Globální eliminace poliovirů očkováním

Je to už dávno (1960), co jsme u nás jako první na světě oslavili úplné odstranění poliovirů a rotariáni začali uvažovat o velké investici do globální eliminace poliovirů podle vzoru eradikace pravých neštovic. Roku 1988 akci zastřešila Světová zdravotnická organizace (WHO) a vedením byla pověřena nově založená výkonná a řídicí složka – Globální iniciativa pro vymýcení dětské obrny. Následovala dlouhá, finančně náročná akce, o které byly napsány stohy papíru, mezi nimi i mé články ve Vesmíru. Pokaždé obsahovaly různé verze téhož: že i přes obrovské dílčí úspěchy nebyla akce dosud úplně dokončena.

Vlčí máky

Minulého roku jsem si po přečtení různých zpráv WHO uvědomil, že poslední etapa, plánovaná pro období 2022–2026, nejspíš opět nebude splněna (Vesmír 99, 716, 2020/12). Když jsem koncem roku 2024 hledal data k inventuře globální akce, našel jsem dva dokumenty, které mě do jisté míry potěšily. Prvním byla šikovně formulovaná žádost GPEI o prodloužení termínu. Voněla novotou a ještě v tomtéž roce byla vyslyšena. Pro odstranění divokých poliovirů (WPV) typu 1 žádala o prodloužení do konce roku 2027, do konce roku 2029 měla být hotova eradikace nebezpečných derivátů vakcinací zeslabených virů typu 2 a pochopitelně i příslušných vakcinačních virů, od nichž by mohly být další obávané viry odvozeny přirozenými mutacemi. Nad těmito materiály mě napadlo, jak ona poněkud dlouhá nejistota skončí a zda ke stoprocentnímu naplnění cílů vůbec někdy může dojít. Nejdříve je však třeba shrnout poučení, která z předcházejících dvou pokusů o globální eliminaci virů vzešla.

Etapy eliminace pravých neštovic a dětské přenosné obrny

Není překvapující, že hlavní předpoklady pro výběr virů ke globálnímu odstranění mají obecnou platnost. Jestliže metodou odstranění má být očkování lidí, je nejdůležitější, aby jediným rezervoárem pro množení těchto virů byl člověk. Dále je nutné, aby neexistovali dlouhodobí přenašeči těchto virů, a také by viry neměly dlouho přetrvávat v prostředí. A nakonec je třeba mít k dispozici účinné vakcíny. Podstatně se neliší ani etapy globální eliminace u tak rozdílných virů, jako je ortopoxvirus pravých neštovic a enterovirus dětské přenosné obrny (poliovirus z čeledi Picornaviridae). Virus neštovic má genetickou informaci zapsanou v dlouhé dvojřetězcové DNA, zatímco poliovirus obsahuje relativně krátkou molekulu (+)RNA.¹⁾

První etapou je očkování vybrané části populace, opakované ve vhodných intervalech. V druhé etapě přestanou přibývat nové případy. Poté se určitou dobu čeká, jestli se přece jen neobjeví, a po jistém intervalu se přestává očkovat. Ve třetí etapě se stáhnou z laboratoří, sbírek a výroben vakcín materiály obsahující příslušné nebezpečné viry a jejich deriváty a zlikvidují se či deponují v zabezpečených úložištích. Jedna sběrna je v USA, druhá v Rusku. Teprve po takto vymezené kompletní eliminaci virů může být ohlášeno ukončení eradikace i očkování, čímž se ročně ušetří značné finanční prostředky.