i

Aktuální číslo:

2024/6

Téma měsíce:

Éčka

Obálka čísla

Extinkční diskriminace rostlin

 |  9. 12. 2019
 |  Vesmír 98, 676, 2019/12

Mnoho lidí dokáže vyjmenovat alespoň několik savců nebo ptáků, kteří během posledních staletí vymřeli vinou člověka. Většina z nás však začne tápat, pokud by si měla vybavit jakoukoli podobně vyhynulou rostlinu. Všichni tuší, že vymírání (extinkce) je přirozeným jevem doplňujícím evoluci. Proces vzniku a proces zániku druhů nebyly vždy v rovnováze, ale v poslední době způsobuje vychýlení (pravděpodobně značné) ve prospěch vymírání člověk. Celkem přesvědčivě se to prokázalo u ptáků a savců, ale u rostlin nám doklady stále chyběly. Teprve díky expertům z Královské botanické zahrady v Kew a Univerzity ve Stockholmu se podařilo získat celosvětové informace.

Z jejich studie vyplývá řada závažných informací. Rychlost průměrného vymírání během posledních 250 let byla u rostlin stanovena na 2,3 extinkce za rok. Rychlost vymírání rostlin je tedy mnohem nižší než u obojživelníků a ptáků, u nichž je asi pětkrát, respektive desetkrát vyšší. Diametrální odlišnost je pravděpodobně způsobena delším časem, který uplyne od zařazení rostliny mezi ohrožené, a jejím skutečným vymřením (v porovnání se živočichy). Řada současných druhů rostlin proto poměrně dlouho setrvává v červených seznamech v „kolonkách“ druhů s bezprostředně hrozícím rizikem vyhynutí. Přesto to pro rostliny není závěr optimistický. Podle propočtu by během posledních 250 let měl přirozeně vymřít přibližně 1 druh, a ne dokumentovaných 571. Intenzivní celosvětový vliv člověka tedy 500násobně zrychlil vymírání rostlin.

Z geografického pohledu je vymírání rostlin i živočichů podobné. Nejčastěji se odehrává v místech s vysokou biologickou rozmanitostí, zejména v tropickém a středomořském klimatu. Nejpostiženější je flóra ostrovů (asi 50 %); nejspíš proto, že ostrovy hostí řadu endemických druhů. Významně postiženou skupinou jsou dřeviny. Přestože tvoří pouze 40 % světového rostlinstva, pochází z této skupiny 80 % vyhynulých druhů. Možná jsou bylinné druhy lépe přizpůsobeny (např. díky bankám semen v půdě a rychlejší schopnosti regenerace) nebo se lidská činnost víc zaměřuje právě na stromy (odlesňování).

Dobrou zprávou může být to, že některé druhy označené v poslední době jako vyhynulé byly znovu objeveny. Bylo jich 431 a pocházely především z pevnin (nikoliv ostrovů). I přesto si díky uvedené studii můžeme uvědomit, že člověk urychlil globální vymírání i u rostlin. Navíc často vycházíme z nedostatečných informací. Proto někdy tendenci druhu k vymření přeceňujeme a jindy či jinde zase podceňujeme. Každopádně bychom měli nové poznatky použít a předcházet budoucím zánikům rostlin, a tím i dalších organismů, které na nich mohou být závislé, včetně nás.

Humphreys et al., Nat. Ecol. Evol., 2019, DOI: 10.1038/s41559-019-0906-2

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Botanika
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Miroslav Zeidler

RNDr. Miroslav Zeidler, Ph.D., (*1970) vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Na katedře ekologie a životního prostředí této fakulty se zabývá ekologií horských ekosystémů.

Doporučujeme

Genová terapie ALS: jsme na začátku naděje

Genová terapie ALS: jsme na začátku naděje

Je to krutá a zatím nevyléčitelná nemoc. Amyotrofická laterální skleróza. Americká léková agentura FDA však nedávno schválila pro medicínskou...
(Ne)umělá sladidla

(Ne)umělá sladidla uzamčeno

Adam Obr  |  3. 6. 2024
Když loni v létě zařadilo WHO aspartam na seznam látek, které mají potenciál způsobovat rakovinu, dosáhla diskuse o škodlivosti nekalorických...
Příběhy řasových éček

Příběhy řasových éček

Richard Lhotský  |  3. 6. 2024
Přídatné látky v potravinách, familiárně přezdívané pro svůj kód éčka, vzbuzují u řady lidí obavy a strach. Přesto se mezi nimi najdou i látky...