Homogenizace jako neduh antropocénu

Vymezení období antropocénu není jednotné (Vesmír 95, 146, 2016/3), nicméně označení se již v mnoha vědeckých oborech běžně používá pro „naši dobu“. Je charakteristické dominantním vlivem člověka na planetární přírodní ekosystémy s řadou více nebo méně zjevných dopadů. Například o druhové bohatosti, alfa-diverzitě, která často s vlivem člověka klesá, se hovoří už dlouho. V důsledku antropogenního vlivu mnoho rostlinných druhů ustoupilo ze svých obvyklých stanovišť a některé vymizely zcela. Pro příklady nemusíme chodit daleko, stačí se podívat na území České republiky (Vesmír 98, 676, 2019/12). Uvedený trend ovšem není jednoznačný. V některých oblastech se může zastoupení konkrétních druhů měnit, přitom druhová bohatost neklesá. Jak je to možné? Člověk svým vlivem druhovou diverzitu jen nesnižuje. Vědomě či nevědomě zavléká mnoho (nepůvodních) druhů tam, kde nikdy předtím nebyly. Druhová bohatost se tím stabilizuje nebo dokonce zvyšuje. Souvisí to s rozsáhlou lidskou migrací a dalšími činnostmi v posledních zhruba 500 letech, tedy v období, jež započalo objevitelskými zámořskými plavbami.

Homogenizační vliv člověka se projevuje i ve zdánlivě nedotčených společenstvech horských holí. Nepůvodní rostlinné druhy se sem zatím nedostaly. Homogenizaci rostlinných společenstev v tomto případě způsobuje šíření kompetičně zdatných druhů trav pod vlivem atmosférické depozice dusíku. NPR Praděd (CHKO Jeseníky).

Snímek Miroslav Zeidler

Kvůli celosvětovému přemísťování druhů si na řadě míst v cizině připadáme „jako doma“ a setkáváme se s povědomými rostlinnými druhy, jež dotvářejí kulisu místního prostředí. Není to jenom zdání, celosvětově se zvyšuje podobnost druhového složení, podobnost v evoluční příbuznosti druhů i jejich ekologických funkcích. Poslední dobou se proto stále častěji dozvídáme o taxonomické, fylogenetické a funkční homogenizaci. Mnoho odborníků v takovém případě hovoří o poklesu méně známé beta-diverzity, což znamená, že rostlinná společenstva se stávají vzájemně podobnějšími. Tento trend je patrný napříč různými prostorovými měřítky. Zavlečené nepůvodní druhy jsou přitom svými vlastnostmi a ekologickými nároky velmi podobné druhům místním, původním.

Vlastně by nás to nemuselo vůbec zajímat. Počet druhů zůstává zachován a druhy jsou svými vlastnostmi podobné. Skoro by se dalo říci vzájemně zastupitelné, takže ztráta jednoho, byť původního druhu nemusí mít zásadní důsledky. Ve skutečnosti se ztrácí regionální a biotopová jedinečnost a klesá druhová a genetická rozmanitost. To vede k narušení ekosystémových funkcí a služeb, včetně snížení odolnosti přírodních ekosystémů vůči změnám.

Antropocén doprovázený klimatickou změnou bude v přírodních i lidských ekosystémech vyvolávat potřebu rychlého přizpůsobování, pro které je rozmanitost klíčová. V důsledku pokračující homogenizace však bude taxonomická, fylogenetická i funkční rozmanitost významně chybět. Zvrácení trendu homogenizace je jednou z cest, jak si ulehčit budoucí práci se zvládáním neočekávaných přírodních jevů. 

Daru B. H. et al.: Nat. Commun., 2021, DOI: 10.1038/s41467-021-27186-8