nevíme, zda fungují lépe než levný hořčík z lékárny. A právě ta propast mezi tím, co „může dávat smysl“, a tím, co je „prokazatelně lepší“, je v suplementovém průmyslu často mnohem větší, než připouští etiketa na výrobku.

Ve skutečnosti se hořčík dostává do mozku přes transportéry, které přenášejí samotný hořečnatý iont – nevíme o žádném symportéru, který by dokázal do CNS transportovat hořčík spolu s látkou, na který je v suplementu navázán. Ba co víc, takové transportéry pravděpodobně nejsou ani v trávicí soustavě – aby se hořčík dostal do organismu jako takového, je nutné, aby se v trávicím traktu iont uvolnil ze sloučeniny, ve které jej přijímáme. V praxi to znamená jediné – rozdíly mezi jednotlivými formami hořčíku jsou dané pouze tím, jak dobře se daný doplněk stravy rozpustí.

Nadto se přidává další omezení známé ze základní buněčné biologie: tyto transportéry mají obvykle určitou kapacitu – tedy jinými slovy jsou schopny přenést pouze určité množství iontu za jednotku času. Z hlediska kinetiky tedy lze poměrně s úspěchem usoudit, že je lepší konzumovat hořčík průběžně po celý den – ať už ze stravy, či popíjením minerální vody – místo toho, abychom si dopřáli jednu koňskou dávku. Vysoká jednorázová dávka hořčíku nezpůsobí to, že se vaše zásoby magicky doplní – s větší pravděpodobností pouze rozhodí rovnováhu vašeho trávicího traktu a výsledkem bude nepříjemné bolení břicha spojené s rychlou cestou na toaletu.

Zázrak zvaný AG1

Představte si enterocyt v sedm hodin ráno. Tato buňka sliznice střeva je spokojená po nočním půstu a mírumilovně čeká na výživnou snídani. Místo kvalitního jídla jí ale pošlete Athletic Greens, přípravek známý pod zkratkou AG1.⁷⁾ Do vašeho tenkého střeva se přivalí tsunami 75 různých biologicky aktivních látek najednou – bez ostatních věcí, které by zdravá snídaně obsahovala (a regulovala rychlost, s jakou jídlo projde vašimi střevy). V té chvíli se enterocyt stává soupravou metra v ranní dopravní špičce v Tokiu – je prakticky nemožné, aby pojal všechny věci, které se do něj snaží dostat.

Máme přitom poměrně dost materiálu, který ukazuje, že AG1 a jemu podobné komplexní doplňky stravy jsou bezpečné. Podstata věci je v tom, že tyto směsi desítek různých biologicky aktivních látek (vitaminů, minerálních látek, adaptogenů, probiotik, polyfenolů a dalších), jejichž účinnost je často i prokázána v separátních studiích, nemá z pohledu biologie příliš šancí na úspěch. Je totiž krajně nepravděpodobné, že by se všechny biologicky aktivní látky dostaly do vašeho těla naráz – tak, jak to marketing podobných směsí často implicitně tvrdí. Marketingoví stratégové se proto rezhodli, že reklamu posunou jedním z mála směrů, ve kterém má AG1 alespoň jakési výsledky – totiž k mikrobiomu.

AG1 podle posledních dat totiž ovlivňuje relativní zastoupení různých bakteriálních kmenů střevní mikrobioty.⁸⁾ To se na první pohled může zdát jako optimistický závěr, jenže věcí, které za čtyři týdny užívání ovlivní relativní složení mikrobiomu, je přehršel. Popovídáte-li si s experty na mikrobiom, dozvíte se například to, že střevní mikrobiom je neuvěřitelně dynamický – a my nevíme, nakolik je fakt, že se bakteriální kmeny obsažené v AG1 objeví později ve vaší stolici, relevantní pro naše zdraví.

Zdraví jako status

Jak je možné, že racionálně smýšlející člověk dokáže konzumovat neuvěřitelné množství doplňků stravy, které nemají prokazatelnou biologickou účinnost? Inu, je to symbol. Symbol toho, že se člověk stará o své zdraví.

Problém je v tom, že dražší doplněk nutně neznamená lepší doplněk. Můžeme to nazvat nutričním redukcionismem – situací, kdy víme, že nedostatek konkrétní látky způsobuje nějakou nemoc. V dnešní moderní kultuře ale málokdo umírá na kurděje – naše zdraví ničí spíše poruchy metabolismu, obezita, kardiovaskulární onemocnění či neurodegenerace.

Suplement je v jistém smyslu identita, podobně jako obsese elektronickými pomocníky wearables (jako jsou chytré prstýnky nebo hodinky). Nechápejte mě zle – ono to má své pozitivní stránky. Existuje něco, čemu se říká hawthornský efekt – tedy fakt, že pokud víme, že jsme sledováni (sami sebou nebo někým jiným), změníme podvědomě své chování. Člověk tím, že se zajímá o svůj zdravotní stav, začne podvědomě (nebo i vědomě) dělat věci, které vedou ke zlepšení jeho zdraví.

Původ tohoto efektu pramení z továren Western Electric Company v hawthornských závodech v Chicagu. Výzkumníci tam sledovali, jak pracovní podmínky ovlivňují produktivitu, a přišli na to, že prakticky jakákoli změna vede k tomu, že se produktivita práce zlepší. Ne ani tak kvůli fyziologickému efektu (testovací podmínky byly často protichůdné), ale lidé měnili své chování jen proto, že věděli, že jsou pozorováni. Je to podobné situaci, kdy si pořídíte nové garminy a ty vám povědí, že jste se vyspali opravdu zle. Váš mozek s touto informací pracuje – a to změní vaši fyziologii a vaše chování k lepšímu.

Z pohledu vědy je to nepříjemná situace, neboť často nevíte, zda zlepšení vašeho stavu bylo způsobeno intervencí jako takovou, nebo jen změnou chování poté, co jste začali své fyziologii věnovat pozornost. A z toho profitují firmy vyrábějící doplňky stravy – ale často také my.