Zůstávám ve spojení

Tímto ujištěním končí všechny e-maily jedné z nepřehlédnutelných postav české vědy. A je to pozoruhodně uklidňující. Ať se komunikace týká zásadních otázek života, Vesmíru a vůbec nebo nějaké drobnosti, ta tři slova fungují jako kotva v rozbouřeném světě. Není ještě vše hotovo či domluveno? Jsme každý na opačné polokouli? Máme na práci tisíce jiných úkolů? Nevadí. Zůstáváme ve spojení a na tom, co je třeba dořešit, spolupracujeme.

Ivan Steiger

Na spojení různých forem je náš svět založen. Jsem proto moc rád, že právě v čísle věnovaném tomuto tématu mohu představit novou iniciativu, jejíž odraz vidíte dole na této stránce. S desítkou přírodovědných fakult jsme podepsali memorandum o spolupráci a vzájemné podpoře. Sdílíme totiž společný zájem na rozvoji přírodovědného vzdělávání a obracíme se na stejnou cílovou skupinu: na studenty, akademiky, budoucí uchazeče o studium a obecně na všechny hlubší zájemce o přírodní vědy. Pro Vesmír je tato spolupráce nesmírně důležitá, stejně jako podpora našich už tradičních partnerů, IOCB Foundation a Nadace Český literární fond. Děkujeme!

Hned tři články hlavního tématu tohoto čísla se týkají různých podob spojení mezi buňkami: samozřejmě v mnohobuněčném organismu (s. 546), očekávatelně mezi jednobuněčnými eukaryoty (s. 560) a pro někoho možná překvapivě intenzivně i mezi bakteriemi (s. 556). Pavel Payne přímé spojení mezi dvěma bakteriálními buňkami (konjugaci) zmiňuje jen okrajově. Jeho článek se týká nepřímého kontaktu zajišťujícího horizontální přenos genů. Roli prostředníka v něm hrají bakteriofágy, které sice pro jednotlivé bakterie znamenají smrtelné nebezpečí, ale v populačním měřítku mohou představovat evolučního spoluhráče, který bakteriím slouží jako „opylovač“.

Ale i přímé spojení mezi bakteriemi a jejich spolupráce bývají leckdy nečekaně komplexní. Jan Černý připomíná, že „skutečný organismus vzniká tehdy, když se jednotlivé buňky vzdají části své autonomie“. I to však u některých bakterií do jisté míry pozorujeme, byť o plnohodnotném organismu z řady důvodů ještě mluvit nelze. Spolupráce geneticky identických, ale fenotypově odlišných buněk je nejviditelnější u myxobakterií nebo u vláknitých sinic a streptomycet. Ale i u jiných skupin pozorujeme pozoruhodné příklady funkční specializace a koordinace, které přesahují tradiční představy o fungování bakteriálních kolonií. Dobrý přehled o komplexnosti mnohobuněčných populací u prokaryot nabízí review nedávno publikované v časopise Microbiology and Molecular Biology Reviews.¹⁾

Úplně jiným formám spojení se věnují Josef Vojtěch v článku o synchronizaci přesného času prostřednictvím optických vláken (s. 551) nebo Jarmila Ptáčková v příspěvku o silnicích dopravně i symbolicky propojujících Tibet s Čínou (s. 562). Její článek ukazuje, že spojení nemusí mít pouze pozitivní konotace. I řetěz s okovy spojuje a po silnici nemusí putovat pouze lidé a zboží, ale také armáda a propaganda. A Petr Tureček se v článku inspirovaném novou knihou Jana Turka První Evropané dotýká kontaktu pravěkých kultur napříč Evropou a kulturnímu propojení přes Kavkaz a stepi až do Číny už v době, kdy komunikace nebyla zdaleka tak snadná a rychlá jako dnes (s. 567). Zároveň se tím vracíme k zářijovému tématu evropských hodnot. Článek ale zdůrazňuje především mentální propojení lidských populací napříč tisíciletími, snad až k našim dávným předkům z africké savany. Příjemné čtení!