Extinkční diskriminace rostlin

Mnoho lidí dokáže vyjmenovat alespoň několik savců nebo ptáků, kteří během posledních staletí vymřeli vinou člověka. Většina z nás však začne tápat, pokud by si měla vybavit jakoukoli podobně vyhynulou rostlinu. Všichni tuší, že vymírání (extinkce) je přirozeným jevem doplňujícím evoluci. Proces vzniku a proces zániku druhů nebyly vždy v rovnováze, ale v poslední době způsobuje vychýlení (pravděpodobně značné) ve prospěch vymírání člověk. Celkem přesvědčivě se to prokázalo u ptáků a savců, ale u rostlin nám doklady stále chyběly. Teprve díky expertům z Královské botanické zahrady v Kew a Univerzity ve Stockholmu se podařilo získat celosvětové informace.

Z jejich studie vyplývá řada závažných informací. Rychlost průměrného vymírání během posledních 250 let byla u rostlin stanovena na 2,3 extinkce za rok. Rychlost vymírání rostlin je tedy mnohem nižší než u obojživelníků a ptáků, u nichž je asi pětkrát, respektive desetkrát vyšší. Diametrální odlišnost je pravděpodobně způsobena delším časem, který uplyne od zařazení rostliny mezi ohrožené, a jejím skutečným vymřením (v porovnání se živočichy). Řada současných druhů rostlin proto poměrně dlouho setrvává v červených seznamech v „kolonkách“ druhů s bezprostředně hrozícím rizikem vyhynutí. Přesto to pro rostliny není závěr optimistický. Podle propočtu by během posledních 250 let měl přirozeně vymřít přibližně 1 druh, a ne dokumentovaných 571. Intenzivní celosvětový vliv člověka tedy 500násobně zrychlil vymírání rostlin.

Nesiota elliptica z čeledi řešetlákovitých (Rhamnaceae) rostla donedávna na ostrově Svatá Helena v jižní části Atlantského oceánu. Přes snahu ochranářů uhynul poslední exemplář na ostrově roku 1994 a poslední rostlinka pěstovaná v zahradě jen o devět let později. Protože rod Nesiota byl monotypický (s jediným druhem), jde v současnosti o první zaznamenaný případ vyhynutí rodu.Kresba John Charles Melliss, Snímek volné dílo (z knihy Melliss J. C.: St. Helena: A Physical, Historical, and Topographical Description of the Island… L. Reeve & Co., London 1875)

Flóra ČR v současnosti čítá asi 2250 původních druhů rostlin (Danihelka et al. 2012). S řadou z nich se přesto kvůli jejich vzácnému výskytu nemusíte setkat. Červený seznam ČR jich obsahuje víc než 1700.Graf podle Danihelka J. et al., Preslia 84, 2012 a Grulich V., Preslia 84, 2012

Z geografického pohledu je vymírání rostlin i živočichů podobné. Nejčastěji se odehrává v místech s vysokou biologickou rozmanitostí, zejména v tropickém a středomořském klimatu. Nejpostiženější je flóra ostrovů (asi 50 %); nejspíš proto, že ostrovy hostí řadu endemických druhů. Významně postiženou skupinou jsou dřeviny. Přestože tvoří pouze 40 % světového rostlinstva, pochází z této skupiny 80 % vyhynulých druhů. Možná jsou bylinné druhy lépe přizpůsobeny (např. díky bankám semen v půdě a rychlejší schopnosti regenerace) nebo se lidská činnost víc zaměřuje právě na stromy (odlesňování).

Dobrou zprávou může být to, že některé druhy označené v poslední době jako vyhynulé byly znovu objeveny. Bylo jich 431 a pocházely především z pevnin (nikoliv ostrovů). I přesto si díky uvedené studii můžeme uvědomit, že člověk urychlil globální vymírání i u rostlin. Navíc často vycházíme z nedostatečných informací. Proto někdy tendenci druhu k vymření přeceňujeme a jindy či jinde zase podceňujeme. Každopádně bychom měli nové poznatky použít a předcházet budoucím zánikům rostlin, a tím i dalších organismů, které na nich mohou být závislé, včetně nás.

Humphreys et al., Nat. Ecol. Evol., 2019, DOI: 10.1038/s41559-019-0906-2