i

Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Extinkční diskriminace rostlin

 |  9. 12. 2019
 |  Vesmír 98, 676, 2019/12

Mnoho lidí dokáže vyjmenovat alespoň několik savců nebo ptáků, kteří během posledních staletí vymřeli vinou člověka. Většina z nás však začne tápat, pokud by si měla vybavit jakoukoli podobně vyhynulou rostlinu. Všichni tuší, že vymírání (extinkce) je přirozeným jevem doplňujícím evoluci. Proces vzniku a proces zániku druhů nebyly vždy v rovnováze, ale v poslední době způsobuje vychýlení (pravděpodobně značné) ve prospěch vymírání člověk. Celkem přesvědčivě se to prokázalo u ptáků a savců, ale u rostlin nám doklady stále chyběly. Teprve díky expertům z Královské botanické zahrady v Kew a Univerzity ve Stockholmu se podařilo získat celosvětové informace.

Z jejich studie vyplývá řada závažných informací. Rychlost průměrného vymírání během posledních 250 let byla u rostlin stanovena na 2,3 extinkce za rok. Rychlost vymírání rostlin je tedy mnohem nižší než u obojživelníků a ptáků, u nichž je asi pětkrát, respektive desetkrát vyšší. Diametrální odlišnost je pravděpodobně způsobena delším časem, který uplyne od zařazení rostliny mezi ohrožené, a jejím skutečným vymřením (v porovnání se živočichy). Řada současných druhů rostlin proto poměrně dlouho setrvává v červených seznamech v „kolonkách“ druhů s bezprostředně hrozícím rizikem vyhynutí. Přesto to pro rostliny není závěr optimistický. Podle propočtu by během posledních 250 let měl přirozeně vymřít přibližně 1 druh, a ne dokumentovaných 571. Intenzivní celosvětový vliv člověka tedy 500násobně zrychlil vymírání rostlin.

Z geografického pohledu je vymírání rostlin i živočichů podobné. Nejčastěji se odehrává v místech s vysokou biologickou rozmanitostí, zejména v tropickém a středomořském klimatu. Nejpostiženější je flóra ostrovů (asi 50 %); nejspíš proto, že ostrovy hostí řadu endemických druhů. Významně postiženou skupinou jsou dřeviny. Přestože tvoří pouze 40 % světového rostlinstva, pochází z této skupiny 80 % vyhynulých druhů. Možná jsou bylinné druhy lépe přizpůsobeny (např. díky bankám semen v půdě a rychlejší schopnosti regenerace) nebo se lidská činnost víc zaměřuje právě na stromy (odlesňování).

Dobrou zprávou může být to, že některé druhy označené v poslední době jako vyhynulé byly znovu objeveny. Bylo jich 431 a pocházely především z pevnin (nikoliv ostrovů). I přesto si díky uvedené studii můžeme uvědomit, že člověk urychlil globální vymírání i u rostlin. Navíc často vycházíme z nedostatečných informací. Proto někdy tendenci druhu k vymření přeceňujeme a jindy či jinde zase podceňujeme. Každopádně bychom měli nové poznatky použít a předcházet budoucím zánikům rostlin, a tím i dalších organismů, které na nich mohou být závislé, včetně nás.

Humphreys et al., Nat. Ecol. Evol., 2019, DOI: 10.1038/s41559-019-0906-2

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Botanika
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Miroslav Zeidler

RNDr. Miroslav Zeidler, Ph.D., (*1970) vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Na katedře ekologie a životního prostředí této fakulty se zabývá ekologií horských ekosystémů.

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné