Vliv dvojjazyčnosti na vývoj dětí

1926: Tři spolupracovníci psychologického ústavu university ve Walesu, páni Saer, Smith a Hudges dělali pokusy s dětmi, které navštěvují tamní galské školy, jak na jejich vývoj působí současné učení se dvěma jazykům. Shledali, že toto učení dvěma jazykům zabraňuje normálnímu duševnímu vývoji dítěte a že dokonce vede k nejistotě některých výkonů tělesných. Byly dělány pokusy s dětmi, které při příchodu do školy oba jazyky, galský a anglický, ovládaly, dále s dětmi, které při příchodu do školy znaly jen jeden jazyk, dále byly srovnávány děti z venkova a děti městské. Ve všech případech dítě jednojazyčné vykazovalo převahu nad dvojjazyčnými. Tato převaha byla nápadnější u dětí venkovských než u dětí městských. Děti jednojazyčné byly mnohem bezpečnější v užívání pravé ruky než dvojjazyčné, které mnohem snadněji si pletly ruku pravou s levou. Německý časopis Umschau upozorňuje na tento zjev jmenovitě vzhledem k tomu, že nyní v územích od Německa odtržených mnohé děti německé budou nuceny učiti se druhému jazyku. Škoda, že si tento nepříznivý vliv dvojjazyčnosti na duševní vývoj dětí neuvědomili Němci před válkou, kdy právě v Elsasku, bývalém Slezsku, v jižním Tyrolsku a u nás tisíce dětí bylo nuceno učiti se v cizím jazyku.

(Vesmír 4, 228, 1926/9-10)

2026: Počet lidí vychovávajících své děti v rodinách, kde má každý z rodičů odlišný mateřský jazyk, celosvětově roste. Týká se to také naší republiky, kde se podle Českého statistického úřadu počet dlouhodobě žijících cizinců zvětšil z necelých 80 tisíc v roce 1993 na 1 065 740¹⁾ k roku 2023.

Současný stav poznání ukazuje, že děti z dvojjazyčných rodin mají prokazatelně opožděný řečový vývoj, a to někdy až o dva roky. U těchto dětí se někdy může vyskytnout koktavost, zpravidla v obou jazycích. Podle výzkumů týmu psychologa Petera Howella,²⁾ který vyšetřoval skupinu 317 koktajících dětí ve věku 8–10 let, 69 dětí (21,8 %) pocházelo z dvojjazyčných rodin, kde angličtina plnila roli druhého (nemateřského) jazyka, a koktavost v nich postihovala více chlapce než dívky v poměru zhruba 4 : 1. Větší tendenci ke koktání měly děti, na které rodiče mluvili oběma jazyky už před pátým rokem věku. V domácnostech, kde se děti do pěti let věku setkaly výhradně s mateřštinou rodičů, byl výskyt koktání menší a pravděpodobnost, že se dítě této vady zbaví, byla vyšší než u dětí, které si v prvních pěti letech života osvojovaly oba jazyky současně. Obecně se vědecké studie shodují, že opoždění řečového vývoje je u bilingvních dětí většinou dočasné.

Nepříznivý vliv dvojjazyčnosti na kognitivní a logopedický vývoj dítěte, riziko psychických nemocí typu schizofrenie či obtíží jako úzkostnost, noční pomočování ap. nemá ani tak sama bilingvnost, jako spíše nevhodné výchovné praktiky a negativní sociální atmosféra v rodině. Odborné studie rovněž vyvracejí většinu přetrvávajících obav z možných psychosomatických problémů či školních potíží s motorikou nebo zvýšenou dráždivostí nervové soustavy.

Dlouhodobé výzkumy, které sledovaly dvojjazyčné děti až do dospělosti, ukazují, že mechanismus osvojování dvou jazyků je podobný jako u jednoho jazyka, dítě pouze rozšiřuje a zpřesňuje běžné jazykové dovednosti. Dvojjazyčnost tedy nevyžaduje zvláštní duševní procesy. Schopnost s lehkostí přepínat mezi dvěma jazyky naopak později vede k intelektové i řečové vyspělosti v porovnání s vrstevníky vyrůstajícími v prostředí s jedním mateřským jazykem. Přirozený bilingvismus, kdy oba rodiče komunikují s dítětem od narození každý svou mateřštinou, nepředstavuje pro dítě zátěž, neboť si buduje dva paralelní jazykové systémy, které si s věkem a zkušenostmi přirozeně oddělí.